29. neděle v mezidobí

Začněme od prvního čtení. Izraelité jsou na cestě do Zaslíbené země. Mnohokrát na této cestě přestali důvěřovat Hospodinu a nyní na místě Massa a Meriba reptají proti Mojžíšovi a proti Bohu. Na Boží pokyn Mojžíš vyvádí vodu ze skály, ale v tom se nečekaně objevují Amalečané. Ti jakožto národ jsou známí pouze z Bible, mimobiblické prameny o něm mlčí. Amalech se v Bibli vyskytuje jako Nepřítel (bojující proti Izraeli proto, že je to Izrael) a jde tedy označení konfesní, vychází s hebrejského slova „emek“, což je údolí, úžlabina nebo dolina, speciálně to může být taková dolina, která se zařezává tak hluboko do země, že proniká až do podsvětí a z tohoto zářezu vylézají všelijaké podsvětní potvory. Tento nepřítel vylézá z podsvětí všude tam, kde se člověk otevírá těmto mocnostem, které vylézají z hlubin (!!!) a nad kterými je možné zvítězit jedině mocí požehnání, ne mocí zbraní. Proto naše vyprávění zdůrazňuje moc Mojžíšových zdvižených rukou, skrze které Hospodinovou požehnání proudí. Požehnání v hebrejštině (bárách) znamená vybavit životní silou. Beráchá souvisí s hebrejským výrazem pro „koleno“, tzn. že požehnání lze přijímat pouze na kolenou. To nejdůležitější však u člověka vždy přichází zevnitř, tzn. když má člověk vnější požehnání je to dobré, ale ještě důležitější je požehnání, které vychází zevnitř (víra, pokoj, smíření).

Evangelium nám naši úvahu ještě doplní. Před naším podobenství O vdově a bezbožném soudci Ježíš líčí apokalyptickou vizi konce světa. Soudce a vdova jsou v našem vyprávění postavy veskrze protikladné: soudce má moc, ale je nečinný, zatímco vdova nemůže nic, ale je velice aktivní. Soudce není vylíčen jako zlý, ale spíše jako líný. Zlomový okamžik podobenství je popsán skoro až komicky. Podobenství je zvláštní, ale Lukáš nám pomáhá ho pochopit jako podobenství o modlitbě, že je třeba se stále modlit a neochabovat. Vdova, to jsme my, protivníkem může být cokoliv, co nás ohrožuje, ale zvláštní je ztotožnění Boha a líného soudce. Poselství podobenství je jasné: Bůh nakonec zjedná právo, rozhodne podle práva, může to dopadnout jinak, než si představujeme, ale určitě zjedná právo. Na závěr Lk přidává poučení: když takto jedná nespravedlivý soudce, tak co myslíte, co Bůh? (je nevhodné tam překládat „tím spíše“), provokativní závěr: není problém Boží zásah, ale ta trpělivost té vdovy…

A tady je to, co jsem chtěl zdůraznit: modlitba je důležitá, přímluva je důležitá, ale nejdůležitější je víra, z které vyrůstá. Víra, která neochabne před těžkostmi, naopak, která ještě zesílí.

Články: