Copak to není Ježíš, syn Josefův? Ježíš nabízí chléb, který předává Boží život: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.

• Chléb = pokrm, který jíme, abychom se udrželi naživu, přičemž on sám není životem. Náš život se tedy doplňuje přijímáním potravy. Co je to život? Je to vztah lásky. Prvotně k Bohu, ale také k druhým lidem. Život je dar, který přijímáme jakožto nezaslouženou milost jedině od Boha.
• Posluchači = Židé však Ježíšův výrok zpochybňují. Jak on může dát život, když znají jeho pozemského Otce i matku? Na to Ježíš neodpovídá, ale ukazuje na nebeského Otce, který přitahuje každého člověka, aby přišel k Ježíši. Nyní nastává věk předpověděný Izaiášem, ve kterém všichni lidé budou vyučeni od Boha. Ježíš žádá, aby ho poslouchali a nechali se vyučit. A každý, kdo je opravdu vyučen od Boha, ten přichází k němu. Toto Boží poučení není jen pro Izrael, ale pro všechny lidi. Ježíš má svůj původ v Bohu a tím má jedinečnou autoritu a kompetenci vést lidi k Bohu. Kdo věří ve zjevení Ježíše, chleba sestupujícího z nebe, má život věčný.
• Na závěr Ježíš shrnuje:
  • Život věčný je udržován tím, v co člověk věří a ne tím, co jí
  • Ježíš je ten chléb, který víra k životu potřebuje
  • Ježíš překonává manu na poušti, protože ti, kdo ji jedli, stejně zemřeli, na rozdíl od požívání Ježíše – tzn. i když sice člověk zemře fyzicky, nezemře duchovně.
• 1. čtení: Eliáš po vítězství nad Bálovými proroky na hoře Karmelu dostává pohrůžku od královny Jezábel. Následkem toho propadá strachu a malomyslnosti. Možná si myslel, že když tolik toho pro Hospodina udělal, že ho čeká nějaká odměna. Ale místo toho hrozba, jde mu krk. Eliáš potřebuje být poučen…

My i Eliáš potřebujeme být poučeni v tom, že slabost a nepatrnost nepřekáží Bohu v jeho síle. Eliáš potřeboval objevit sám sebe. Stejně tak my potřebujeme objevit, že Boží velikost se může dávat skrze nepatrnost. Tak jak se to stalo kamenem úrazu pro Nazaretské.