30. neděle v mezidobí

Když si připomeneme evangelium minulé neděle, tak můžeme vidět jistou podobnost mezi naším evangeliem O slepci z Jericha a O žádosti dvou bratří. Bartimaios byl slepý tělesně, ale můžeme u něho pozorovat velikou čistotu duchovního zraku. Naproti tomu Jakub a Jan, kteří minulou neděli žádají Ježíše o přední místa v Ježíšově království, odhalují při bezvadném zraku těla velkou duchovní slepotu.

Ježíš přišel uzdravit celého člověka. Vidíme, že do velké míry je ale důležité nejdříve prohlédnout vnitřním zrakem víry. Tento zrak nám totiž umožňuje vidět kdo Ježíš je, co člověku přichází nabídnout a o co má tedy význam žádat v první řadě. Jakub a Jan sice viděli dobře očima, ale jejich víra vykazovala velký stupeň prospěchářství a sobeckosti. Ježíš je vede k uzdravení. Utrpení spojené s touhou po moci odstraňuje tím, že učedníky vede ke skutečným hodnotám – k vzájemné lásce a ochotě si sloužit. Nenadává jim, nemá velký problém s tím, že jsme jako lidé sobečtí a ponoření v hříchu.

Slepec z Jericha je skutečným vidoucím. Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou! Jednak to oslovení „Syn Davidův“ je oslovení, které ukazuje, že Bartimaios rozpoznal v postavě Ježíše z Nazareta toho potomka, kterého slíbil před devíti staletími králi Davidovi prorok Nátan – jinými slovy, Bartimaios nepochybuje, že Mesiáš, Zachránce právě prochází kolem něj. Dalším znakem je to, že Bartimaios nechává otevřené, co chce od Ježíše: smiluj se nade mnou! – zatímco Jakub a Jan měli jasno, co od Ježíše chtít, tak Bartimaios zprvu prosí o smilování a když si ho Ježíš nechá zavolat, tak prosí o to, co mu asi nejvíc komplikovalo život: uzdravení ze slepoty…

Ježíš prochází kolem od té doby stále. Prochází kolem každého z nás. A i my si můžeme vzít za svá slova slepého Bartimaia: Ježíši, smiluj se nade mnou! Duchovní tradice Východu si vypůjčila slova slepého Bartimaia do jedné z nejkrásnějších a nejhlubších modliteb křesťanské tradice – do modlitby Ježíšovy. Tato modlitba zní: Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným. Modlitba je akt lásky, takže je na nás, jak se tuto modlitbu budeme modlit: opakovaně, jednou, celou nebo zkráceně, meditativně nebo úzkostně rychle… Záleží na našem rozpoložení. Ale faktem je, že vzývání Ježíšova jména vede jistě k důvěrnému vztahu k Němu a duchovnímu pokoji.

A ihned vstal a šel tou cestou za ním… Toto je cesta každého učedníka Ježíše, nejen Bartimaia. Ať nám častá modlitba tuto cestu umožní.

Články: