Od nejnovějších...

Ráno byl budíček v 6.30. Mně osobně se moc vstávat nechtělo, vstával jsem až v 7.00. Potom jsem se vydal ministrovat do kostela. V kostele jsme měli kázání s ranním slovem. Po skončení mše svaté jsme ještě chvíli zpívali.

Vstup do fotogaleriePo dokončení zpěvu jsme se vydali na snídani, která byla velice dobrá.  Ze snídaně jsme šli do společenské místnosti, kde byla představovaná země Mexiko.  Já si z toho moc nepamatuji, protože jsem pomáhal v kuchyni s vařením. Po dovaření jsme si společně ještě zazpívali a pomalu se vypravovali k obědu. V 12.00 jsme se společně pomodlili a usedli k jídlu.  Po vydatném obědě jsme se začali vypravovat na výlet do Pelhřimova.

V 13.00 jsme odjeli autobusem do Pelhřimova. Cesta trvala asi půl hodiny. Po příjezdu jsme se vydali do muzea Lipských. Velice se mi tam líbilo. Po prohlídce jsme se dohodli, že si dáme na hodinu rozchod. Já s pár dalšími lidmi jsme se šli podívat do knihkupectví. Měli tam spoustu zajímavých knih. Bohužel jsem si žádnou nekoupil. Po prohlídce knih jsme se vydali z knihkupectví a rozhodli se, že se zastavíme na zmrzlinu. Já se svým bratrem a dalším kamarádem jsme se vydali to velice tajemného obchůdku, kde byly moc příjemné paní, které tam měly velikou spoustu dobrých zmrzlin. Já osobně jsem si koupil 4 kopečky karamelové zmrzliny. Bylo opravdu velice dobrá. Po zmrzlině jsme se sešli u kašny v centru Pelhřimova.

Nakonec jsme se vydali z Pelhřimova pěšky po modré turistické stezce. Cesta byla opravdu skvělá. Skvěle jsme si s kamarády povídali a cestu si užívali.  Po příchodu na faru jsme se se usadili k večeři. Po večeři jsme se opět přesunuli do společenské místnosti, kde jsme si zazpívali a ukončili den bilancí. Po bilanci jsme se postupně odebírali spát.

Mirek

Nedělní ráno potěšilo nemnohé z nás především posunutým budíčkem, který limitovala pouze mše svatá o půl desáté s místními obyvateli. Bohužel jsme se nemohli přesvědčit o kvalitách cerekevského kněze, neboť na sedes opět usedl náš otec Řehoř a svým poutavým kázáním oslovil duše všech přítomných.

Vstup do fotogalerieI přes časový posun, kdy jsme se během noci přesunuli z Indie do Japonska, z nás vyzařovalo nadšení a velká bojovnost. V Japonsku totiž byla na programu dne Velká cena Formule 1! A tudíž na zahálení nezbýal čas. Ihned po mši svaté si skupinky vylosovaly svoji stáj – Ferrari, Red Bull, Mercedez a McLaren – a za účasti prezidenta F1 bylo týmům oznámeno, že kvůli finančním potížím budou muset shánět sponzory mezi bohatými japonskými podnikateli. Všichni se s vervou pustili do práce. A že jí bylo potřeba pořádný kopec. Cílem každé stáje bylo vytvořit pojízdnou formuli a navíc umě prezentovat její jedinečnost před šikmookými papaláši.

Naštěstí se nezahálelo ani v kuchyni, a tak jsme se všichni společně sešli na oběd, který se nesl, jak jinak, ve znamení Japonska. Měli jsme tu čest totiž okusit kuře Teryaki, znamenitý to počin naší kuchařky Anči. A spřádání plánů, jak přetáhnout sponzory na tu či onu stranu, navíc pokračovalo i u jídla. Změna zasedacího pořádku, kdy každá stáj zaujala svůj stůl, vnesla do našeho kolektivu vlnu zdravého soupeření a touhy zvítězit.

Mezitím již japonští boháči netrpělivě svírali v dlaních své bankovky a prezentace jednotlivých týmů tak po vydatném obědě mohla začít. Jako první odhalilo svůj výtvor Ferrari – plně funkční, plně bezpečností a plně kolečkoidní prototyp formule budoucnosti. Následovala ji stáj Mercedesu, která poukázala na skvělé technické provedení svého modelu. Podobnou cestou se vydal i Red Bull, který si mimo Macha a Šebestové ke své prezentaci přizval i půvabné asistentky. Nakonec světlo světa spatřil vůz McLarenu. Jednoznačně zazářil se svou největší a nejtěžší formulí a navíc se o komentář postaral známý maďarský mafián. Japončíci si dlouho lámali hlavy, komu vlastně přispět nejvyšší částkou. Tu přisoudili červenému Ferrari a tým vyznávající vraného hřebce si tak vydobyl nejvýhodnější pozici do odpolední hry.

Vstup do fotogalerie

Ta se odehrávala v nedalekém lese hned za vsí, takže po krátkém odpočinku, kdy jsme si doplnili síly, se mohlo pokračovat. Start Velké ceny se kvapem blížil, a i když každá ze stájí již disponovala určitým kapitálem, chybělo všem to nejhlavnější, opravdové formule, schopné zajet na jednom z nejtěžších okruhů světa čas hodný vítězů. Proto se předmětem následujících dvou hodin stala honba za ziskem co největšího počtu vozů. A jak každý ví, smontovat takovou formuli není jako vymalovat omalovánky. Je potřeba sehnat určité díly a bezpečně dopravit chloubu své stáje až do depa. I proto si nemnozí z nás sáhli až na dno svých sil. Nicméně všechno to snažení přineslo kýžený výsledek, formule se podařilo získat!

Po večeři jsme s vděkem přijali promítání filmu Rivalové, který vypráví právě příběh dvou známých pilotů F1, Nikiho Laudy a Jamese Hunta. Snímek nás nejenom obohatil, ale především dokonale unavil a uspal, takže po vzoru Nikiho Laudy jsme noční Velkou cenu zrušili a odebrali se na lůžka. Holt někdy bývá spánek to nejsladší, co nám může nabídnout tento svět. Ten večer byl dokonce sladší než pachuť vítězství vznášející se ve vzduchu. Koneckonců vítězi jsme se stali všichni.

Jenda 

Ten den jsme vstávali brzo. Hodně brzo. Dokonce tak brzo, že snad ani slunce na obloze nebylo. Skoro bychom tedy mohli jít někam pěkně na kopec a pozorovat, jak zářivý kotouč vychází.  Nápad by to byl výborný a romantický, jen co je pravda, a třeba se zadaří příště. Nás ten den však čekalo něco docela jiného. Výprava na Křemešník.

Vstup do fotogalerieTakováhle celodenní túra, to není jen tak.  Stačilo by podcenit přípravy, a taky bychom mohli zkolabovat, nebo vůbec nedojít.  Ještě štěstí, že jsme si závažnost situace uvědomili již předchozí den - každý si zabalil svůj balíček s řízkem a uložil na noc do lednice.  Ráno si tak každý jen vyzvedl, co mu náleží.  Nikdo se ani náznakem nesnažil si vzít něco, co by mu nepatřilo, a to byla potěšující okolnost. Spokojení a se svými balíčky, trošku rozespalí a trošku nasnídaní, jsme si to pak šupajdili na vlak, který nás popovezl a pak zastavil a my vystoupili.

Cesta krajinou plnou polí a luk a lesů byla přenádherná. Kromě krásných scenérií nás těšila i skutečnost, že si to štrádujem pěkně pospolu a máme se rádi. Ono to člověka vždycky povzbudí, když putuje s někým, koho má rád, a taky když do toho svítí sluníčko a občas uvidíte srnečka. A protože máme rádi i ostatní, nejenom členy našeho Přebomilu, potěšil nás skautský tábor vedle cesty. Jenže milí skauti možná ani skauty nebyli, protože se s námi odmítali kamarádit. Z toho jsme byli trošku sklíčení, ale né zas tak docela. Prudké stoupání totiž signalizovalo blížící se cíl, a tak naše černé myšlenky rychle vzaly za své. Na jejich místo nastoupilo nadšení ze zdolávání posledních překážek. Teda aspoň co se tak pamatuju, všichni byli nadšení.

Vstup do fotogalerie

Na Křemešníku se nám moc líbilo. Dokonce za námi přijeli kamarádi pajdáčci a ti, co trošku stonali. A přivezli s sebou nástroje, což nás potěšilo skoro stejně tolik, jako že přijeli oni. Naše poutní mše svatá v kostelíku s trojbokým oltářem tak byla doprovázena hrou na kytaru. A byla krásná.

Po mši se šupky dupky chystala svatba. Jakože někdo jiný ji chystal. My jsme žádnou svatbu nechystali, my jsme se uchýlili do nedaleké hospůdky. Možná proto, že jsme v našem vandráckém vzezření nechtěli kazit svatební fotky, možná jsme jen měli žízeň na něco dobrého.

Strávili jsme příjemné chvíle jak v oné hospůdce, tak na cestě zpět. Večerní opékání buřtů na farní zahradě bylo završením dne, který stál za to.

Terezka

Den pátý, sobota, se nesl ve znamení dobrého spánku a poněkud pozdějšího vstávání (neklame-li autora těchto řádků paměť), které bylo některými jedinci přijato velmi libě a stejně tak i (jednohlasně) schváleno. Rovněž přispěly k požitkům a vjemům příjemným sestry svou výbornou snídaní.

Po snídani, jak tomu bylo každý den, následovalo slovo na den a představení země v podání Marušky, která připravila velmi hezky hudebně podbarvenou prezentaci o Číně.

Vstup do fotogalerieNásledovala křížová cesta ve farním kostele, doprovázená zpěvy hudebně nadaných o. Řehoře, Vojty a Báry. Ke triu se sem tam nesměle přidávali ostatní, zejména pak v hudebně, tóninově a všelijak jinak nesložitých nápěvových pasážích (někteří zapěli i do trapného ticha). Mezi jednotlivými zastaveními jsme mohli slyšet ilustrační příběhy k zamyšlení.

O obědové krmě dnešního dne se z velké části zasloužila ostřílená kuchařka Anča se svou pravou rukou Vojtou. Připravili neskutečnou, nadhvězdnou, lahodnou čínu. Do prázdných talířů jsme po čínském způsobu obdrželi polévku, a tím je vypláchli.

Odpoledne bylo v režii autora těchto řádků a Báry. Předně jsme kolektivně zjistili, že ne všechny role od toaletního papíru jsou v průměru stejně velké, čili se u jedné zcela konkrétní hry poněkud lišila teorie s praxí. Teorie s praxí se nicméně nerozcházela všude stejně hrozně, například v kosmickém pádu vejcí, jimž jsme měli za úkol poskládat přistávací modul po způsobu Robinsona Crusoe. Pád přežila všechna vejce, a stejně jako jsou rozmanité duchovní dary, byly rozmanité i ony přistávací moduly. Nechyběla ani "svlékací štafeta", která do tábora vnesla ducha pohybu a soutěživosti.

Večer byl prodchnut filmem o Matce Tereze, jenž vyvolal spoustu pocitů a dojmů, zvláště pak ve vztahu k duchovnímu povolání.

Po filmu se někteří mohli účastnit nečekaného překvapení ve formě Ládi a Míši, kteří nás postrašili zpoza okna společenské místnosti v kuklách nápadně připomínajících stejnokroj Kuklux Klanu a rapidně tak zvýšili pravděpodobnost infarktu myokardu.

Vzato kolem a kolem, den to byl zajímavý, různorodý a dobrý.

Martin

Byl čtvrtek. Čtvrtý táborový den, dvacátý první den srpnový. Pomalu jsme se ani nestačili převalit na druhý bok a budíky, ti nemilosrdní strážci zoufalého naříkání, svými burácivými a občas až houkajícími tóny zvěstovaly nejhorší. Ráno.

Přes všechnu nepřízeň osudu jsme byli plni vznešených myšlenek a velkých ideálů. Plánovali jsme se dnes postavit okolnostem, zachránit svět a prožít mnohá dobrodružství. S takovým odhodláním jsme ráznými pohyby nohou odkopli spacáky pryč z našich matrací, abychom procitli do zdrcující reality. Do reality vystřízlivění z nočních snů.

Vstup do fotogalerieA opravdu, situace byla neutěšená. Nepřestávající zívání, hlasité povzdechy volající po přívětivosti spacího pytle a víčka, která padala do očí. To vše se v odéru smutku z právě končící noci snoubilo s nepřítomnými pohledy polospánku, když jsme se ve společenské místnosti scházeli k úvodnímu slovu na den a modlitbě.

Slůvko i modlitba pro nás ale naštěstí znamenaly životadárnou infuzi nové energie a nadšení, síly i povzbuzení, a tak jsme na následující snídani spěchali opět s mnohem větším elánem. A že jsme měli proč spěchat! Do úst jsme postupně vkládali chleba, máslo, marmeládu, sýr, vločky, jogurt, vánočku, zeleninu a rohlík. To vše za příjemného šumu tekoucího čaje a kávy. Zkrátka to byly okamžiky blaženosti a neskonalého štěstí. Všechno však má určenou chvíli a veškeré dění pod sluncem svůj čas. Čas snídaně vypršel, nadešel čas dalšího programu.

Země, kterou jsme dnes v rámci putování kolem světa navštívili, byla Indie. Bára si připravila prezentaci a my hltali její obsah. Dozvěděli jsme se toho mnoho, mnoho později zapomněli, ale mnoho také ne. Dopoledne se neslo v náladě normálního táborového dne a nic nenasvědčovalo ničemu jinému. Nejdříve jsme se zamýšleli nad zpovědí, pak jsme zpívali, dováděli a skotačili a někteří, někteří jen tak spali, nebo si povídali s náhodnými kolemjdoucími.

Po obědě však přišla jako blesk z čistého nebe, nebo jako facka ze strany, odkud ji čekal jen málokdo, nová extáze vzrušení. Prestižní a tradiční hra Messnerovy vrcholy číhala za rohem a narychlo utvořené a natěšené manželské dvojice se chvěly trémou. Úkolem bylo zdolat všechny osmitisícovky jako první.

Vstup do fotogalerie

Hrdinné výkony braly dech. S nadšením a neskrývaným obdivem sledovali nestranní pozorovatelé, jak se potící se horolezci sprintem vydávali do kopce a z kopce, na vrcholy hor, tam a zase zpátky. Svaly se napínaly, srdce bušilo stále více, a když už to vypadalo, že nikdo nevyhraje a všichni padnou vyčerpáním, opak se stal pravdou. Manželský pár Otce Řehoře a Káti nadlidským, ano, řekněme až heroickým výkonem porazili všechno, co jim stálo v cestě. Vyhráli. Dvorana slávy je vítala potleskem davů, oba šťastní manželé vstoupili do pomyslného horolezeckého nebe. Štěstí neznalo mezí, euforie neupadala, potlesk stále sílil. Pak se však přece utišil a lidé se začali rozcházet zpátky na faru.

Pro vítěze ovšem čekala ještě jedna specialitka, odměna za dvě hodiny odříkání a dřiny. Výborem Reinholda Messnera byli zpátky na faru odneseni na ramenou. Jak se později ukázalo, možná by pro ně bylo lépe, kdyby tuto cenu nevyhráli, ale na to se již historie neptá.

Vysíleni a vyčerpáni jsme dorazili zpět do pohostinného přístřeší. Někteří se snažili usmívat, někteří jedli, někteří spali za chůze. Všichni ale byli zpocení a špinaví. Sprchy dostaly zabrat...

I osprchovali jsme se a vstoupili do kostela. Na programu byla mše svatá. Snažili jsme se při ní neusnout. Někteří možná klimbali, ale věřme, že neusl nikdo. Vyšli jsme z kostela, protože mše skončila, a těšili se do spacáků. Ani v tento večerní čas však nebylo konce příhod, které se nám ještě měly stát a činů, které jsme ještě měli vykonat. Nadešla noční hra.

A tak jsme se vydali znovu směrem pryč. Šli jsme, a nesměli jsme dupat ani zpívat, smát se ani plakat, protože už byl noční klid a Novou Cerekví se nesl něžný mír přicházející noci. Po špičkách jsme doputovali až k tajemnému rybníku a Báře, k té, co už dneska měla prezentaci na Indii. Pozdravila nás a začala vyprávět pravidla.

Vstup do fotogalerie

Po jednom jsme se měli brouzdat travinami a na čtyřech různých stanovištích jsme si měli zapamatovávat jednotlivé předměty, které však postupně splývaly v jedné bublině nafouknuté do neznáma. A tak jsme se vraceli, a zapamatovávali si znovu ty stejné předměty, jako před chvílí, a při tom jsme stále nemohli mluvit a měsíc svítil a z lesa houkala sova a na jednom stanovišti na nás Pavel házel z dlouhé chvíle kamení.

Tajemný a mystický výlet kolem rybníka do hloubi naší paměti měl konec u jedné lávky přes rybník. Martinovi jsme přiškrceným polohlasem sdělili všechny předměty, které jsme si zapamatovali, a když jsme na nic nezapomněli, Martin nám posvítil do očí baterkou a, opět přiškrceným polohlasem, nás propustil.

Tak vše plynulo k zdárnému cíli. Ale ani tentokrát jsme neměli být ochuzeni o prekérnosti a pikantní nešťastnosti. Právě na oné lávce, té přes rybník, se totiž setkaly dvě různé a protichůdné postavy - malá Káťa a velký Vojta. Hned bylo jasné, že to nemůže dopadnout dobře. Oba možná ještě mohli udělat krok dozadu, aby předešli neodvratitelné katastrofě. Ale neudělali ho. Šli. Proti sobě. Po lávce. Stromy se ohýbaly ve větru a v rybníce skákali kapři. Možná, že i mlha se snášela mezi dvě postavy, které se stále blížily k sobě. Kdesi za nimi Martin zablikal baterkou. A pak to přišlo. Vojta udělal krok do strany, ale ouha. Tam, tam už lávka nebyla. Tam byl jen nekonečný rybník, voda, voda a voda...

Nakonec se Vojta neutopil a Káťa nedostala infarkt, dokonce ani my jsme se při pohledu na poněkud mokrého Vojtu neusmáli k smrti. Vše dopadlo dobře.

Ještě dlouho jsme ale všechno museli prodiskutovat a probrat ze všech stran. A tak už možná ani nebyl čtvrtek, když jsme uléhali do spacáků, které jsme nacházeli skopnuté vedle matrací. Uléhali jsme ve spěchu, abychom se aspoň jednou stačili obrátit na bok, než nás ten neúprosný strážce zoufalého naříkání opět překvapí uprostřed snění. Každou chvíli totiž mělo vyjít slunce.     

Matěj

Nastalo jitro, den třetí. Ve společenské místnosti neboli obýváku jsme se sešli k ranní modlitbě a slovu na den. To bylo věnované svatému Bernardovi, velkému francouzskému řeholníkovi a kazateli 12. století. Křaplavými hlásky jsme si i zazpívali za doprovodu tří kytar a mandolíny. Otec Řehoř připomněl, že dnes jsme se probudili v Egyptě.

Vstup do fotogaleriePo snídani jsme si poslechli prezentaci země Egypt, výborně si ji připravil Martin. Dozvěděli jsme se hodně o nejnavštěvovanějších památkách, o kterých už jsme všichni slyšeli, nebo je viděli na obrázcích. Já, která jsem nikdy neměla v božstvech pořádek (taky proto se vyplatí mít Boha jednoho), jsem ocenila povídání o panteonu Egypta. 

Potom už nebyl žádný společný program. Někteří zapálení si neodpustili fotbálek, jiní se dali do společného zpívání. Skupinka modrých vzala svoji dnešní službu vážně a k úklidu nepoužila jen koště, smetáček a lopatku, ale taky rukavice, saponát, hadr a reflexní vestu! A pár lidí bylo taky potřeba na pomoc do kuchyně.

Já s Ančou jsme se docela prošly, když jsme hledaly po Nové Cerekvi řezníka, a když nám jeden pán smysluplně poradil, zjistily jsme, že otevírací doba je pro nás úplně nepoužitelná. A tak pohotová sestra Anna nastartovala auto a jelo se pro maso do Pelhřimova. K obědu se totiž chystaly káhirské špagety!

Všechno se ale stihlo včas. To bylo důležité, protože hned po obědě jsme měli vyrazit na prohlídku synagogy. Velmi mile nás překvapila slečna průvodkyně, zvlášť ve srovnání se včerejší slečnou na hradu Kámen. Vyprávěla nám osudy místních židů, synagogy a jejího vybavení poutavě a se zájmem, že jsme všichni dobře poslouchali a mohli se tak dozvědět, že synagoga je čerstvě otevřená a renovovaná byla v rámci projektu 10 hvězd. Nyní je vybavená novými lavicemi, na kterých se výborně sedělo, jiným nábytkem a ozdobeným svatostánkem, který ale neuchovává Tóru, proto nevadilo, že kluci přišli bez jarmulek či jiných pokrývek hlavy. Po celém prostoru jsou rozmístěné panely, na kterých je mnoho zajímavého povídání o architektuře českých synagog, doplněného fotografiemi.

Vstup do fotogalerie

Hned před synagogou jsme si vysvětlili odpolední hru: hráči se rozdělili se do svých týmů a chodili podle mapky po celé Cerekvi. Na stanovištích byly nachystané vzorky potravin, které měli poslepu uhádnout. Mezi jednotlivými stanovišti se pohybovali způsobem, který si vylosovali. Počasí nám výborně vyšlo, nebylo ani nesnesitelné horko, ani nepršelo, a tak se dobře hrálo. Během hry přijela Lída, takže se hned zapojila a stihla projít sice jen kousek trasy, zato si zahrála se dvěma týmy!

K večeři jsme měli jídlo typické pro Egypt, a to hummus s pita chlebem, který upekla sestra Pavlína. Na pomazánku bylo potřeba předem namočit a oloupat cizrnu, což by pro jednoho byl těžký úkol, a tak bylo dobře, že se našli ochotníci, kteří Anči s tímto pomohli.

Mši svatou jsme měli naplánovanou na večer, abychom ji zažili za tmy, jen při svíčkách. Atmosféra to byla jedinečná a Bětce se podařilo udělat několik pěkných fotek, a tak máme i památku. Na konci jsme v adoraci mohli poděkovat za uplynulý den a poprosit Ježíše, aby nám žehnal i dál ve všem, co nás trápí a co si na tábor přivážíme.

Pak jsme se rychle vystřídali v koupelnách – ještě že byly tři – a chystali se postupně spát, protože nás další den čekalo opět brzké vstávání.

Bára

Úterý byl sice formálně už druhý den našeho tábora, ale vzhledem k tomu, že v pondělí jsme se věnovali zabydlování, objevování fary (a že bylo co objevovat), organizačním činnostem a také jedni druhým, měli jsme teprve dnes možnost porozhlédnout se po Nové Cerekvi a blíže poznat okolí fary i města.

Vstup do fotogalerieZ prvního spánku jsme se probudili poměrně brzy – už o půl sedmé. Bylo to však nutné, protože nás čekal úvodní výlet našeho tábora – prohlídka hradu Kámen. Den jsme zahájili společnou ranní modlitbou a krátkým slovem na den a pochopitelně jsme se na cestu posilnili také vydatnou snídaní. Po osmé hodině jsme vyrazili do Leskovic – většina pěšky a Vašek se svým poraněným kolenem a osobním šoférem Markem se vezli autem.

Cesta do Leskovic byla nejen prvním turistickým výkonem, ale také první větší příležitostí pořádně si popovídat s kamarády. Přece jen, když jsme se někteří neviděli víc než půl roku, bylo stále o čem mluvit a cesta ubíhala rychle, tedy ku všeobecné spokojenosti.

S blížícími se Leskovicemi sílily v některých z nás obavy, zda nás – skupinu 25 lidí – řidič bude ochoten vzít do autobusu. Pokud ne, vzaly by za své všechny naše plány. Avšak ukázalo se, že místní lidé jsou laskaví. Autobusák nás bez řečí naložil. (Tím se potvrdila naše zkušenost z pondělka, kdy nám zcela cizí pán ochotně odvezl batohy skoro z nádraží až na faru.)

Vystoupili jsme na zastávce hned pod hradem. Po několika minutách pak začala prohlídka interiéru. Upoutalo a pobavilo nás několik věcí – ať už pěkná, byť poněkud nepřesná mapa českých zemí, staré zbraně nebo anomálie na dobových kresbách a malbách. Co se týče pánské části naší skupiny, pro tu byla vrcholem programu beze sporu výstava motocyklů. Slova obdivu a chvály se ozývala ze všech stran a tu a tam bylo možno zaslechnout i věty typu: „Ta je dobrá!“ nebo: „Tu bych chtěl mít!“ Svůj zájem dávali někteří z nás najevo i několikrát (ale nechtěně) spuštěným alarmem a také četnými zápisy do knihy návštěv, dokonce v několika světových jazycích.

Plní dojmů jsme opustili vnitřek hradu, ale protože zbývaly asi dvě hodiny do odjezdu autobusu, zůstali jsme ještě na místě. Někteří z nás šli posedět ke kafi s drobným občerstvením do místního bufetu, jiní dali přednost odpočinku na sluncem vyhřátých lavičkách.

V jednu hodinu jsme se chtě nechtě museli zvednout a vydat se na autobusovou zastávku. Opět jsme měli štěstí - autobus nás vzal i zpátky do Leskovic. Do Nové Cerekve jsme došli pěšky, čehož jsme znovu využili k povídání s ostatními. Postupně se ale začal hlásit nepřítel hlad, a tak když jsme dorazili na faru, vřele jsme uvítali oběd připravený našimi milými sestrami. Ačkoli jsme ten den „byli v Itálii“, neměli jsme, jak by se dalo očekávat, ani těstoviny, ani pizzu. Absenci italského oběda jsme ale vyvážili dezertem – vynikajícím, téměř nefalšovaným tiramisu.

Vstup do fotogalerie

Po jídle jsme vyhlásili válku povinnostem. Umývači nádobí popadli vidličky, nože a vše, co zbylo po obědě, čističi se vyzbrojili smetáky a hadry. Odměnou za nelítostný boj s nepřítelem nám byl volný program, někdo šel spát, někdo se věnoval fotbálku a nahoře v pánských prostorách se hodně z nás sešlo k více či méně oblíbenému, ale vždy hojně navštěvovanému tancování.

Krátce po šesté hodině jsme v kostele slavili již druhou mši svatou. A tu se ukázalo, že do našich řad zavítal nemalý, ba přímo obrovský talent v podobě Dominika, který část mše doprovázel na varhany. Novým hitem a naší neoficiální hymnou se stala závěrečná píseň Učiň mě, Pane, nástrojem z pera Františka z Assisi a Petra Ebena, která pak v průběhu tábora zazněla ještě několikrát. Dominikova hra sklidila takový úspěch, že jsme po mši, ač vyhladovělí a natěšení na večeři, vyslechli ještě malý varhanní koncert.

Abychom si trochu přiblížili zemi, ve které jsme se nacházeli, sešli jsme se po večeři v obývacím pokoji a vyslechli prezentaci o Itálii provázenou několika fotografiemi. Celý den jsme pak zakončili bilancí, při které měl každý možnost sdělit něco ostatním – ať už třeba něco, co ho potěšilo, co se mu líbilo, poděkování konkrétní osobě, nebo třeba i něco, co se nepovedlo a chtělo by zlepšit.

Společná modlitba pak byla zlatou tečkou za krásně stráveným dnem. 

Vojta

Do Nové Cerekve jsem dorazil odpoledne asi ve 14 hodin. Tam již čekaly sestry, které zde již byly od nedělního odpoledne a připravovaly prostředí pro nás pro všechny. Já jsem se věnoval vykládce všech potřebných věcí, pomůcek atd. a sestry mezitím šly nakupovat do obchodu pečivo. Vše se chystalo na příjezd ostatních…

Vstup do fotogalerieAsi kolem čtvrté odpoledne už jsem měl telefon od Báry, zdali bych se nestavil na nádraží pro Vaška, který ač o berlích, si přesto tábor nenechal ujít. Od nádraží k faře to je více než kilometr, tak jsem pro něj rád zajel a taky cestou sebral nějaké ty bágly. Hned tehdy jsem si všiml, že bude legrace, protože Vojta vezl mandolínu... V průběhu odpoledne jsme se zkompletovali všichni, až na Lídu, která měla dorazit až ve středu odpoledne. Vlastní program začínal společnou večeří v 18 hodin.

Pak jsme se sešli k první společné bilanci, kde jsem všechny seznámil s rozdělením týmů do čtyř barev (červení, modří, zelení a žlutí), rozdělením služeb, které jsme převzali z loňského tábora v Kestřanech a které se velmi osvědčilo. Rozdělováním služeb byl pověřen Matěj, který každý den otočil barevným kolečkem, a tím se mezi jednotlivé týmy rozdělily služby umývačů, modličů, nosičů a čističů. Letos jsme se rozhodli nebodovat aktivity a nesoutěžit, abychom si tábor užili jako opravdovou odpočinkovou aktivitu.

Mottem letošního tábora bylo: Cesta kolem světa za 80 dní. Toto téma volně navazovalo na stejnojmenný román Julese Verna a každý den jsme tak navštívili jinou zemi, o níž byla každý den prezentace, tedy stručné seznámení s danou zemí z různých hledisek (zeměpis, obyvatelstvo, co se tam jí, náboženství atd.), dále jsme se snažili alespoň jednou denně připravit speciální jídlo, které tuto zemi nějak charakterizuje. Tohoto náročného úkolu se ujala Anička Otrubová, které tímto děkuji, protože to pro ni znamenalo jednak najít toto jídlo, dopředu si jeho přípravu vyzkoušet doma, pak toto jídlo nanormovat pro 25 lidí a pak na táboře v nelehkých podmínkách programu připravit. A musím poznamenat, že svůj úkol zvládla na jedničku! Bilance pokračovala pak reflexí každého, kdo chtěl něco říct, toho s čím přijíždí na tábor, na co se těší, čeho se obává atd.

Po bilanci pak následovalo promítání filmu Cesta kolem světa za 80 dní, jenž byl volně natočen podle Verneovy předlohy. Následně jsme se pomalu šli uložit ke spánku v očekávání příštího dne.

Sepsal Řehoř

Letošní letní tábor organizujeme v Nové Cerekvi u Pelhřimova v termínu od 18. srpna odpoledne do 27. srpna po obědě. Volným tématem tábora, které nás bude táborem provázet, je: Cesta kolem světa za 80 dní. Inspirací k tomuto tématu nám byl stejnojmenný román Julese Verna, my se ho ovšem budeme držet jen rámcově.

Logo táboraŘada z vás je již  přihlášena standardně přes Facebook, další možností přihlášení je kontaktovat mě na mailové adrese, telefonicky či osobně. Prosím, zkontrolujte tabulku účastníků níže uvedenou, zdali jste tam. Na tábor je pak nutné přivézt vyplněnou papírovou přihlášku spolu s potvrzením o bezinfekčnosti. Dokument je k dispozici buď jako tabulka Excelu umožňující elektronické vyplnění nebo jako pdf dokument, který se nejdříve vytiskne a vyplní ručně.

Prosím, přečtěte si i průvodní list, stručně shrnující podstatné informace. Cenu tábora jsme pro letos zvýšili na 1700 Kč, z důvodu navýšení ceny potravin, ale nechceme, aby se výše poplatku pro někoho stala překážkou. Proto je tato cena řešitelná individuální domluvou.

Zúčastní se Určitě se nezúčastní
Lída Rozhoňová
Terka Jirsová
Míša Soukupová
Petr Wudi
Jakub Fořt
Kačka Fořtová
Matěj Jirsa
Pája Krejčová
Dáda Procházková
Míra Procházka
Vojta Otruba
Anička Otrubová
Matouš Pecka
Bětka Pecková
Bára Otrubová
Maruška Soukupová
Martin Zapletal
František Procházka
Marky Wudiová
 

Na setkání se těší

Řehoř J. Žáček,
který to vše má na zodpovědnost :-)

Zvu Tě na, již v pořadí 17. PřeBoMil, na faru do Kovářova. Tentokrát začneme Večerem mladých, v pátek večer 2. května a budeme pokračovat setkáním v sobotu 3. a neděli 4. Velikonocekvětna. Protože naše setkání bude na začátku měsíce května a zároveň ve velikonoční době, tak obojí se odrazí v tématech a společném programu: Panna Maria a vzkříšený Ježíš. Budeme také myslet na ty z nás, kteří budou maturovat, budeme i za ně prosit, aby vše zvládli s Boží pomocí dobře. Budu se těšit na setkání s vámi.

S sebou jako obvykle: věci na spaní a ven, popřípadě, pokud budeme chtít něco málo zapracovat, tak i oblečení na práci, pak určitě něco na psaní, hudební nástroj, pokud vlastníš a příspěvek 50 korun na den. Podle předpovědi se má na víkend ochladit, tak tomu, prosím, přizpůsobte své oblečení. Vítány jsou různé přebytky chutných pokrmů dovezené z domu.

Program:

Pátek:
od 16.00 příjezd a ubytování
od 18.00 možnost mše svaté, pak začíná Večer mladých společnou večeří
bilance, spánek

Sobota:
7.00 růženec věnovaný zejména maturantům a zkoušeným
8.00 snídaně
9.00 dopolední program, společené zamyšlení
následuje společná práce v baráku, okolo baráku a příprava oběda
12.00 oběd
13.30 odpolední hra buď doma nebo venku podle počasí
16.15 odjezd do Sepekova – májová a mše svatá s biskupem Pavlem
pak adorace, večeře v Sepekově na faře, setkání se sepekovskými mladými
odjezd zpět
22.30 bilance a spaní

Neděle:
6.30 možnost ranního růžence
9.30 mše svatá
12.00 oběd
odpoledne rozjezd domů

Kdo přijde Kdo určitě nepřijde
Dáda Procházková
Míra Procházka
Anička Jarolímková
Marek Schmeller
Lída Rozhoňová
Marky Wudiová
Terka Jirsová
Matěj Jirsa
Bětka Pecková
Jenda Pecka
Pavel Soukup
Katka Balabánová
Marťa Soukupová
Jirka Soukup
Martin Zapletal
Bára Otrubová

 

Těším se na viděnou.

Řehoř.

Stránky