Narodil se 29. září 1859 v Miličíně jako prvorozený z osmi dětí Antonína a Anny Palečkových. Do školy začal chodit v 5 letech. Učil se velmi dobře, měl zároveň i velké hudební nadání, měl krásný hlas.

Později studoval na gymnáziu v Táboře, s vyznamenáním. Po maturitě mu radili studovat filosofii. A s tímto plánem také odjížděl do Prahy na studia. Ale v nitru se už rodil jiný plán — před odjezdem do Prahy se šel pomodlit do kaple na Kalvárii u Miličína a v Praze se modlil také v Loretě, aby dostal vnuknutí, co dělat a jak se rozhodnout…

Nečekaně se vrátil domů do Miličína, přičemž v tu chvíli pracoval otec na poli. Oznámil mu, že si zvolil dráhu kněze. Nikdo ho k tomu nevedl, nikdo ho nenutil. Vstoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích, stále studoval s výborným prospěchem.

Roku 1884 byl vysvěcen na kněze a stal se kooperátorem ve Starém Sedle v mirovickém okrese. Zde byl jen několik měsíců, byl přeložen do Mirovic. Zde založil spolek křesťanských matek a dívek. Vyhledával osadníky po osadách a konával s nimi duchovní cvičení. Byl v kostele častokrát do pozdní noci. Kázával v poutním kostele na Makové a tato kázání si získávala široký věhlas. Byl štíhlý, hubený, asketický. V roce 1887, po smrti tamějšího faráře Rozsypala se stal administrátorem. Téhož roku se tam přestěhoval nový farář, P. Ignác Paták. U něho byl tedy nadále kaplanem. Tam se staly známé jeho katecheze a promluvy, které horlivě konával jak při mších, tak při odpoledních požehnáních. Také se uplatnilo jeho učitelské nadání.

V roce 1893 byl ustanoven adminitrátorem v Kovářově, následujícího roku administrátorem v Kostelci a téhož roku rezidenciálním kaplanem v Předbořicích.

V Kovářově byl ustanoven farářem roku 1902, kde pobýval až do své smrti. Byla to nejdříve rebelantská vesnice a kostel byl prázdný. Zakrátko však nestačil. P. Paleček zde zavedl společné modlitby při mši sv., modlitby růžence, III. řád, Mariánskou družinu mužů. Pořádal procesí na Makovou horu a na Svatou Horu do Příbrami. Této pouti se účastnilo 700 lidí, z nichž 400 bylo mužů. Na vánoce a v postě zpovídával celé dni i noci. Jeho tři místa byly: zpovědnice, oltář, škola. Málokdy snídal. V kostele zorganizoval zpěv. Dovedl pro něj získat muže, protože měl velké hudební nadání. V době postní bylo obvyklé, že do Kovářova putovalo mnoho lidí se vyzpovídat a poslouchat jeho kázání. Nebylo nic výjimečného, že v tyto dny přijalo eucharistii až 3 000 osob.

Vynikal štědrostí, zejména vůči chudým, kterým neodmítl dávat, i když věděl, že s jeho darem nebude naloženo dobře. Nerozlišoval pohřby na slavné a chudé, pro každého dával to nejlepší.

Své farníky znal jako znalý psycholog, protože měl o ně zájem. Ve vystupování byl jemný a taktní, byl respektovaný i u svých odpůrců.

V roce 1921 zde byla biskupská vizitace. Tehdy přistoupilo ke sv. přijímání tolik mužů, že biskup Šimon Bárta byl tím počtem tak vyveden z míry, že prohlásil, že něco podobného na svých vizitacích ještě neviděl. A tehdy jej jmenoval čestným kanovníkem.

Otec P. Palečka zemřel 21. ledna 1903 po záchvatu mrtvice. 12. dubna 1922 pak jeho matka a téhož roku 26. prosince i jeho sestra Marie. Úspory po své sestře (1000 Kč) věnoval ve prospěch kněžského dorostu v Českých Budějovicích. Předpověděl si, že se dožije ještě tak tří, čtyř let…

V červnu 1925 P. Paleček onemocněl. Přes lékařův zákaz jakékoliv práce P. Paleček pokračoval v činnosti, vypomáhal při biřmování v Klučenicích. V srpnu 1925 se jeho zdravotní stav zlepšil. Nechtěl si připustit žádný dispens, aby mohl sloužit mši sv. v domě. 12. září 1925 byl naposledy v kostele. Dne 18. prosince jej postihl záchvat, upadl do bezvědomí. Od začátku prosince přijímal Tělo Páně každý den až do své smrti. Zemřel v sobotu 16. ledna 1926 v půl dvanácté dopoledne. Pohřeb se konal 19. ledna 1926, na poslední cestě ho doprovázel poslanec J. Krejčí a 160 hasičů.

Při mobilizaci 1914 zpovídal rukující vojáky celé odpoledne i v noci do rána do 7 hodin. Jakmile vyzpovídal skupinu, podával Tělo Páně.

Měl i své nepřátele. Když přišel do Kovářova, hodili mu večer kámen do okna. Dostával výhružné dopisy, vyhrožovali mu smrtí, bude-li lákat lidi do kostela. Ukradli mu v noci všechny slepice, kradli mu ovoce ze zahrady, ačkoliv všechno rozdal.