15. PřeBoMil – 27.–30. prosince 2013
Na počátku byl Řehoř. Přebomil byl moc fajn, venku bylo krásně, ještě, že nebyl sníh. První dva dny byly nejlepší. Stromy táhly do boje…
Celý Přebomil se dotýkal témata života, což dokazoval mimo jiné i fakt, že účelem všech her (kromě Kunovjanky) bylo někoho „zabít.“ – Při hraní vlkodlaků: "Neřeknu vám svoji obhajobu, ale svoji závěť. Zabte Standu!" I Matěj našel kuřecí srdce, bohužel už nejevilo známky života. Nuže, budiž to výzvou pro příští Přebomil: vymyslet hru, jejímž účelem bude „se narodit“. A prostor před záchodem v prvním patře by se měl jmenovat Sardinkistán.
Jinak jsme skvělí, no uznejte sami, ve kterém společenství umí skoro každý hrát na kytaru? Zkrátka: „Kytary, housle, ukulele, pro naše uši zněly skvěle“. Měli jsme skvěle sehrané také týmy vařičů a umývačů nádobí. Voda, voda, šuměla! Tiskovka však skončila naprostým fiaskem a téměř celý kádr umývačů se proto rozhodl finálový zápas kontumovat a ukončit kariéru. No jo, s obědem jsou někdy trable, ale když se povede, hned se tvářím vesele.
Holky byly bezvadné kuchařky! Občas jsme se obávali, že jídla bude nedostatek. Ale nakonec ho bylo dostatek. Zejména čočky bylo tolik, že jsme volali: "hrnečku dost!" (Protože kostní morek je výživný.) Navíc někteří jedinci podkrojovali máslo, ale Vašnosta nás zachránil: "Atentát!" zakřičel a hodil papírovou kouli po prezidentovi.
Tématický film o eutanázii Hlas moře v nás zanechal rozličné dojmy: Pro někoho byla Rosa jednoznačně nejsympatičtější postavou, jiného přiváděla k šílenství, kdykoliv se objevila na plátně...
„Kluci padaj málem hlady, hned jsou tu a hned zas tady. K večeři se hádají, o párky se tahají.“ Tak velkého počtu lidí namačkaných na jedné malé faře byste se taky lekli, ale protože se celé 4 dny nesly ve výborném duchu (ale i kritika je někdy namístě) a dveře od fary se daly i za posledními příchozími zavřít, aniž by kdokoli přetékal z oken ven, můžeme prohlásit, že celý Vánoční Přebomil by se dal nazvat slovem Kunjovanka.
Musíme ale najít menší prostory na naší "KUNJOVANKU" a vtěsnat tam víc lidí. Po trojím absolvování Kunjovanky totiž propadám v každé místnosti zoufalému pocitu, že je prostorově zcela nevyužitá.
Vstávat je někdy mučení, ale lepší než to učení. Na růženec se vydáme, zážitky pak celý život máme. Tak třeba: Ani na tomto Přebomilu nechyběla vynikající bábovka pana Krejčího. I žalm nám byl vyprávěn. Ale noční povídání, to nemůže nic nahradit, vždyť jsme spolu jenom málo, to můžeme Vám prozradit.
Z vycházky to bolí nohy, ale hned se hodím do pohody. Cajk. Nové hry a povídání, to je prima při snídani. Přebomil má každý rád, hned je s každým kamarád. Těším se vždy velice, jak na nové střevíce.
„Tak si tady čtu ty věty a zdá se mi, že článek o Přebomilu se ponese v poněkud absurdním duchu…“ Hlavně zamkněte ty dveře!
Zapsal: Každý, jednou nebo dvěma větama.
Pár vět v normálním jazyce:
Vánoční Přebomil proběhl ve dnech 27. – 30. prosince 2013. Sešlo se nás 25. Ústředními tématy byly otázky potratu a euthanázie. O obou problémech jsme shlédli tematické filmy a vedli diskuse. O euthanázii si dokonce přijel povídat Vojta Frýdl s Lenkou. Každý den jsme také měli možnost navštívit ranní růženec a mši svatou. Vše bylo doplněno mnoha hříčkami (za zmínku stojí „Atentát na prezidenta“ nebo „Shazování lahví s tenisákama na hlavě“) Jako obvykle jsme vykonali procházku a hodně jsme si povídali. Přivezli jsme z domova mnoho hudebních nástrojů, tak jsme na ně často hráli. Velmi nás potěšilo, že jsme vymysleli svojí vlastní hru Kunjovanka. I když jsme nedělali všechno, co bylo v plánu (třeba malování hrnečků), byli jsme spokojení, radostní a v samé veselosti často dost bezprostřední a spontánní (viz článek výše).
Těchto pár normálních vět sepsal Matěj.
Aby se to video moc neprotahovalo, tak dříve než se naučím střihat v Pinnacle Studiu, tak sem dávám odkaz na surová videa, i tak to je hezké... :-)