Všechna čtení jsou o víře, o důvěře, která je pro člověka otevřenou branou, kterou může do něj vtékat Boží milosrdenství. Setkání Boží lásky a lidské prázdnoty je možná právě jen díky ní. Dnes je oslava Božího milosrdenství právě o této neděli.

V dnešní vstupní modlitbě jsme konstatovali, že každé slavení Velikonoc je pro nás oživením naší víry a prosili: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna.

Všechny prvky z této vstupní modlitby máme v dnešním druhém čtení z prvního listu Janova, kterým bych začal. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Ježíšovo vítězství nad světem se uskutečnilo skrze Jeho smrt a Vzkříšení. Naše spojení s ním se děje ve víře, která je důvěrou, Jeho přítomností v našich životech. Jak Ježíš přišel do našich životů? Přišel skrze vodu a krev. Možná vám při Janových pašijích na Velký pátek (první den novény k Božímu milosrdenství) připadlo zvláštní, proč Jan tak klade důraz na to, že z Ježíšova probodeného Boku vytekla krev a voda. To proto, že tato krev a voda jsou dvě nejdůležitější svátosti křesťanského života, které proměňují náš život v život Ježíše Krista. Voda je symbolem křtu. Vytéká z Ježíšova probodeného srdce: tzn. z nitra jeho lásky a milosrdenství. Jsme zrozeni láskou k lásce. Krev je symbolem Eucharistie. Tato svátost, kterou letošní rok tolik v naší vlasti ctíme, je stálým předáváním Boží lásky nám. Je na nás, jak často budeme chodit čerpat. Duch dosvědčuje toto všechno. Tak, že nás živí Božím slovem, utvrzuje ve víře, protože jen pod vlivem Ducha Svatého může někdo říct: Ježíš je Pán! Bez Ducha Svatého jsme bez života.

První čtení: praktický důsledek života v Duchu.

Evangelium: zjevení Božího milosrdenství, které vychází a je na míru mentalitě každého člověka. Ostatní apoštolové uvěřili v komunitě. Tomáš zvlášť o samotě. Všichni viděli, a proto uvěřili. Dneska je čas, kdy nevidíme. Ale přesto věříme. Že je to možné, to je díky Božímu Duchu.