První písemná zmínka o Kovářovu je z roku 1220, kdy na zdejší tvrzi sídlil vladyka Budilov z Kovářova. Od roku 1461 patřil Kovářov Janu z Rožmberka, krátce byl i majetkem krále. Od roku 1592 náležel Kovářov pánům na Zvíkově a Orlíku – Švamberkům a od roku 1622 Eggenbergům.
Po vymření tohoto rodu připadl Kovářov Schwarzenbergům. Jak nám ukazuje historie, je však Kovářov mnohem starší. Zdejší krajina byla dle archeologických poznatků osídlena již v 9. století. Na osídlení měla vliv i blízkost řeky Vltavy, jíž mnohá dnešní města i vesnice a samozřejmě i Kovářov může děkovat za svůj vznik a rozvoj, Vltava totiž tvořila důležitou přirozenou vodní cestu mezi jižní a střední částí naší země. Největší rozkvět Kovářova je datován do 17. a 18. století a z této doby také pochází většina kulturních památek. Kolem roku 1860 se kovářovský orlický dvůr parceloval, a tak si někteří hospodáři parcely koupili. Pozemkovou reformou r. 1919 si pachtované pozemky a pozemky panské vykoupili a tím závislost na Orlíku skončila. Páni z Orlíka byli patrony kovářovské školy. Měli právo dosazovat na školu učitele podle svého výběru a povinnost vybavovat školu potřebným zařízením, palivem apod. Drželi rovněž právo patrona kovářovského kostela, který byl farním již od roku 1220.
Kovářovu se rozhodně nevyhýbalo světové dění. Víme že, i když v malém, zapůsobila zde doba husitská. Za třicetileté války celá tato oblast značně trpěla průtahy armád a v následujícím století v letech 1771-72 zdecimovala tuto oblast epidemie moru, která zapříčinila úmrtí 2180 obyvatel kovářovské osady z celkového počtu 3096. Tyto rány však obyvatele Kovářova nesrazily. Svou vesnici znovu budovali. Je zajímavé, kolik domů a staveb z této doby nese na kamenech či zdech rok svého budování.
Zeměpisnou polohu Kovářova určují souřadnice: 490 31´ 7´´ severní šířky a 140 16´ 43´´ východní délky. Obec se rozkládá na území geomorfologického okrsku Kovářovské vrchoviny, která má nadmořskou výšku 450–550 m, v oblasti Středočeské pahorkatiny. Zdejší oblast je výjimečná z hlediska geologického má členitou krajinu se spoustou lesních porostů a pahorků s pozoruhodnými skalními útvary či balvany rozmanitých tvarů, velké množství rybníků i malých rybníčků, které významně ovlivňují druhovou pestrost rostlin a živočichů.
Neméně zajímavá je i lidová architektura, která ukazuje v jednotlivých osadách historicky cenné stavby. Velký význam má Kovářovsko z hlediska národopisu, patří do oblasti Kozácka (Táborska – Milevska).
Nejstarší památkou v Kovářově je gotický kostel Všech svatých z roku 1220 a předbořický raně gotický kostel sv. Filipa a Jakuba pocházející z konce 13. století. Architektonicky zajímavou je budova staré barokní fary z roku 1739 s mansardovou střechou, typickou pro stavby tohoto druhu na orlickém panství. Mezi nejvýznamnější památky patří pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého a sousoší Kalvárie, této státem chráněné památce z roku 1732 vévodí kamenný kříž po jehož stranách stojí barokní pískovcové sochy Panny Marie a sv. Jana v životní velikosti. Obě tyto památky pocházejí z dílny sochaře Brokoffa.
V roce 1886 byla zřízena silnice z Milevska do Zahořan, což otevřelo zdejší chudý kraj světu. V této době hledalo mnoho občanů z kovářovské farnosti svůj nový domov za mořem. Bylo pro ně velké plus, že dovedli číst a psát, což jim velmi usnadňovalo nový život mezi mnohými negramotnými přistěhovalci.
Podle různých písemných zmínek byla v Kovářově škola již dávno před rokem 1700, její vnik je však zahalen rouškou času.
Současný školní areál je tvořen původní budovou Masarykovy měšťanské školy z r. 1930, kde je nyní 1. stupeň ZŠ, školní družina, informační centrum a kanceláře, dále tělocvičnou z r. 1981 a v roce 1984 byl dostavěn pavilon učeben pro 2. stupeň, pavilon dílen a další důležitá součást školy a to školní jídelna s kuchyní.
Fotografie:
