Svátek Křtu Páně

Událost Ježíšova křtu patří svým významem k událostem, které zjevují Ježíšovo božství, je natolik významná, že ji zachycují všichni tři evangelisté. Lukáš má jednu zvláštnost oproti ostatním: líčí nám ji jako událost, které je již minulá, která se již stala. Nesoustředí se ani tak na samotný křest, ale na to, co se stalo po něm. Ježíš je zde zachycen jako ten, kdo se modlí. Modlitba je totiž projevem živého vztahu mezi ním a Otcem. Nebesa se otevírají. Ta, která byla zavřena hříchem prvního Adama, se nyní otevírají nad druhým Adamem, který přichází obnovit lidstvo. Nad Ježíšem zaznívá Otcův hlas: ty jsi můj milovaný Syn. Ježíš je ten Hospodinův služebník, který přichází naplnit Otcův plán v síle Ducha, který na něj sestupuje v tělesné podobě.

On, Boží Syn, nepotřeboval křest na obmytí hříchů. Ale tím, že se stal člověkem, se zařadil mezi nás, kteří jsme nemocní hříchem a potřebujeme z nich osvobodit. Hřích totiž plodí smrt. Ponoření do vody (takto se původně křest uděloval) symbolicky znamená, že člověk ztrácí přístup k životodárnému vzduchu, a tím umírá. Křest je tedy ponořením do smrti. A Ježíš se nechal do té smrti ponořit spolu s námi. Zde u Jordánu symbolicky, aby takto se zařadil mezi nás hříšníky, aby svým životem a smrtí hřích přemohl.

Událost Ježíšova křtu nám tedy zjevuje, že Boží Syn se stal člověkem, aby měl účast na naší smrti, kterou nám přivodil hřích, a aby nás z ní vysvobodil. Naproti tomu svátost křtu, kterou jsme přijali my, zase způsobuje, že my máme s Božím Synem účast na jeho smrti, aby nás vysvobodilo jeho zmrtvýchvstání: viz Řím 6,3n: Copak nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti? Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.

Články: