Setkání začalo v podstatě až mší svatou večer v Kovářově, 4. října. Po ní jsme počkali na všechny příchozí a hned nasedali do aut a jeli na Večer mladých do Mirovic.

Tam už nás očekávala parta místních mladých s Jendou Mikešem, místním knězem, v čele a také Honzou Liškou z DCM v Budějovicích. Na programu bylo nejdřív opékání špekáčků. U ohně bylo dost těsno, protože večer se opravdu ochladilo. Takže jsme se tam moc nezdržovali a hned, jak to šlo, jsme se přesunuli dovnitř na faru. Tam nás čekal teplý čaj, vyhřátý sál a další program: jednak přednáška místní Báry o popáleninách, omrzlinách a otravách, a pak lehké zamyšlení Jendy Mikeše na téma víry. To už také mezi nás dorazili Wudiovi, kteří přijeli z tanečních, a připojili se k programu… Následoval program Honzy Lišky – dokument o Světových dnech mládeže v Riu a hry, nejdříve „Pimpalampimpim“, pak něco jako „Člověče nezlob se“, akorát se nehrálo s figurkami na hracím poli, ale s lidmi na židlích… Večer se chýlil ke konci a my jsme pak odjeli po dlouhém rozloučení na faru, kde jsme se v nejkratším možném čase snažili uložit ke spánku.

Druhý den ráno jsme začali tradičním růžencem, akorát netradičně vevnitř. Modlili jsme se kolem rozsvícené svíčky a modlitbu obětovali za všechny trýzněné, oběti války, zneužívané a zabité. Po snídani pak následovalo dopolední zamyšlení na téma pátého přikázání: Nezabiješ! Pracovali jsme jednak s pomocí různých příběhů, ale hlavně s Biblí. Abychom měli oběd, bylo třeba se dát do práce. Vojtěch byl vedoucím přípravy jídla, ale byli jsme tam v podstatě všichni a uvařili výbornou gulášovou polévku, opekli kuře a připravili rýži. Myslím, že nebyl nikdo, komu by to nechutnalo… Po obědě pak ve dvě hodiny byla brigáda na zahradě. Při ní jsme porovnali nějaké věci, posekali trávu a udělali pořádek s železným šrotem. Během toho se zažila spousta legrace, jak se dá vidět na fotkách. O půl páté pak bylo nutné vyrazit na mši svatou do kapličky v Radvánově. Šli jsme pěšky a během dvaceti minut jsme tam byli. Po mši svaté pak bylo na programu slavnostní zasazení lípy, protože kaplička byla před sto lety posvěcena a tento stromek je památkou na toto jubileum. Mimoto byla k tomuto výročí kaplička krásně zrenovována. Následovalo společné foto, a už jsme se vydali zpět na faru. Po večeři jsme si prohlédli prezentaci o tom, že pro člověka není normální zabíjet druhé a pro vojáky to je vždycky velké trauma. Prezentaci připravil kaplan americké armády, Dave Grossman. Pak padl návrh promítat nějaké fotografie ze starších PřeBoMilů, a tak jsme asi hodinku prohlíželi a vzpomínali. Následovala bilance a uzavření dne.

Neděle byla zvláštní v tom, že já jsem jel hned v sedm ráno do Kunštátu na Moravě, kde měl Vojta Otruba biřmování a já mu byl za kmotra… Zbytek pak zůstal pod vedením Vojtěcha na faře. Pokud jsem dobře zaslechl, tak v devět bylo modlení růžence v kostele, pak mše svatá následovaná přípravou oběda a obědem… Já mezitím ujížděl do Kunštátu, protože času moc na cestu nebylo, a skutečně po třech hodinách jsem dorazil na místo, kde jsme se s radostí shledali s Vojtou, Aničkou a Bárou a jejich maminkou. Hned jsme udělali společné foto. Mše svatá byla velmi slavností a účast lidí byla opravdu veliká, však biřmovanců bylo, pokud mě paměť neklame, šedesát čtyři! Po mši svaté jsme šli na oběd k babičce a pěkně si popovídali. Ale všechno jednou končí, tedy i toto setkání a celý 14. PřeBoMil. Na faru jsem si pro věci přijel až někdy kolem půl deváté večer, a to už byla fara prázdná, ale uklizená a bude čekat spolu s námi na další setkání…

Sepsal otec Řehoř.

Tady se ještě zjeví dvě videa, hned jak je zpracuji a nahraji na YouTube...