Na rozdíl od původního plánu jet na mši svatou a strávit dopoledne ve Štěkni jsme se nakonec rozhodli den uspořádat tak, jak jsme byli zvyklí, tedy začít ranním růžencem a snídaní. Následovalo dopolední zamyšlení na téma Konflikt, součást života, a po něm pak před polednem byla mše svatá. Během ní nás začal shánět Honza Mudruňka, voják z táborské základny Brigády rychlého nasazení, se kterým jsme měli domluveny lanové aktivity, ale až na čtvrtek. Vinou asi špatné domluvy nebo špatného pochopení přijel o den dříve. Ale ukázalo se, že to vůbec nevadilo… Po obědě pak s ním odešel Václav ke kestřanskému mostu připravovat lana na odpolední program. Vše bylo hotovo asi ve tři čtvrtě na dvě a my jsme o půl třetí vyšli na místo. Zde nás čekala čtyři lana zavěšená z mostu, kde bylo možno vyzkoušet slaňování, pak síť, po které se dalo vylézt nahoru a o kus dál lano zavěšené z mostu do vody, kde se dalo slanit do lodě, která na místo šikovně přijela. Každý měl příležitost si jednotlivá stanoviště vyzkoušet. To nám zabralo skoro celé odpoledne. Na závěr pak byla vyhlášená soutěž na čas, kde jednotlivá družstva se slanila pod most, jeden utíkal vylézt na síť a následně slaňovat do loďky, přičemž zbylí utíkali ke člunu, připlavali pod lano a zbývající člen pak loď jistil lanem, popřípadě je mohl lanem z vody vytáhnout. První se umístili žlutí, následováni červenými, pak zelenými a nakonec modrými. Byla to legrace. Po ukončení této činnosti jsme vyzvali místní přihlížející mládež k fotbalovému zápasu. Kluci sestavili tým, holky fandily a sestra Kateřina ošetřovala zraněného hráče z místního týmu. Zápas skončil našim vítězstvím, ale jak se říká: „sláva vítězům, čest poraženým“. Kluci se s námi skamarádili a druhý den přišli večer na chvilku na film. Po výborné večeři pak následoval film: Nedotknutelní.

Závěr dne pak tvořila již klasicky bilance a pak spánek.