Kovářov, Předbořice a Kostelec nad Vltavou

Osada Jalovčí leží severně asi 2km od Předbořic. V obci se nachází kaplička zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie. Byla postavena roku 1931 se sbírek mezi místními občany a členy Kroužku rodáků předbořických v Praze.

Zvonek do kaple koupil pan farář Josef Fiala za 600 Kč. První mše svatá se zde slavila 15. srpna 1931, právě na slavnost Nanebevzetí Panny Marie.

V kapličce je umístěna listina, kde je psáno: „Na věčnou památku. Tuto kapličku vystavěli s velikými oběťmi zdejší občané pro duchovní potřebu svoji i svých potomků k poctě a oslavě Blahoslavené Panny Marie:

František Hácha z čp. 52
František Kotápiš z čp. 32
František Máša z čp. 53
František Michálek z čp. 57
Josef Dolista z čp. 36

Kaplička vysvěcena byla dne 15. srpna 1931 veledůstojným pánem Jos. Fialou, arcibiskupským radou v. v. a t. č. duchovním správcem v Předbořicích, jímž byl také zdejší zvon darován, za přítomnosti faráře P. Čermáka z Klučenic.

Peněžitými dary přispěli: kroužek rodáků předbořických a okolí se sídlem v Praze částkou Kč 400 a sl. Josefa Kuchtová Kč 400, obec Předbořice darovala pozemek a Kč 100, řád křižovníků s červenou hvězdou daroval veškeré řezivo. Stavební dříví darovala býv. Hraběnka Dahnalová – Kožmínová. Starosta v Předbořicích.“

Při rekvizici zvonů za druhé světové války bylo nutno odevzdat i zvonek z této kaple. Ovšem místní občané zvonek, který byl opatřen číslem, zakopali v polích a místo něj dali k odevzdání do pytle obyčejné železné vědro, které ani na sběrné místo nedopravili. Vyšetřování „ztráty“ zvonku se vleklo celou válku, ale k ničemu nedospělo. A tak po jejím skončení mohl být vykopán a zavěšen zpět na své místo…

Další fotografie:

Čeněk Habart se narodil 21. září 1863 v Předbořicích v tehdejším milevském okrese. Vystudoval učitelský ústav v Praze. Ještě jako student se stýkal s rodákem z blízkého Hostína, profesorem Čeňkem Holanem, sběratelem a vydavatelem lidových písní, který v mladém Habartovi vzbudil zájem o folklór.

S velkým zápalem začal sbírat lidové písně, pořekadla, zvyky i obyčeje. V roce 1895 byl již tak známý ve vlasteneckých a národopisných kruzích, že byl vyzván, aby byl spolupořadatelem národopisné vesnice na velké Národopisné výstavě v Praze. S elánem a důkladností se pustil do práce. S architektem Makovcem z Prahy vypracoval plán vesnického stavení a na pěti fůrách přivezl do Prahy i veškeré jeho vnitřní zařízení, nábytek a nářadí.

Dlouhou dobu byl dopisovatelem několika regionálních časopisů a pražského Národopisného věstníku. Napsal a vydal tři dětské divadelní hry: Tajemný dub, Lesní ženka, Princezna Zlatohvězdka. Fotografie a popisy těchto her byly v katalogu Světové výstavy v Petrohradě. Hry byly provedeny nejen u nás, ale i v Porýní, Jugoslávii a v Americe.

Jeho práce však nesporně vyvrcholila napsáním rozsáhlého čtyřdílného vlastivědného díla Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Jen první tři díly, vydané přd II. světovou válkou, mají 1246 stran velkého formátu.

Jeho pedagogická dráha začala roku 1883. Působil 13 let jako podučitel v Petrovicích, pak přes rok jako učitel v Jesenici, pět let byl řídícím učitelem v Odlochovicích, čtrnáct let v Jetřichovicích a posledních deset let vedl obecnou školu ve Voticích, kde mu byl udělen za zásluhy titul ředitel školy, který tehdy náležel pouze ředitelům měšťanských škol. Dne 1. února 1927 jako čtyřiašedesátiletý odešel do důchodu a cele se věnoval dokončení svého díla. Až do své smrti, 24. května 1942, žil ve Voticích, kde je také na městském hřbitově pochován.