Co je křest...

Svátost křtu patří mezi tři tzv. iniciační svátosti, tedy svátosti, které uvádějí do křesťanského života. Jejich účinkem je:

  • Osvobozují z moci temnot a to tím, že křest odpouští jednak dědičný hřích, tzn. stav viny, se kterým se každý člověk rodí (nejde o osobní vinu člověka, ale o chybění Boží milosti posvěcující) a dále odpouští všechny osobní viny do křtu spáchané (což v případě malého dítěte nepadá v úvahu). Křest dává účast na Boží přirozenosti, tedy na Božím životě (2Petr 1,4). 
  • Přivtělují ke Kristově smrti, pohřbu a zmrtvýchvstání a to tím, že křest vtiskuje do duše člověka znamení křesťana (tomu se říká svátostná pečeť, což je určitá kvalita pevně lpící na duši pokřtěného), a toto připodobnění Kristu je nesmazatelné. Křest tedy není možné zrušit. Pokud se někdo nechá tzv. „vypsat z církve“, jde jen o právní úkon, kterým se vyčleňuje ze společenství církve, ale křesťanem takový člověk zůstává stále… 
  • Udělují Ducha adoptivních dětí Božích. Každé přijetí svátostí má za následek vzrůst Boží milosti posvěcující v člověku. Křest je branou ke všem ostatním svátostem, a tedy jako první vlévá do duše pokřtěného Ducha Svatého. Ostatní svátosti již na tomto prvotním vlití Ducha stavějí a Boží přítomnost v pokřtěném zintenzivňují. 
  • Dávají účast na slavení památky smrti a zmrtvýchvstání Páně ve společenství s veškerým lidem Božím. Teprve po křtu je člověk schopen slavit křesťanskou bohoslužbu, neboli liturgii. Do té doby je pro něj liturgie určitou formou osobní modlitby ve společenství věřících, ale od chvíle křtu se jeho účast na bohoslužbě stává „slavením křesťanského mystéria“, tzn. naprosto jinou formou úcty k Bohu.

Křest tedy přivtěluje člověka ke Kristu a začleňuje do společenství Božího lidu, tedy církve. Samotný křest je vnitřně zaměřen k Eucharistii, tedy k památce Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání slavenými v bohoslužbě mše svaté. Uvedení do křesťanského života pak završuje biřmování, které plně uvádí do křesťanského života tím, že člověka novým způsobem naplňuje Duchem Svatým, aby tak mohl opravdově vydávat svědectví Kristu a tak účinně přispíval k budování církve.

 

Co je to křest?

Křest je branou k životu a k Božímu království. Je první svátostí, kterou Kristus nabídl všem, aby měli věčný život a svěřil jej spolu s hlásáním evangelia své církvi, když přikázal apoštolům: Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého! (Mt 28,19). Křest je především svátostí víry, kterou člověk odpovídá na přijetí Kristova evangelia. Proto patří k prvořadým úkolům církve předávání a výchova ve víře a udílení křtu. Proto církev dbá o to, aby každý nově křtěný člověk byl ve víře náležitě vyučen a aby měl kmotra, který mu bude pomáhat postupně vrůstat do plného křesťanského života.

Křest je natolik závažná svátost, že může být krom obvyklého obřadu, udílen také v nouzi kterýmkoliv člověkem, byť nepokřtěným či nevěřícím, jen když má úmysl vykonat to, co konají křesťané. Proto by každý křesťan měl vědět, jak se křest udílí.

Křest se v katolické církvi udílí buď ponořením nebo litím obyčejné vody na hlavu křtěnce a toto lití či ponoření je doprovázeno slovy: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Obvyklý obřad křtu je doplněn obřady, které připravují k jeho co nejplodnějšímu přijetí, případně vysvětlují jeho význam.

 

Křest malých dětí

Je v katolické církvi odůvodněn dvěma výroky Pána Ježíše: Nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha Svatého, nemůže vstoupit do Božího království (Jan 3,5) a Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží (Mk 10,14). Z pochopení těchto dvou výroků Páně katolická církev vždy vyvozovala, že ani děti nemají být vyloučeny z možnosti přijmout křest, když jej přijmou ve víře církve, kterou za ně dosvědčí rodiče a kmotrové i ostatní přítomní. K pravdivému dovršení svátosti je však třeba, aby dítě bylo ve víře vychováno. Základem této výchovy je totiž svátost, kterou dítě již napřed přijalo.

Rodiče dítěte mají při křtu důležité úkoly:

  • Oni veřejně žádají o křest dítěte  
  • Po knězi i oni žehnají dítě na čele znamením kříže 
  • Zříkají se satana a vyznávají víru 
  • Přinášejí dítě ke křestnímu prameni (zvláště matka) 
  • Drží rozžatou svíci 
  • Dostávají požehnání, které je určeno zvlášť matce i otci.

Rodiče pak jsou vázáni z vděčnosti Bohu i z věrnosti k úkolu, který přijali, přivádět dítě k poznání Boha, jehož adoptivním dítětem se stalo. Rovněž mají připravovat dítě k biřmování a přijetí Eucharistie.