2. neděle postní

Nacházíme se už dosti daleko v době postní, a pokud jsme se vydali na postní cestu obnovy svého života, svých vztahů, potřebujeme povzbuzení. Dnešní neděle nám takové povzbuzení dopřává.

1. čtení:

Jeho hlavní myšlenkou je slovo: Odejdi! Abram ve chvíli, kdy ho zastihne Boží povolání, je pětasedmdesátiletý muž. Bůh ho zve, aby odešel. Což muselo být hodně těžké pro starého, zabydleného muže. Neodchází ale do prázdna: je vedený Božím příslibem, který obsahuje 4 dary, jež si člověk sám nemůže dát: 1. hojné potomstvo, 2. věhlas, 3. ochranu před zlem, 4. Abram se stane pramenem požehnání – tzn. ti, kdo uvěří podobně jako on, budou požívat stejného požehnání, které se dostane Abramovi.

2. čtení:

Pavel povzbuzuje Timoteje k hlásání evangelia a píše mu z vězení, což mohlo Timoteje vystrašit. Ten, kdo hlásá evangelium, musí nutně žít v kontaktu s Bohem. Protože hlásat evangelium znamená dávat lidem zakusit setkání s Kristem skrze to, že jim sděluje pravdu a dává zakoušet přijetí a lásku. A takto žít lze jedině tak, když je hlasatel vnitřně naplňován silou od Boha samotného: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. To nejhlavnější se ale odehrálo na počátku: povolání. V něm si ho Bůh oddělil a uzpůsobil pro tento zvláštní úkol a Timotej se může o toto opřít jako o jistotu.

evangelium:

Je centrální událostí dnešní neděle. Vyprávění kombinuje jak historické vyprávění, tak i symbolické prvky, které není snadné od sebe oddělit. Vysoká hora, na níž se odehrává událost proměnění, je v Bibli místem, kde se lze lépe setkat s Bohem. I Ježíš vyhledával tato místa k modlitbě. Mojžíš a Eliáš představují dva starozákonní svědky, kteří vydávají svědectví, že Ježíšovo dílo je ve shodě s Písmem SZ. Šat, který zbělel nám připomíná vidění proroka Daniela ze 7. kapitoly: Byly postaveny trůny a usedl stařec. Jeho šat byl bílý jako sníh… (Dan 7,9). Ježíš tedy patří Bohu, je dokonce sám Bohem.

Jaké místo má toto evangelium v životě učedníků a také v životě našem? Proměnění Páně nám ukazuje Ježíšovu slávu, kterou On vlastní a kterou naprostou většinu života s učedníky i s námi skrývá, ALE ONA JE STÁLE PŘÍTOMNA! Tato jeho sláva předjímá Ježíšovo vzkříšení a také ohlašuje naši budoucnost – i my budeme jako Ježíš oslavení, on nám dá na své vznešenosti podíl!

My křesťané si máme uvědomit, že jsme – podobně jako Petr, Jakub a Jan – vzati na vysokou horu (to je dar povolání – konverze, křest…), abychom zde znovu přijali dar Boží lásky: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení, toho poslouchejte! Toto je pozvání k určitému odchodu: zaujmout odstup od všedního hluku s jeho požadavky a ponořit se do přítomnosti Boha, který nám denně touží sdělovat své Slovo, které proniká až do hloubky našeho ducha. Boží slovo je živé, ostřejší než každý dvojsečný meč, proniká do rozdělení duše a ducha a vykovává soud nad nejvnitřnějšími myšlenkami srdce (Žid 4,12). Toto slovo také posiluje naši vůli následovat Je

Články: