Dnes je to 40. den po Ježíšově vzkříšení. A číslo 40 je v Písmu svatém důležité číslo, které vyznačuje dobu prověřování a zkoušek, dobu, kdy se připravuje něco velikého. 40 dní se Ježíš postil na poušti, než odešel kázat, 40 let putoval Izraelský národ dříve, než mohl vejít do země zaslíbení a 40 dní trvá také doba postní, kdy se připravujeme na Velikonoce.

A touto důležitou událostí, o níž jsme také četli v prvním čtení je Ježíšovo Nanebevstoupení. O Ježíši vyznáváme, že právě dnes zasedl po pravici Otce. Jde o symbolické vyjádření těžko vyslovitelné skutečnosti: Boží pravicí se nemyslí část těla a sezením se také nemyslí tělesná poloha, kterou Ježíš v nebi zaujal. Sezení vyjadřuje postoj klidu, spočinutí a zakotvení v Boží přítomnosti. Být po něčí pravici znamená „být mu roven slávou a mocí“. Ježíš se samozřejmě ve svém božství vrací tam, kde nikdy být nepřestal, ale to co je jiné je to, že s sebou do nebe bere i své lidství. Ježíš je Bůh spolu s Otcem, ale protože je zároveň člověk a jedna jediná Osoba, které vzdáváme božskou úctu, tak přísluší tatáž úcta také Ježíši jakožto člověku. Tak tedy Ježíš i jako člověk má nade vším tvorstvem moc jakožto vládce a soudce.

Protože my lidé nedokážeme sami vejít do nebe, vešel tam za nás Ježíš jakožto hlava církve. O něm se píše ve druhém čtení z listu Efezanům: A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá a tedy pro svoje spojení ve křtu s Ježíšem, i my máme v nebi rezervované místo. Ježíš je v nebi a v něm jsme tam s ním i my. I když tělem ještě zůstáváme tady na zemi. A tak přeji nám všem, aby Bůh, náš Otec nám: udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy (skrývá) křesťanům jeho dědictví a (jak se ukazuje) na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti (2. čtení).