Vstupujeme do nového roku tím, že slavíme poslední den oktávu Narození Božího Syna a slavíme tedy také zároveň slavnost jeho Matky, Panny Marie.

1. čtení:
Na úsvitu všeho stvoření Bůh žehná lidem a zvířatům. Projevem tohoto Božího požehnání je množení života, plody země a pokoj a soulad v celé přírodě. Bůh svou životodárnou mocí neustále své stvoření doprovází. Neponechává ho svému osudu. A tak je umožněno jeho další trvání. Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě. Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý. Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a daruje ti pokoj! To je nejstarobylejší formule požehnání, kterou nad lidem vyslovovali SZ kněží. Protože věděli, že kde je Hospodin, tam je také život. Proto kladli Boží jméno na svůj lid, aby tak přijímali život v plnosti. I my si podobným způsobem žehnáme kdykoliv si přejeme dobré věci do nového roku. Napodobujeme tak Boží štědrost.

evangelium:
Tak jako u nás se dává jméno dítěti při křtu, tak u židovských chlapců se tak dělo při obřízce. Dítě je tak začleněno do izraelského společenství. Tento rituál v Ježíšově případě má jiný smysl: je znamením, že toto dítě je Bohem, který se stal jedním z nás. Jméno Ježíš znamená „Hospodin je spása“. Před Ježíšem byli mnozí, kdo toto jméno nesli, víme o Jozuovi (Mojžíšovu nástupci), Ješua Sirach od kterého máme SZ knihu Sirachovec a mnozí další, ale žádný z nich nenaplnil význam svého jména. Proto Marii, jeho matce právem přísluší titul „Bohorodička“ a „Matka Boží“. Ona porodila člověka Ježíše, který je božskou Osobou. A tím se přesouváme ke druhému čtení…

2. čtení:
Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. Tato věta je velice obsažná. Ježíšův příchod k nám přišel v naplánovaný čas, ne náhodně. Je to Syn ze ženy – je jedním z nás. A přišel proto, že nám něco velmi podstatného chybělo – spása. To vše proto, abychom se stali Božími dětmi.

To vám všem přeji – všechny dary přislíbené v těchto čteních a zejména – milost pochopeného a prožívaného Božího dětství!