Rok 2015 cyklus B

Copak to není Ježíš, syn Josefův? Ježíš nabízí chléb, který předává Boží život: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.

1. čtení: zvěst, kterou hlásá Hospodinův služebník je radostná zpráva pro všechny trápené. Tento služebník není pouhým psychoterapeutem, který chce pomoci najít lidem důvody a způsob, jak přijmout okolnosti, které nemohou změnit. Tím, že je oživován Božím duchem, přímo jeho zvěst působí změnu okolností, které lidi trápí. Sama zvěst je lékem, protože mění okolnosti.

1. čtení bylo sepsáno po roce 597, kdy babylónská vojska přemohli judského Jójakína a odvedli jeho i výkvět národa do vyhnanství. Hospodin jakoby nechal uschnout svůj zelený strom, ale – je tu naděje. Cedrem, který vypučí je zde míněn jeho potomek, zatím neznámý. Není ani udáno, kdy dojde ke změně poměrů, budoucnost zůstává zahalena temnotou. Ale je zde světlo: tato snítka stromu bude zasazena na vrcholku hory, bezpochyby Siónu, který zůstane i nadále středem světa a vyvolenou Boží horou. Boží věrnost, jeho vyvolení, jsou neodvolatelné.

Dnešní událost nám připomíná i jiné události, které v průběhu liturgického roku slavíme. Uvědomujeme si skutečnost, že Bůh velikým způsobem zasáhl do života lidstva tím, že se daroval. Ale dnešní slavnost je i tak trochu jiná, protože na tento dar se společenství církve připravovalo modlitbou. A to jak před dvěma tisíci lety, tak i letos.

Bratři a sestry, opět začneme druhým čtením z 1. listu Janova. Jestliže nás Bůh takto miloval, máme se i my navzájem milovat… Jak nás Bůh miloval? To bylo řečeno minulý týden: totiž že poslal svého Syna, aby byl smírnou obětí za naše hříchy, ale i celého světa. Láska, která je Božím přikázáním žije z již předem prokázané lásky Boha nám. Pak Jan polemizuje s některými v obci, kteří tvrdili, že mají přímé zakoušení Boha a přímo tvrdí, že Boha nikdo nikdy neviděl. Je velmi útěšné, jak realistický Jan je.

Milí bratři a sestry, v této velikonoční době nás provází sv. Jan, jehož 1. list si čteme při liturgii každé neděle. Všimli jsme si zajisté toho, že Janovi jde o to nejpodstatnější, totiž o lásku. Ovšem málokteré slovo je zahaleno takovým množstvím nepochopení jako právě láska. Co o ní čteme zde? V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Sy-na jako smírnou oběť za naše hříchy (1Jan 4,10).

Stránky