5. neděle velikonoční

Bratři a sestry, dnešní čtení pocházejí většinou ze stejné školy: jednak evangelium z pera sv. Jana a také druhé čtení z prvního listu Janova, které bývá přisuzováno někomu z Janových žáků. Témata, která máme v obou úryvcích zmíněna, se hodně setkávají. Přitom si můžeme všimnout i určitého vývoje v chápání. První a zásadní je Ježíšovo já jsem v evangeliu. Tyto výpovědi u Jana vždy znamenají velmi významné výroky, v tomto případě jde o obraz našeho životního spojení s Ježíšem: jsme jako větvičky (ratolesti) vinného kmene. Naše užitečnost, plodnost a vůbec to, zdali cokoliv můžeme konat, závisí na tom, do jaké míry jsme napojeni na Ježíše. Zůstaňte ve mně a já ve vás! Naše spojení s Ježíšem v tomto smyslu není jen vnějškové, ale naprosto intimní: Ježíš je mi vnitřní, je nejvnitřnějším v mém „já“. Je to něco, co se těžko chápe. Můžeme si pomáhat různými obrazy, přirovnáními: jedním z takových přirovnání je to, co se děje v lásce. Do té míry, jak moc je láska silná, do té míry je milovaný přítomen v srdci milujícího ve formě vzpomínky, která je tím živější a tím mocnější, čím je láska silnější.

V případě Ježíše jde o přítomnost zprostředkovanou Božím Duchem, jak to píše v druhém čtení sv. Jan: A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal. Duch Svatý je dárce lásky: Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán (Řím 5,5). Ale láska, kterou dává Duch je daleko intenzivnější, než jaké jsou možnosti pouze lidské lásky. Proto i Ježíšova přítomnost v nás je daleko mocnější, než když milujeme druhého člověka. Dokonce tak, že jsme schopni dělat i skutky Ježíšovy, jak to v evangeliu říká sám Ježíš na konci: Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci. Ve druhém čtení je podobně účinnou modlitba, kterou konáme ve spojení s Ježíšovým jménem: Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. Prosme a uchovávejme toto spojení s Ježíšem v naprosté prostotě. Stačí ho zvát. Odevzdávat mu své srdce, prosit o jeho vedení. To, k čemu nás vede modlitba Otče náš, a také to, co čteme také v evangeliích.

Články: