Rok 2015 cyklus B

Bratři a sestry, dnešní čtení pocházejí většinou ze stejné školy: jednak evangelium z pera sv. Jana a také druhé čtení z prvního listu Janova, které bývá přisuzováno někomu z Janových žáků. Témata, která máme v obou úryvcích zmíněna, se hodně setkávají. Přitom si můžeme všimnout i určitého vývoje v chápání. První a zásadní je Ježíšovo já jsem v evangeliu. Tyto výpovědi u Jana vždy znamenají velmi významné výroky, v tomto případě jde o obraz našeho životního spojení s Ježíšem: jsme jako větvičky (ratolesti) vinného kmene.

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se (nejen) smíme nazývat Božími dětmi, ale (že jimi) také jsme! Milí bratři a sestry, toto zvolání, které vytrysklo z hloubky poznání pisatele, jsme přečetli v druhém čtení. Jak velikou lásku nám Otec projevil! Co se tím má konkrétně na mysli? Sv.

Všechna čtení jsou o víře, o důvěře, která je pro člověka otevřenou branou, kterou může do něj vtékat Boží milosrdenství. Setkání Boží lásky a lidské prázdnoty je možná právě jen díky ní. Dnes je oslava Božího milosrdenství právě o této neděli.

V dnešní vstupní modlitbě jsme konstatovali, že každé slavení Velikonoc je pro nás oživením naší víry a prosili: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna.

Dnešní noc leží na rozhraní Bílé soboty a neděle Zmrtvýchvstání. Bílá sobota je dnem Božího mlčení. Minulý papež píše: Bílá sobota je den Božího mlčení. Bůh není jen srozumitelné slovo, které k nám přichází, on je i mlčenlivý a nepřístupný, nepochopený a nesrozumitelný základ, který nám uniká... Ano, Bůh je Slovo. Při tom však nesmíme zapomínat na pravdu o neustálé skrytosti Boží. Jen, když jsme ho zakusili jako mlčení, můžeme doufat, že zachytíme i jeho řeč, která vychází z mlčení.

Smlouva se dnes jasně ukazuje v textu proroka Jeremiáše. Pisatel si všímá toho, že dřívější smlouva, která byla sjednána po vyvedení z Egypta na hoře Sinaji, byla pouze vnější. Byla to smlouva, která se dala zpochybnit. Protože bylo na člověku, aby tuto vnější smlouvu přestěhovával do svého srdce skrze poslušnost. Ale na to jsou lidské síly příliš slabé. Častokrát se to nepovede. Proto, aby nastala opravdová poslušnost Bohu, musela přijít nová smlouva, která však už nebyla napsána někde jinde, než přímo v srdci toho, kdo jí má plnit.

Jak v této postní době jsem již dvakrát připomínal, letos nás doprovází téma SMLOUVY. I když opět zde není výslovně toto slovo zmíněno, tak v prvním čtení jsme slyšeli Desatero, které je jádrem SZ smlouvy mezi Hospodinem a jeho lidem. To nejdůležitější je řečeno hned v úvodu: já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nejdříve se zde Hospodin představuje jako Bůh jejich (tvůj) a dále se prokazuje tím, co všichni zažili na svou kůži – událostí vyvedení z Egypta.

Stránky