29. neděle v mezidobí

V jednom příběhu se vypráví o chlapci, který plaval v jedné zátoce. Bohužel ale byl ve vodě s chlapcem i krokodýl. Chlapec o tom nevěděl, ale všimla si toho jeho maminka, která vší silou běžela na molo a volala na chlapce, ať ihned plave k ní. Chlapec plaval ze všech sil, ale bohužel už bylo pozdě, kajman se zakousl chlapci do nohou. Ale maminka to nevzdala, uchopila z mola chlapce za paže a vší silou ho tahala z vody ven. Její síla se nedala poměřovat s krokodýlem, takže už se zdálo, že boj je prohraný. Ale v tu chvíli krokodýla zastřelil jeden náhodou procházející muž. Chlapec utrpěl těžké rány, ale nakonec se uzdravil a byl schopen chodit. Jednou k němu přišel novinář a chtěl s ním udělat rozhovor. Poprosil chlapce, zdali by mu neukázal jizvy a on svolil. Ale pak dodal: „ale víc bych chtěl, kdybyste si prohlédly jiné jizvy.“ A vyhrnul rukávy. Na pažích měl jizvy od matčiných nehtů, které se jí zaryly do rukou jejího syna. „vidíte, s jak velkou láskou se mě snažila zachránit?“

Dnešní texty nám mluví o tom, za jakou cenu jsme koupeni. V prvním čtení ze Starého zákona jsme slyšeli o Hospodinově služebníku, který na sebe přijal dobrovolně viny lidu. Ve Starém zákoně se očišťoval lid od hříchů tím, že tyto hříchy lidu byly symbolicky přeneseny na kozla, který pak byl vyhnán do pouště. Zde tento hřích na sebe bere (ve SZ tajemná a předobrazná postava Ježíše) Hospodinův služebník a nechává se zničit utrpením, které s sebou nese hřích. V NZ to sv. Pavel vysloví v 1. listu Korinťanům, že se Ježíš nechal ztotožnit s hříchem, abychom my byli od hříchů svobodní. Toto zástupné utrpení pak je důvodem vzniku četného potomstva.

List Židům se dívá na Ježíše jako na dokonalého Velekněze. Jeho dokonalost je v tom, že zatímco SZ velekněží přinášeli Bohu jako oběť krev obětních zvířat, tak Ježíš jako dokonalý Velekněz přináší v oběť svou vlastní krev, kterou dává proto, že má s námi soucit, má k nám lásku. On byl vyzkoušen ve všem možném, ale nedopustil se hříchu… Jeho poslušnost, podobně jako rituální poslušnost SZ kněží, se stala příčinou naší spásy. Zatímco to, co konali oni je jen předobraz skutečnosti, Ježíš vykonal jedinou a dokonalou oběť, která všechny SZ oběti naplnila a také zrušila.

Žádost bratří Zebedeů z evangelia nám ukazuje, jaké smýšlení panuje v našich srdcích, a to proto, že jsme lidé. Jakožto lidé nosíme v sobě touhy. Měli je ti dva učedníci, ale i ostatních deset. Tyto touhy se však samy od sebe nemusí shodovat s tím, co pro nás chce Bůh. Z důvodu vlastní zraněnosti dědičným hříchem a jinými hříchy mnohdy toužíme po tom, co nás nevede k Bohu. Ježíš přišel a zve nás k tomu, aby abychom si před ním pravdivě své touhy přiznávali a nechávali se jím proměňovat. Abychom tak byli stále více schopni toužit po tom, co nám on touží dát.

Články: