Ježíš jako Král: 1. čtení představuje Danielovu vizi. Ta obsahuje vidění čtyř šelem, které představují čtyři říše, které budou postupně přemoženy. Přemůže je tajemná postava Syna člověka, v které my křesťané vidíme Mesiáše, Pána Ježíše. On sám v evangeliích často o sobě mluví právě jako o Synu člověka… 2. čtení je úryvkem z úvodu k jediné apokalyptické knize NZ: obsahuje jasné vyznání, že Ježíš je vítězem nad smrtí a králem nad všemi králi na celé zemi a všech časů. Je tu také vyznání toho, co pro nás tento král dělá: miluje nás, obmyl od našich hříchů a vytvořil z nás královský národ a kněze Boha Otce. Evangelium: Ježíš potvrzuje, že je králem všech Židů. Židovský národ je ve své podstatě národem vyvoleným mezi všemi národy, aby byl prostředníkem pro setkávání lidí s Bohem. Jenže Ježíš, tento největší Žid všech časů toto vyvolení a prostřednictví naprosto převyšuje a tím se stává prostředníkem setkání s Bohem pro všechny lidi a národy všech časů.

Že by Ježíš byl skutečně králem? Tváří v tvář nemoci a vlastní bezmocnosti – je Ježíš králem?, ptáme se nejistě. Tváří v tvář zprávám o „nezastavitelné“ moci zla, o atentátech a vraždách – je Ježíš schopný něco udělat? Tváří v tvář vlastní životní krizi, když se hroutí dosavadní jistoty a nevíme, kudy dál – je Ježíš pánem situace? Tváří v tvář úzkostnému hledání ekonomického zabezpečení pro sebe a pro své nejbližší – je Ježíš budoucností? Tváří v tvář svým selháním – je Ježíš mocnější?

Dřív nebo později býváme konfrontováni s takovými otázkami. Odpověď není samozřejmá… Ježíš totiž není tím „supermanem“, kterého vídáváme v různých filmech (a který se rázně vypořádá se zlými lidmi). On opravdu není „rambo“, ba ani „kouzelník“, který mávnutím proutku změní nepříjemnou situaci. Toto jsme už asi mohli za svůj život poznat. Ale možná nám chybí jiná zkušenost, daleko důležitější – že Ježíš je opravdu mocným pánem, navzdory různým nepříznivým událostem. V jakém smyslu? V tom smyslu, že jemu se nic nevymyká z rukou, že on zůstává „nad tím“ – a má moc „z toho“ vytáhnout. Kdykoli se budeme nacházet v situaci, že budeme tonout a klesat v bahnitých vodách, volejme k němu. Možná nezažijeme, že by se naše zadlužená firma nerozpadla, ale zažijeme něco důležitějšího – že náš život stojí na Kristu – a ne na těch „jistotách“, jak si ve své krátkozrakosti myslíme. Možná zažijeme, jak Ježíš nás ubezpečí, že život v plnosti je před jeho tváří. A možná vytušíme, že náš život nespočívá v tom, že budeme zdraví a finančně zabezpečení – ale že známe Otce a že náš život patří jemu. Toto poznání Otce je tím největším kapitálem…