Minulý týden v evangeliu Ježíš začal horskou řeč blahoslavenstvími. Tím, kdo je žije vzorovým způsobem, je sám Ježíš. Dnes pokračuje v horské řeči dvěma výroky o soli a o světle. A zase i zde platí, že v první řadě je solí země a světlem světa Ježíš sám. Podobně jako sůl dodává pokrmu dobrou chuť a světlo umožňuje orientaci, tak i Ježíš přítomný v životě působí podobně jako sůl a světlo, tím, že dodává moudrost, posvěcení a smysl celému konání i utrpení. Ale dnes Ježíš říká, vy jste sůl země a vy jste světlo světa! Je jasné, že solí a světlem můžeme být jedině ve vztahu k Ježíšovi. Podobně jako Měsíc nezáří svým vlastním světlem, ale odráží světlo Slunce…

Sůl je důležitá: dodává chuť pokrmu, ale také konzervuje (brání rozkladu), ve SZ byla znamením smlouvy mezi Bohem a člověkem… Ale proč nám to Ježíš říká? Určitě ne, abychom byli pyšní a vyvyšovali se nad ostatní lidi. Ale sůl je prostě nepostradatelná. Je ale obyčejná a lidé jí ocení až tehdy, když o ní přijdou (vzpomeňme na pohádku Sůl nad zlato). To znamená, Ježíš nám říká: jste pro svět nepostradatelní jako sůl. My křesťané máme něco, co tento svět velmi potřebuje. A máme si to uchovat. Sůl může slanost ztratit tím, že prostě přestane být solí. Tak i my do svého života víry nemáme přijímat nic, co by jí zfalšovalo. Ale když zůstaneme věrní, tak budeme jako sůl: stačí malá špetka a ovlivní celé okolí, podobně jako špetka soli ochutí celý pokrm.

Vy jste světlo světa! Pozor, Ježíš nedodává, a celý svět je temnota… Dodává však, že jsme jako město na kopci – to se nemůže ukrýt, je odevšad vidět. Takové město je jako maják, dává orientaci širokému okolí. Ježíš nám tedy říká: tím, že mi patříte, jste nápadní jako město na kopci. Tak se nedivte, že to o vás lidé ví a že jste na ráně… Druhý obraz je podobný jako o soli: když se rozsvítí lampa, nestaví se pod kbelík, ale na svícen, aby svítila… Lampa, která nesvítí je stejně platná jako sůl bez chuti: je na nic. Takže máme svítit před druhými lidmi.

Jakkoliv: skutky inspirovanými vírou, tím, že se nebojíme mluvit o tom, že patříme Kristu, že jsme křesťané. Ale to všechno má krásný cíl: aby i oni slavili našeho Otce v nebesích.