14. neděle v mezidobí

1. čtení: Jsme v době hodně po exilu. Nyní je čas k radosti, ale mezi lidem vládne smutek. Na tomto místě je však smutek nahlížen jako nedostatek důvěry v Boží plány. Obnova města je důvodem pro radost. V. 12: hle, přivalím na něj pokoj, jako řeku… pokoj znamená mnohem víc než jen nepřítomnost konfliktů, jeho naplnění zahrnuje zdraví a prosperitu. Jako řeku = stálé plynutí. Srdce a kosti = míří k skutečnému centru jejich bytí. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících = dojde ke skutečnému oddělení těch, kdo slouží Bohu a kdo jsou jeho nepřáteli. Hospodinova ruku = jeho moc, která zachraňuje.

Evangelium: popis práce zvěstovatele radostné zvěsti. Pán rozesílá své učedníky do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít. Dává lidem čas na rozmyšlenou, aby měli dostatek času se rozhodnout. Nikdo se nebude moci vymluvit, že byl nucen zaujmout stanovisko k evangeliu narychlo. Učedníci jsou posláni bezbranní, aby svým vzezřením ukázali, že jim nejde o postranní úmysly, ale že jim leží na srdci samotná zvěst.

Apoštolové se vracejí a radují se, že se jim dokonce i mocnosti podrobují. To je dobře, ale Ježíš říká (a to je styčný bod s 1. čtením), že se spíše mají radovat z toho, že jsou jejich jména zapsána v nebi. Být zapsán = řecký výraz, kterým se označovalo zařazení člověka do seznamu občanů města. I když je věřící v jistém smyslu slova zde na zemi bezdomovcem, přesto je již občanem nebe. A je významné, že Kristus o tom ujišťuje ne na konci, ale na začátku své cesty… Kdyby věřící člověk neměl tuto jistotu, z čeho by se nakonec mohl radovat? Věřit v existenci nebe a nebýt si jist, že je pro mě, že mi náleží, by bylo trápení.

 

Ježíš posílá své učedníky na misie. Posílá je do míst, kam on sám chce přijít, a tak je posílá před sebou, aby druhým přinášeli pokoj, modlili se za potřebné, nechali se vést Božím Duchem a předávali radostnou zprávu o tom, že Bůh o každém z nás ví, že „naše jména jsou zapsaná v nebi“.

Tento návod na misie je platný i dnes. Každý z nás, kdo se konkrétně setkal s Ježíšem ve svém životě a uvěřil mu, je zván tuto radostnou zprávu šířit dál. Ne s cílem, aby druzí uvěřili díky nám, ale abychom připravili prostor pro setkání s Ježíšem.

Předávat radostnou zprávu můžeme zcela konkrétně, převezmeme-li Ježíšův styl, který poznáváme z bible: je to vydanost, služba, milosrdenství, věrnost, vedení ke svobodě, odpuštění…

Nechme se vést Duchem, aby naše svědectví bylo v dnešní době srozumitelné. Ta srozumitelnost spočívá v pravdivosti našich postojů, v tom, že Ježíšův životní styl nehlásáme jenom slovy, jenom proto, že „se“ to tak má dělat, ale že jsme ho přijali za svůj.

Články: