Eucharistie je živý Pán Ježíš, který se nám jako člověk a Bůh dává v podobě chleba a vína. Když budeme poprvé přijímat Eucharistii, bude to pro nás výjimečné setkání s Pánem Ježíšem, s kterým se nikde jinde – jako s člověkem – takto nemůžeme setkat. Proto je pro nás chvíle svatého přijímání nejcennější chvílí našeho života! A proto máme být na setkání s Pánem Ježíšem vždy připravení. V čem tato příprava má spočívat?

Ke svatému přijímání smíme přistoupit jen tehdy, pokud nemáme těžký hřích. Vysvětlovali jsme si již, že těžký hřích nám bere Boží milost posvěcující, neboli Boží život v nás. Stejně jako mrtvého člověka již nekrmíme pokrmem, tak ani my nesmíme přistupovat ke svatému přijímání, pokud víme, že jsme udělali těžký hřích. Nejprve je tedy potřebné, abychom si vykonali svatou zpověď.

Další podmínkou, kterou máme splnit je to, že před svatým přijímáním jednu hodinu nejíme a nepijeme nic, vyjma čisté vody a nutných léků. To je z důvodu úcty. V dřívějších dobách křesťané nic nejedli od půlnoci a pili jen obyčejnou vodu. To proto, že tím naznačovali, že jejich jediným pokrmem života je jen Pán Ježíš. On řekl: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má v sobě život a já ho vzkřísím v den poslední. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj (Jan 6,54–55).

A konečně je třeba, abychom na mši svatou přišli včas. V neděli máme povinnost se mše svaté zúčastnit, a tuto povinnost vyplníme tím, že budeme na celé mši svaté. Dbáme na to, abychom do kostela přišli včas, alespoň pět minut před začátkem, abychom se stihli na tuto událost dobře připravit.

Při mši svaté jsme pozorní. Všechno, co zde slyšíme a co zde říkáme, se snažíme prožít soustředěně. Protože ve čteních, která se zde čtou z Písma svatého, k nám mluví Bůh. To, co říkáme, říkáme Pánu Bohu. A proto je třeba, abychom si na mši svaté dávali záležet, vždyť se zde setkáváme s někým tak velikým, jako je Bůh!

Mše svatá má dvě hlavní části: bohoslužbu slova, ve které se čtou čtení, kde se také říká kázání a my se zde modlíme za ostatní lidi přímluvy. Druhá část mše svaté začíná přinášením obětních darů a této části říkáme bohoslužba oběti. Tato část končí modlitbou Otče náš a svatým přijímáním.

Když přistupujeme ke svatému přijímání, uvědomíme si, koho budeme přijímat a můžeme i sami ve svém srdci říct Pánu Ježíši, že se na Něho těšíme… Pak, až na nás přijde řada, nám kněz ukáže Tělo Pána Ježíše a řekne: Tělo Kristovo! A my odpovíme: Amen! Tím říkáme, že věříme, že to, co nám kněz ukázal a co vypadá jako kousíček chleba je opravdové živé Tělo Pána Ježíše a že věříme tomu, že tento chléb se stal jeho Tělem slovy: Vezměte a jezte z toho všichni: toto je mé tělo, které se za vás vydává! A také: Vezměte a pijte z něho všichni, toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku. To, že se z chleba a vína staly tělo a krev Pána Ježíše, poznáme také tak, že nám je kněz při mši svaté po těchto slovech ukazuje a sám před nimi pokleká.

Ať je tedy pro nás každé přijímání Pána Ježíše takovou slavností, jako to, které nás čeká zanedlouho. Velikou škodou by totiž bylo, kdybychom si na to, že ke svatému přijímání můžeme chodit, příliš zvykli a mysleli si o tom, že je to něco obyčejného. Na druhou stranu nemáme při žádné mši svaté svaté přijímání vynechávat, protože každé setkání s Pánem Ježíšem z nás činí jeho stále větší přátele a proměňuje nás k lepšímu.