Zahrádka u Petrovic se nachází asi 2,5 km východně od Předbořic. Jinak se také nazývala Zahrádka Mladotova, leží v okrese Sedlčany již na území Středočeského kraje.

Své jméno získala ves od vladyků, kteří zde založili statek a tvrz a psali se Zahrádečtí ze Zahrádky. V erbu měli orlici. První známí toho rodu byli bratři Vojslav a Diviš, záznam je z roku 1365. Vojslav prodal roku 1373 jistý plat milevskému klášteru a spolu s Divišem jim také náležel jeden hlas při ustanovování faráře v Předbořicích. Po roce 1413 se již Diviš ani Vojslav v Zahrádce nepřipomínají.

Dalším majitelem Zahrádky byl Jan Brus ze Zahrádky. Ten byl ve službách pánů z Rožmberka a v Zahrádce se prakticky nezdržoval, od roku 1433 byl hejtmanem v Třeboni. Jeho rodný bratr Svojše ze Zahrádky se přidal k Táboritům, o nichž dostal roku 1430 Rokycany a hrad Vildštejn, který byl dobyt na Rožmbercích. Roku 1442 byl velitelem plenícího vojska, které vpadlo do Rakouska, pak roku 1443 pomáhal při tažení proti Rožmberkům a po pěti letech se zúčastnil tažení na Prahu. Zemřel roku 1450, prý se před smrtí pomátl na rozumu. Nicméně se zdá, že Svojše Zahrádku prodal, protože ta se připomíná v polovině 15. století jako majetek kovářovského statku.

Nová majitelka, Barbora z Jetřichovic, ji 15. března 1497 spolu s kovářovským statkem prodává Janovi z Orlova a Janu Hroškovi ze Strkova. Když se později tito dva páni dělili, ponechal si Jan z Orlaova Zahrádku a postoupil polovici své manželce Markétě z Pelhřimova. Po její smrti byla tato polovice roku 1512 darována králi a od něj ji získali bratři Karlíkové Drahkovští. Druhou polovinu pak užívala Kateřina z Pelhřimova, manželka Petra Halaše z Radimovic, která později – asi po roce 1524 – získává celý statek.

Po ní pak Zahrádku zdědil Václav Halaš, zřejmě její syn, od něhož ji koupil kolem roku 1543 Adam Zahrádecký ze Zahrádky. Zemřel záhy, již po třech letech a byl pochován v kostele v Předbořicích, jeho náhrobek je zde v podlaze dodnes patrný.

Po něm pak Zahrádku vlastnili Jiljí a Mikuláš, kteří byli roku 1552 povýšeni králem do rytířského stavu a směli užívat titul „Zahrádečtí z Vlčí hory“. Jejich erbem byl štít, v levé polovici žlutý s bílým chrtem, který měl okolo krku obojek a pravé polovině byl štít modrý s vlkem. Nad štítem byl klenot s polovicí vlka ve skoku. Ani Jiljí ani Mikuláš neměli dědice, proto po jejich smrti roku 1564 zdědili jejich erb příbuzní Václav a Jan a Zahrádka připadla jim. V roce 1572 již držel statek samotný Václav. Z jeho života se uchovala zmínka, že bez příčiny ztýral předbořického faráře Jana. Sám později rozprodával svůj majetek, a tím i Zahrádku roku 1609 Janu Pintovi Bukovanskému z Bukovan, který však statek mohl převzít teprve po dlouhých soudech roku 1617.

Po jeho smrti převzal Zahrádku roku 1619 Václav, snad jeho syn, který tu hospodařil až do své smrti roku 1632. Statek pak měla dědit dcera, ale tak se nestalo, protože jako nová majitelka je uváděna Alena Salomena, ovdovělá Černínová z Chudenic, po druhá pak provdaná Merlová. Ta prodává Zahrádku roku 1635 Dorotě Ryterové z Vražného, která ji opět po třech letech prodává, tentokrát Jindřichu Matesovi z Vaitmile. Po něm se roku 1651 stává vlastníkem Šebestián Čabelický ze Soutic, jemuž patřil také Trkov. Po jeho smrti ji přebírá roku 1661 Václav Karel, spolu s Trkovem a po matce i Suchdol. Roku 1663 prodává Zahrádku i Trkov Salomeně Vaitmilové, po níž se stává roku 1681 majitelkou Anna Veronika Vratislavská ze Zvůle. Později pak Zahrádka spolu s Kosobudami, Zadním a Předním Chlumem patří Janu Vilému Mladotovi ze Solopisk. Po něm Zahrádka získává přízvisko „Mladotova“. Ten před svou smrtí roku 1710 vystavěl na Zadním Chlumem zámek ve tvaru hvězdy. Po jeho smrti pak Zahrádka přechází koupí do majteku Jana Erasma Cukra z Tamfeldu. Ten zde vystavěl pohodlný zámeček, který zde stával donedávna, v němž také bydlel. V zámku byla také kaple a při ní vydržoval kaplana, který zde denně sloužil mši svatou. Zámek obsadil místo někdejší tvrze, která ještě v první pol. 18. století, tedy před stavbou zámku měla v přízemí dvě nebo tři klenuté místnosti a nahoře dva pokoje. Při stavbě zámku pak byla rozebrána na stavební materiál.

Hrabě Cukr zemřel bez dědiců roku 1781 a jeho majetek pak připadá vdově Markétě rozené Malovcové z Malovic. Od roku 1787 zde pobýval hrabě Jan Fr. Liner, který kapli někdy po roce 1788 zrušil a přeměnil ji na obývací pokoj.

19. století je ve znamení mnohých majitelů, kteří se zde střídali v poměrně rychlém sledu. Uvedeme je pouze ve výčtu s rokem odkdy ji vlastnili: Gotthard Ondřej (od r. 1802), Jan Aderle a Schmidburg s manželkou Terezií (od r. 1810), Filip Kallivoda s manželkou Malovcovou z Malovic (od r. 1812), hraběnka Terezie Michnová z Vacinova (od r. 1813), Antonín Josef a František Hanisch (od r. 1814), Eleonora Hanischová (od r. 1816), Kryštof Hanisch (od r. 1820), Malny Karel a Terezie (od r. 1828), Jindřiška Vobořilová (od r. 1835), Vojtěch Mladota ze Solopisk (od r. 1841), Josef Kundrath (od r. 1851), Josef Valenta (od r. 1854), Josef Kundrath a nezletilá M. Valentová (od r. 1866), Al. Valenta (od r.1879). Konečně pak roku 1882 přebírá Zahrádku Jiří Lang, který je pak vystřídán roku 1889 Čestmírem Langem a jeho manželkou Pavlínou. Od roku 1921 pak zde hospodařil Čestmír Lang mladší se svou ženu Marií.

Roku 1785 měla zahrádka 12 čísel, roku 1930 pak 28 domů a 134 obyvatel. Roku 1940 pak 30 čísel a 173 obyvatel. Dnes 26 čísel a 42 trvale evidovaných obyvatel.

Původní tvrz, jak již bylo zmíněno, stávala asi severně od zámečku na malém návrší. Dnes po ní není ani stopa. Zámek byl stavěný ve střízlivém duchu a v jeho okolí byl velkostatek a od roku 1896 lihovar. Střecha zámečky bývala mansardová, dřevo krovu bylo datováno k roku 1720. Ozdobná fasáda měla ozdoby nad okny. Zámek je v současnosti zbořen. V obci je od roku 1895 hasičský sbor.