Středa (Anička O.)

Letošní PřeBoMil jsme byli nuceni kvůli povinnostem rodinným i školním o jeden den zkrátit, a tak jsme se na kovářovské faře začali scházet namísto obvyklého 27. až 28. prosince odpoledne. I tak jsme ale byli zatím v oslabení, neboť Peckovi (včetně Káti) a Jirsovi (včetně Aničky) se měli ukázat až na druhý den. Kvůli komplikacím na cestách, které se ztrácely pod sněhem, jsme se trousili velmi pomalu, ovšem k večeři jsme už zasedli ve složení pro ten den kompletním: Wudiovi, Otrubovi, Zapletalovi, Dáda, Pavel a Lída.

Po večeři byl v plánu film. Autorka tohoto textu jej vybrala a navrhla se zvláštním ohledem na sportovně založené křídlo PřeBoMilu, jehož stěžejní část ten večer jako z udělání chyběla. I tak jsme ale Ohnivé vozy zhlédli a myslím, že i v nás na sport méně zatížených probudily toho správného bojového ducha pro návštěvu tělocvičny, jež byla na programu druhý den. Bylo už celkem pozdě, když po doběhnutém filmu i scénce Mr. Beana, parodující jeho legendární úvodní záběr, Vojta přidal modlitbu před spaním. Přesto se v nás bila snaha sdělit si všeliké novinky s únavou. Chvíli jsme se jí snažili vzdorovat, ale nakonec jsme v tomto boji postupně odpadali do spacáků, aby v kuchyni nakonec zbyla jen naporcovaná kuřata na příští oběd.

Čtvrtek (Mišuge)

Když jsme ráno přijeli s Aničkou, Terezkou, Matějem a Dominikem na faru, většina našich kamarádů už byla zabydlená a po snídani. Dýchla na nás pravá vánoční přebomilová atmosféra, a jali jsme se ochutnávat různé druhy cukroví – každý totiž přinesl něco a tak byl výběr opravdu pestrý. Následovala malá přednáška o Pouštních otcích, kterou jsme uspořádali my – sourozenci Jirsovi z Prahy. Přednáška byla velmi poučná a všem se moc líbila. Následoval oběd, na kterém jsme si krásně pochutnali. Když nám vytrávilo, vyrazili jsme za sportem. Do klučenické tělocvičny. Několik hodin jsme provozovali házenou, basketbal, volejbal, fotbal, stolní tenis a gymnastiku. Po našich srdceryvných výkonech nám o to lépe chutnala večeře. Po večeři přijel otec Řehoř, kterému jsme popřáli k výročí kněžství. Za odměnu si pro nás přichystal zajímavý program o tom, jak důležité je šířit světlo. Večer před spaním nastal čas na deskové hry, hudební nástroje a hodnocení pomalu odcházejícího roku 2016.

Pozn. Knížka s přednášky o pouštních otcích: Buď kde jsi, Štěpán Smolen

Pátek (Vojta)

Poslední den našeho letošního vánočního setkání byl tak trochu výjimkou. Většinou už totiž nemíváme žádný organizovaný program a celé dopoledne se nese v duchu úklidu a balení. Ne že bychom se tentokrát úklidu nevěnovali, ale před tím, než jsme se pustili do znovuosvěžení farních prostor, šli jsme do kostela na adoraci, abychom znovuosvěžili své duše. A mrazivém ránu i svá těla.

Po návratu jsme posnídali a pak už přišlo ono výše zmíněné balení a uklízení, během něhož přijela milá a vítaná návštěva v podobě Míry. To už se pomalu blížilo poledne a sním i čas na oběd – špagety skuřecím masem.

A pomalu se začalo odjíždět... Jako první nás opustili Jirsovi a po nich postupně další a další, až nakonec fara osiřela. Doufejme, že ne nadlouho.