Havran byl závistivý pták. Záviděl července, stehlíkovi i holubici, protože byli mnohem krásnější než on. Vrabci a slavíkovi pak záviděl jejich zpěv. A tak létal potemnělým nebem jako stín a smutně krákal. Když tu pocítil, že není sám. Nebe se kolem něj rozechvělo a uslyšel nádherný zpěv. Nikdy by nevěřil, že ti podivní tvorové dokáží tak krásně zpívat. Znovu ho někde uvnitř píchla závist. Co je to za ty tajemné ptáky se zlatým hlasem?

Nakonec však havran překonal svou závist a zvědavost zvítězila. Rozletěl se ve směru zpívajících andělů a slyšel, jak zpívají: „máme dobrou zprávu! Dnes se v Betlémě narodil Boží Syn! A ty, havrane, máš tuto zprávu vyřídit všem ostatním ptákům.“ Havran vzdoroval: „proč zrovna já, vždyť mám tak ošklivý hlas!“ „Vybrán jsi byl ty“, zpívali dál andělé. A bez vysvětlení zmizeli v noci.

Vrhl se tedy z nebe směrem ke korunám stromů a začal svým řezavým hlasem volat: „Narodil se Spasitel! Narodil se v Betlémě!“ Všichni ptáčci ho slyšeli a havran se divil, že se mu nikdo neposmívá. „Tak to musíme také letět se podívat“, říkali.

Nakonec se po všech ostatních rozletěl do Betléma i havran. Viděl malého Ježíška, ale seděl v koutě jen na starém rozežraném trámě. V té chvíli slyšel šum andělských křídel a hlas: „Copak nevidíš, že největší zásluhy máš právě ty? Kdybys dnes v noci neprobudil všechny ptáky, nikdo by nepřiletěl!“

Potom anděl zmizel a s ním i všechna havranova závist. Beze strachu se snesl dolů k děťátku a připojil se k ostatním ptákům.

Dneska jsme slyšeli v prvním čtení, jak Bůh navštíví svůj lid a sdělí mu, že má v něm zalíbení, že se z něj raduje. Dnes se tato předpověď vyplnila tím, že se stal Bůh člověkem – Ježíšem, který pak svým životem lidem ukáže, jak se nemusíme před Bohem bát, že je s námi a chce, abychom žili s ním. Žít s ním můžeme teď hned. Můžeme se k němu modlit, chválit ho a děkovat mu za všechno dobré, co dostáváme.