Varta je malá osada, která odedávna patřila k Jickovicům. Je pěšky asi 10 minut chůze směrem západním k řece. Její název je dán tím, co se zde dělalo – vartovalo, neboli hlídalo, při obléhání Zvíkova.

K obléhání Zvíkova došlo několikrát: nejstarší připomínka je datována rokem 1285, kdy mladý český král Václav II. spolu se svým nevlastním otcem, Závišem z Falkenštejna, bojoval proti odbojným českým pánům a obléhal zde v létě toho roku Zvíkov, který měli tehdy v držení purkrabí Bohuslav a Tobiáš. Král Václav II. až do dobytí hradu v září 1285 měl své sídlo v milevském klášteře, kde byl hostem opata Jindřicha. Možná, že právě do tohoto roku spadá založení osady Varta. Bylo zde zbudováno opevněné místo a dosud je zachován okrouhlý val s náspem značných rozměrů a také se dají najít zbytky zbořeného zdiva. Nejhorší chvíle zažila Varta již dříve zmíněného roku 1621, kdy zde vojska Maradasova pod vedeních hraběte Lažanského obléhala Zvíkov a kdy byla spolu s Jickovicemi zcela vypálena. Pod varteckou skalou býval soutok Vltavy a Otavy, dokud nebyl tento prostor zatopen vodním dílem Orlík. Soutok je zde stále, ale šíře vodní hladiny tuto skutečnost poněkud zakrývá. Dříve zde bývala skála, na protějším břehu měřívala 80 metrů a na ní je vystavěn hrad Zvíkov. Častokrát sem chodíval přemýšlet Ladislav Stroupežnický a v jeho povídkách jsou Zvíkov, Varta a Jickovice zmiňovány.

Přes řeku Vltavu vedly v době největšího rozkvětu Zvíkova tři mosty: jeden býval v místech přívozu pod Zvíkovem, druhý u tvz. Saníku. Třetí most vedl přes řeku Otavu na druhé straně Zvíkova. Byly to mosty dřevěné, ležící jen asi 2m nad hladinou. Stály v letech 1431 do r. 1622, kdy vzaly za své při obléhání Zvíkova.

Další fotografie: