Při příchodu do kostela se nejdříve u kropenky označíme znamením kříže. Omočíme prsty v kropence se svěcenou vodou a uděláme pěkné znamení kříže. To děláme pokaždé na památku křtu a jen, když do kostela vcházíme. První křesťané, kteří neměli kostely, mívali mši svatou vždy v domě nějakého bohatšího křesťana, který měl větší dům. V Římě se domy stavěly s takovým vstupním dvorkem, kterému se říkalo atrium, a na tomto dvorku byla nádrž s vodou, nejlépe zde voda přímo protékala. Křesťané zde udíleli křest. Proto, když pak později chodili na mši svatou, tak právě na tomto místě, kde byli pokřtěni, si svůj křest připomínali. Dnes již máme kostely, ale na připomínku toho, jak to dříve vypadalo, se nám uchovaly u kostelních vchodů kropenky, abychom i my si mohli svůj křest připomínat. Vždyť při křtu jsme se stali Božími dětmi.

Další věc, kterou hned po příchodu do kostela vyhledáme, je svatostánek. Je to skříňka, kde se uchovává eucharistie z předchozích mší svatých. Jak víme, tak eucharistie je živý Pán Ježíš, kterého v podobě chleba a vína přijímáme při mši svaté. Zbytek eucharistie, která se nespotřebuje při mši svaté, se uchovává ve svatostánku pro nemocné. Zároveň je pro nás svatostánek velikou příležitostí pro modlitbu. Nikde jinde na světě se nemůžeme setkat s Pánem Ježíšem člověkem, než právě tady. A proto, když přijdeme do kostela, uvědomíme si, že je to dům Pána Ježíše, a co nejdříve ho pozdravíme pokleknutím na pravé koleno. Před svastostánek pak poklekáme kdykoliv, když před ním přecházíme. Svatostánek poznáme podle toho, že v jeho blízkosti svítí červené světlo, kterému říkáme věčné světlo.

Pro sezení při mši svaté máme v kostele množství kostelních lavic. Dalšími důležitými částmi kostela je oltář, který vypadá tak trochu jako stůl. Na něm slavíme mši svatou, zde se také stává z chleba eucharistie, a proto máme oltář ve veliké úctě. Dalším důležitým místem v kostele je ambon. Ten je také velice důležitý, protože z něho se předčítají při mši svaté čtení. Jak víme, tak čtení při mši svaté se berou z Bible, a proto ho považujeme za Boží slovo pro nás. Jako kdyby nám Bůh napsal dopis, ale nejen tak nějaký dopis. Tento dopis má pokaždé trochu jinou sílu, protože toto Boží slovo je živé. Když totiž čteme Boží slovo, Bůh je při tom a pokaždé nám pomáhá, abychom toto slovo dobře pochopili. Proto je pokaždé čtení, byť i stejného místa Bible, jiné.

Další důležitou částí kostela je zpovědnice. Zde vykonáváme svátost smíření. O ní jsme si mnoho povídali minule. Do zpovědnice přicházíme pokaždé, když chceme vykonat svátost smíření. To, že tam můžeme vstoupit, poznáme podle toho, že se tam svítí. To nám říká, že je tam přítomen kněz.