Slova dnešního evangelia bývají často zneužívána k zesměšňování křesťanství. Protože jsou pro nás nesnadnou výzvou, jejíž naplnění je zcela mimo naše možnosti. Ale je v možnostech Božích.

Ježíš nás zve tváří v tvář zlu k jinému postoji, než k jakému nás obvykle vede naše přirozenost. Obvykle na křivdu reagujeme stažením se, obranou a protiútokem. Ve SZ je Boží milosrdenství vůči nepříteli projeveno tak, že „oko za oko a zub za zub“, tzn. že mohu druhého poškodit jen do té míry, do jaké on poškodil mě. Dnes nás Ježíš zve k jinému pohledu. Jestliže máme milovat bližního, tak z toho není možné vyjímat ani nepřítele. I on je mým bližním, i když to on sám neví. A moje jednání ho má přivést k tomu, aby se mi bližním stal skutečně. Prokaž lásku tomu, kdo ti ubližuje. Tak budete syny svého nebeského Otce…, říká Ježíš, protože jak jsme zpívali v žalmu: On nejedná s námi podle našich hříchů, ani podle našich vin nám neodplácí.

Samozřejmě, že takto jsme vyzýváni se chovat jako jednotlivci, jako křesťané, nikoliv jako celý stát. Zde nemůžeme nastavovat druhou tvář tomu, kdo nám ubližuje, protože máme právo nastavit jen svoji tvář, ne tvář druhého. Stát tedy bude mít vždy za úkol aktivně bojovat proti zlu a potlačovat ho.

Ale jak bylo řečeno: Vy buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec, nebo jinak řečeno slovy prvního čtení: buďte svatí, jako já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý. Tyto příkazy jsou pro nás nedosažitelné. Ale jak nám prozrazuje svatý Pavel ve druhém čtení: naše těla jsou příbytky Ducha Svatého, kterého nám dal Bůh. A tento Duch Boží je v nás onen nový člověk, který chce žít podle Ježíšova příkladu. Takže jde o souboj starého a nového člověka v nás.

Vezměme si dnešní slova evangelia do svého srdce a pokoušejme se jednat podle jeho pokynů, abychom umožňovali Duchu Svatému se v nás projevit láskou, která nedělá výjimky.