A kdo je můj bližní? Tato otázka odstartovala Ježíšovo podobenství O milosrdném Samaritánovi. Příběh mohl vycházet dost dobře ze skutečné události, protože cesta z Jeruzaléma do Jericha byla velmi strmá a opuštěná plná roklí a v té době byla opravdovým rájem lupičů a zlodějů.

První dva procházející – kněz i levita byli těmi, kteří měli vztah k bohoslužbě. Kněz při nich přinášel oběti a levita to byl služebník, který v Jeruzalémském chrámě pomáhal a měl svěřené některé povinnosti. Oba museli být kulticky čistí, tzn. bez hříchu, nesměli se dotknout mrtvoly, znečistit se stykem s krví atd., přesně to, co by se jim mohlo stát v tomto případě… Podrobné předpisy o rituální čistotě máme v Bibli v knihách Mojžíšových. Ježíš tedy tímto podobenstvím záměrně provokuje. Jak je to? Bůh ustanovil předpisy o čistotě a nyní tentýž Bůh Ježíšovými ústy chválí jejich porušení? Řešení je opět v tom, co Bůh zamýšlel těmi rituálními předpisy: velmi zkráceně řečeno v nich šlo o zamezení pokušení manipulovat s Bohem tím, že by se do židovské bohoslužby propašovaly prvky z cizích kultů. Což v tomto našem případě vůbec nehrozilo. Znečistit se např. krví při ošetření zraněného pocestného by sice znamenalo porušit doslovné znění bohoslužebného předpisu, ale neznamenalo by to rozpor s úmyslem Božím, který ten předpis dal. Ježíš zde, podobně jako na mnoha místech, žádá od svých učedníků tvořivost, rozumět nebo aspoň hledat rozumění tomu, co Bůh žádá.

Vidíme však na našich dvou postavách kněze a levity, že přestože to byli náboženští profesionálové, byli častokrát v Boží blízkosti podle našeho vidění, přesto nedokázali jednat tak, jak by jednal Bůh. Zdá se, že nepochopili, co Bůh zamýšlí a spokojili se s doslovným vyplněním předpisu.

Na rozdíl od Samaritána. Ten je tady v podobenství postavou dosti protikladnou: jednak takovými lidmi pravověrní Židé pohrdali jako neznabohy, ale paradoxně právě on prokázal více milosrdenství než oba předešlí. Ježíš právě tuto postavu dává za příklad, zachoval se nejenom lidsky (jeho víra ho neodlidštila podobně jako kněze a levitu), ale dokonce prokázal milosrdenství a tím paradoxně vyplnil i jiný Ježíšův příkaz: buďte milosrdní jako je milosrdný váš nebeský Otec.

Ignorovat utrpení člověka znamená ignorovat Boha. Pokud se víra nepřenáší do vztahu k druhým lidem, říká sv. Jakub, že taková víra je mrtvá sama v sobě. Ježíš otázku kdo je můj bližní? v odpovědi převrací: kdo se zachoval jako bližní k tomu, kdo byl v nouzi? Dnešní první čtení říká, že Boží příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe … Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat. Boží přikázání milovat je nejen připodobnění se Bohu samotnému, který miluje ze své podstaty, ale je i naplněním našeho lidství, protože pro lásku jsme byli Bohem stvořeni a povoláni do tohoto světa.