Nejnovější v této sekci...

Evangelium Jan 3,14-21

Ježíš řekl Nikodémovi:
14„Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. 16Neboť tak Bůh miloval svět,

že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. 18Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. 21Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Na začátku biblické práce jsme si opět zařadili text. Jedná se o slavnostní Ježíšovu řeč. V něm rozpoznáváme několik celků, které však nejsou jasně dané a mohou být i klidně určeny jinak:

  1. Předpověď „vyvýšení“ Syna člověka a zdůvodnění Boží láskou ke světu
  2. Postoj k Ježíšovi určuje, zdali člověk je či není souzen
  3. Zdůvodnění soudu a jeho podstata 

 

Text jsme si pak zpracovali klasicky metodou Västeras, přičemž je třeba mít na paměti, že Janovo evangelium očekává od svého čtenáře asi nejlepší znalost Starého zákona, obřadů a reálií.

Jak v Kovářově, tak v Předbořicích jsme se rozhodli zpracovat s biblickými postavičkami právě onu poslední část dnešního evangelia. Zde totiž tato práce ukazuje svoji sílu, protože dané místo není možné zpracovat přímo jako nějaké vyprávění. Je třeba využít symboliky. Ta nám jisté skutečnosti přibližuje v jistém smyslu zřetelněji a hlouběji, než přímý popis. Symbolika tmy a světla je znázorněna bílou a černou látkou. Evangelium nám říká, že ti, kdo jsou ve tmě, nenávidí světlo a nejdou ke světlu. Být ve tmě lze vyjádřit různými postoji, jakými je závist, pýcha, smutek, pláč, napadení, osamocení, lhostejnost vůči druhému atd. Právě tyto postoje jsme znázornili u postaviček, nacházejících se na černé látce.

Naproti tomu, být ve světle, je charakterizováno prožíváním radosti, naděje, víry, lásky a společenství, darem a přijetím atd. Tyto postoje jsme znázornili postavičkami na bílé látce.

 Postavička Ježíše je podle evangelia tou postavou, která ukazuje Boží lásku ke světu. Proto jsme v obou případech umístili postavičku Ježíše tak, že se snaží ty, kdo jsou ve tmě převést do světla.

Celkový pohled na scénu v Kovářově

Být ve světle: odpočívat a kochat se...Být ve světle: přijetí a společenstvíBýt ve světle: prožívat víru v modlitběJežíš zve ty, kdo jsou ve tmě, do světlaBýt ve tmě: hněv a výhrůžkaBýt ve tmě: zoufalstvíBýt ve tmě: pláč 


V Předbořicích

Celkový pohled na scénu v PředbořicíchBýt ve světle: modlitbaPostavička Ježíše zvoucí do světlaBýt ve světle: přijetí, láskaBýt ve světle: společenstvíBýt ve světle: modlitbaBýt ve světle: pomáhat druhému z nouzeBýt ve tmě: pláč a smutekBýt ve tmě: hněvBýt ve světle: radost

Být ve světle: odpočívat a kochat se...

Začátek našeho setkání byl v pátek 9. března od 15 hodin. Na tuto hodinu přijeli Soukupovi, Marťa, Maruška, Míša a Pavel. Začali jsme úklidem fary, takže bylo třeba vyluxovat horní pokoje, vytřít chodby a záchody, zkrátka všechno dobře připravit na celý víkend.

Během odpoledne pak přijeli Wudiovi, Dáda Procházková a Bětka Pecková. Následovala v 17 hodin mše svatá a po ní Vstup do fotogalerietaké přijela Anička Jarolímková. Večer jsme měli po večeři vstupní bilanci, kde jsme si snažili uvědomit, v jakém stavu přijíždíme na naše setkání a co očekáváme. Na tomto místě jsme si také uvedli téma našeho setkání, kterým byla naděje. Na závěr bilance jsme si složili obraz, kde Pán Ježíš je naším světlem, představovaným hořící svící a každý si šátkem zvolené barvy složil cestu k němu. Následoval film A man for all seasons, který nám postavil před oči postavu sv. Tomáše Moora. Byl to muž velikých duchovních kvalit a také mravní velikosti. Dokázal položit svůj život za své přesvědčení ve věci sňatku krále Jindřicha VII. s Annou Boleynovou.

Druhý den v sobotu jsme začali růžencem nebo spíše snídaní a pak jsme se v 10 hodin zamýšleli nad encyklikou papeže Benedikta XVI. Spe salvi. Tento dokument se zabývá nadějí jednak v Písmu svatém, pak prožíváním křesťanské Vstup do fotogalerienaděje v různých dobách křesťanství od antiky po současnost. Uvědomili jsme si také tři nejdůležitější „místa“ naděje, kterými jsou modlitba, utrpení a očekávání soudu. Po dobrém obědě, který nám připravily sestra Pavlína se svou maminkou, jsme si zahráli hru Nápisy krále Ašóky. Hra navazovala na velmi starou historii indického krále, který svým moudrým přístupem k vládnutí vybudoval říši, kde se lidé měli dobře. Své myšlenky, na kterých své vládnutí postavil, nechal vytesat na kamenné sloupy, které se tu a tam na území jeho kralování vyskytovaly. Po smrt Ašóky se nepodařilo jeho nástupcům království udržet a to se rozpadlo pod nájezdy cizích vojsk, města a osady byly zničeny, po moudrém králi zůstaly jen sloupy s nápisy, které však později pohltila džungle. Teprve po dvaceti stoletích byly znovu objeveny a tajemné písmo rozluštěno a tak se moudrost dávného krále znovu objevila na světle světa… Tento příběh nás tedy inspiroval ke hře, kdy jsme na vybraném úseku lesa hledali 14 skrytých nápisů. Cílem hry bylo objevit pokud možno všechny nápisy do hodiny. Zvítězí ten, kdo bude mít všechny nápisy co nejdříve. To se nepovedlo nikomu, avšak 13 nápisů odhalily Anička Jarolímková s Maruškou. Při hře byla zábava, až na jeden prvek a tím bylo ostružiní, které soutěžícím párům komplikovalo pohyb po lese…

V 17 hodin byla v kostele mše svatá a po ní večeře na faře. Pak už jsme se v 19 hodin přesunuli na Peckov za panem Janem Peckou nejstarším, který nám vyprávěl dobrodružný příběh svého života, kdy jeho rodiče a později i on sám, ukrývali na své usedlosti pana Václava Jakeše po dobu 15 let před komunistickou Státní bezpečností. Za tento hrdinský čin byl i odměněn cenou Pocta osobnosti. Pan Pecka také vydal svědectví o své víře, která ho celý život vedla a vede a jejíž prožívání z něj udělalo takového člověka, jakým je.

Večer pak následovala po příjezdu dobrodružná epizodka se zaseknutými dveřmi od záchodu (že zrovna zase záchod?!), které však šikovně otevřel Pavel. Tak jsme si, či alespoň já, oddechli. Den uzavírala pak společná bilance.

V neděli pak byla na programu zejména mše svatá a volná zábava na faře. Oběd nám připravila paní Anička Jarolímková a byl to dobrý řízek a Vstup do fotogaleriebramborový salát. Ještě teď vzpomínáme… U oběda s námi byla celá rodina Jarolímků, což bylo dobré oživení, zejména Johanka Smile. Po obědě jsme se zabývali výběrem a nahráváním fotek ze setkání na web. Udělali jsme si společnou fotku a pak už začali odjíždět první z nás: Anička Jarolímková, Dáda, Soukupovi, na autobus jsme doprovodili Aničku Otrubovou a od autobusu pak odešli domů i Wudiovi. Pak jsme poseděli s Bětkou a Peckovými na faře a tím také naše setkání skončilo. Ale můžeme se těšit na setkání další, které bude poslední víkend v dubnu: od 27. do 29.

Sepsal o. Řehoř

Do fotogalerií se vstupuje kliknutím na obrázky u jednotlivých dní... 

Evangelium Jan 2,13-25

13Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. 14V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. 15Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny

z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel 16a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ 17Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.

 18Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ 19Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ 20Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ 21On však to řekl o chrámu svého těla. 22Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

23Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. 24Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

Nejdříve jsme si určili literární druh textu. Vyprávění se skládá z více druhů, jednak je to přímé vyprávění a také souhrnné zprávy či komentáře evangelisty.

Dalším krokem je určení logických celků:

  1. Úvod evangelisty a vyprávění o Ježíšově vyhnání kupců z chrámu
  2. Reakce židů, spor o znamení
  3. Komentář evangelisty
  4. Souhrnná zpráva o Ježíšově velikonočním působení

 

Následovalo obvyklé rozebrání textu pomocí metody Västeras, kdy si každý účastník v textu označuje místa 1. kterým nerozumí a chtěl by je blíže objasnit, 2. která se ho zvláště dotkla a které pro něj znamená/ají důležitý poznatek nebo ho zvlášť oslovilo, 3. která podle jeho názoru představují poselství textu.

Celkový pohled na scénu Vyhnání kupců z chrámuPak jsme se pustili do stavby scény, která zachycuje první část evangelia, tedy vyhnání kupců z chrámu. Chrám je symbolizován dvěma sloupy. Postavička Ježíše má v pravé ruce důtky z provazů a levou rukou převrací stůl penězoměnce. Penězoměnec v modrém oděvu se chrání před úderem důtky a druhý obchodník prchá pryč. Vzadu je pak postavička farizeje, s jarmulkou na hlavě, a ptá se Ježíše, kdo mu dal pravomoc dělat takové věci.

V levé části scény jsou přihlížející a jeden obchodník s dobytkem, který prchá pryč, protože právě na něj je také soustředěn Ježíšův hněv. Tato scéna nám dala příležitost vyzkoušet si, jaké vnitřní postoje postavy zažívaly a na postavičkách jsme si je zkoušeli znázornit navenek.

Pohled na bránícího se penězoměnce

Detail farizeje tážícího se na Ježíšovu pravomocDetail rozhněvaného JežíšeDetail přihlížejících a prchajícího obchodníka

 


Chrám před příchodem JežíšeV Předbořicích jsme začali se scénou, která již byla připravená, a zachycovala jednak symbolicky chrám a také pokojný život v chrámu před Ježíšovým příchodem. Chrám je naznačen symbolem sedmiramenného svícnu na bílém poli, orámovaném černou barvou, která symbolizuje Boží tajemství. Bílá barva je Detail obchodníků a penězoměncesymbolem Boží přítomnosti, na níž je postavička modlícího se žida a také farizeje, který jako oficiálně ustanovený úředník dohlíží na pořádek v chrámu. Zlatá barva je symbolem Boží lásky a požehnání, šedivá pak symbolem všednosti, na které jsou umístěny postavičky obchodníků, kteří si na Boží přítomnost v chrámě zvykli a už jí nevnímají.

Ježíšovým příchodem se vše mění. V chrámu nastal chaos. Postavička Ježíše drží v ruce důtky z provazů a vyhání penězoměnce a obchodníky z chrámu. Celkový pohled na scénu vyhnání kupců z chrámuPravá ruka je vztažena  k úderu a levá ukazuje gestem, aby tito obchodníci chrámový prostor opustili. Postavička farizeje se přesunula a táže se Ježíše, jakým právem dělá tyto věci... Postavička modlícího se žida byla touto událostí také vyrušena a sleduje se zájmem, co se to děje. Ostatní obchodníci jsou na útěku a a jejich stoly a zboží je rozházené po zemi chrámového nádvoří.

Ježíš vyhání kupce z chrámu

Vyrušený modlící se a JežíšDetail Ježíše a penězoměnce

 

 

Druhá neděle postní ve všech třech cyklech liturgických čtení podává líčení proměnění Pána Ježíše na hoře:

Evangelium Mk 9,2-10

2Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami.

A byl před nimi proměněn. 3Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. 4Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.

5Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ 6Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. 7Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ 8Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.

9Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

 

Nejdříve jsme si při biblické práci určili literární druh textu: jde o vyprávění s velikým množstvím symbolických prvků, majících vztah k jiným místům Písma, zejména Starého zákona.

Následně jsme si v textu vyhledali logické celky, z nichž se vyprávění skládá, což nám také usnadní následnou práci s postavičkami, protože se můžeme rozhodnout si více s nimi rozebrat jen určitou scénu... Naše vyprávění má čtyři nebo pět částí.

  1. Výstup na horu
  2. Ježíšovo proměnění a popis vidění
  3. Petrova reakce
  4. Reakce nebeského Otce s poselstvím pro učedníky
  5. Sestup z hory

 

Následovalo rozebrání textu pomocí metody Västeras, kdy si každý účastník v textu označuje místa 1. kterým nerozumí a chtěl by je blíže objasnit, 2. která se ho zvláště dotkla a které pro něj znamená/ají důležitý poznatek nebo ho zvlášť oslovilo, 3. která podle jeho názoru představují poselství textu.

V Kovářově i Předbořicích jsme se rozhodli stavět scénu, která se týká druhé části vyprávění, tj. Ježíšova proměnění.

Pohled na celou scénu shoraV Kovářově jsme měli k dispozici pouze pět mužských postaviček, proto jsme s Ježíšem neumisťovali na vrchol hory Mojžíše a Eliáše. Důležitý je však jejich význam, na který jeden z účastníků přišel studiem jiných pramenů: Mojžíš a Eliáš totiž oba se na hoře Sinaji setkali s Hospodinem. Ježíš je tu představen jako nový Mojžíš, který přináší novou smlouvu. Tou smlouvou je vlastně On sám, který se vydá za nás na kříži jako oběť. Na vrcholu hory tedy stojí Ježíš, bíle oděný, tedy zářící slávou, kterou v době pozemského putování skrýval. Hora je ze dvou barev, barvy půdy a barvy zelené trávy. Níže pod horou jsou tři učedníci: Petr, Jakub a Jan. Pro účastníky biblické práce bylo důležité si uvědomit, jaký postoj asi učedníci v té situaci, na zakladě toho, co nám říká text, zaujímají. Evangelium mluví o tom, že byli ustrašeni. Proto se každý zvlášť zhostil zobrazení úleku, popřípadě klanění. Proto jedna postavička klečí a má vztažené ruce k Ježíšovi, druhá si klade dlaň před ústa a třetí ukazuje…

Pohled zespodu

Pohled na gesta učedníků a JežíšeDva krajní učedníciCelkový pohled zepředu 

 


 

Celkový pohled na scénuV Předbořicích jsme měli k dispozici všechny postavičky, proto na vrcholu hory stojí Ježíš spolu s Mojžíšem v rozhovoru. Dále je zde navíc oblak, který je všechny zakrývá, tak jak nám to text evangelia líčí. Úlek učedníků je vyjádřen trošku odlišnými gesty. Jeden učedník si jakoby zakrývá oči, bojí se pohlédnout na to, co se děje. Druhý si drží ruce na hrudi a dívá se v němém úžasu a třetí vztahuje ruce směrem k vidění.

Celkový pohled shora

Z perspektivy učedníkaDetail gest učedníkůJežíš s Eliášem a Mojžíšem


119img src=

Evangelium zní (Mk 1,12–15):

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.

Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se věřte evangeliu.

Celkový pohled na scénuV Kovářově jme si pro stavbu scény vybrali v podstatě celé evangelium. Ježíš, který vychází od Otce nebo také od křtu (symbol bílé barvy) nese do tohoto světa Boží radostnou zvěst evangelia. Tato zvěst je charakterizována bílou barvou, na které stojí postavička Ježíše, jež je oblečena do hrubé pytloviny, jakožto symbolu pobytu v drsné poušti. Přináší radostnou zprávu z nebe (bílá barva tvořící pozadí scény) a přináší je do tohoto světa (bílá látka přepadává okraj scény směrem k divákovi). Svět, do kterého Ježíš vstupuje je směsicí dobra a zla, dobro a zlo jsou zde zastoupeny různě barevnou hnědou látkou podkladu. Druhá postavička, oblečená v nádherných pestrých šatech je Zlý, Satan. Ten se obvykle představuje jako přitažlivější než dobro (proto je zdobněji oblečen než Ježíš), ale přitom představuje koncentrované zlo. Proto stojí tato postavička na černé látce. Satan chce evangelium zastavit nebo alespoň zdeformovat, proto se na jednom místě bílá látka s černou setkávají, avšak ta bílá vítězí a pokračuje dál, zatímco ta černá pod ní definitivně zaniká. Gesta postaviček jsou zřejmá: Zlý zve Ježíše, aby pokračoval po jeho cestě, což Ježíš odmítá a ukazuje, že je poslán jinam, směrem k divákovi, tedy k nám.

Dialog postavičekZlý, který zve a Ježíš, který odmítá

Pohled na setkání dvou cest


 

V Předbořicích jsme tuto scénu pojali přibližně stejně, avšak s těmito Celkový pohled na scénuodlišnostmi: Přítomnost zla a dobra ve světě je zde naznačena šedivou látkou, která je něčím mezi černým a bílým, mezi dobrem a zlem. Bílá látka, symbolizující evangelium, které zastupuje postavička Ježíše, oblečená jako učitel, začíná vlevo nahoře, je tedy nebeského původu. Zatímco černá látka Satana začíná v pravém dolním rohu, je ryze pozemská nebo ze sféry podsvětí. Postavička Zlého je také v hezčím – zářivém šatu, zatímco postavička Ježíše je v šatu prostším. Zde bílá látka evangelia nejen přemáhá černou látku Zlého, ale dokonce objímá celý svět, jakožto předzvěst budoucího vítězství, kdy Bůh bude všechno ve všem. Gesta postaviček jsou podobná jako v Kovářově. Zlý zve Ježíše na svou cestu, ten však na jeho pozvání vůbec nereaguje a pokračuje směrem k divákovi, kterého zve k sobě na cestu dobra.

Pokušitel

Ježíš, který zve všechny na cestu evangeliaPohled na scénu shora

Zvu vás všechny na další společné setkání na faru v Kovářově ve dnech 9. až 11. března.  Hlavním tématem setkání je naděje. Dává nám víra naději? A na čem se naše naděje zakládá? Podíváme se také na živé příklady naděje.

Tentokrát bude tedy setkání o něco kratší, ale to neznamená, že by bylo nějak horší. Naopak, myslím si, že program bude dost dobrý. Můžete se přesvědčit sami:

Kříž je nadějí křesťanů

Program

Pátek 9. března
15 hod. – příjezd, ubytování
17 hod. – mše svatá v kostele
18 hod. – večeře
20 hod. – motivační film (A man for all sesons)

Sobota 10. března
6.30 – ranní oblíbený růženec, směr Záluží
8.00 – snídaně
10.00 – křesťanská naděje podle Benedikta XVI. a Spe salvi
12.00 – oběd
14.00 – odpolední program (hra v přírodě nebo doma podle počasí)
17.00 – mše svatá
19.00 – beseda se zajímavým hostem, který prožil sílu naděje na vlstní kůži

Neděle 11. března
6.30 – oblíbený ranní růženec
8.00 – snídaně
9.30 – mše svatá, po ní volný program
12.00 – společný oběd
pak focení, povídání, úklid a někdy odpoledne rozjezd domů.

 S sebou si určitě vezměte teplé oblečení, věci na ven, poplatek za den je 50 korun.

Těším se se všemi na viděnou, včetně maturantů, kteří si budou chtít osvěžit mozek a nabrat nových sil kvalitním odpočinkem!

Sem zase píšu seznam těch, kteří určitě přijedou a těch, kteří nepřijedou:

 

 

V sobotu 8. října 2011 jsme byli pozvaní na vikariátním setkání v blízkých Obděnicích. Mottem setkání  bylo Zakořeneněni v Kristu, na něm stavějte. Dopoledne bylo úvodní slovo, scénky, krátká přednáška

Vstup do fotogalerieotce Řehoře na téma Věda a víra – jdou vůbec do hromady? Potom svědectví RNDr. Ireny Sargánkové CSc. o jejím hledání a cestě za Bohem. Od 11.20 následovaly skupinky:

  1. P. Mgr. Ing. Řehoř Žáček O.Praem: Jak je důležité znát dějiny církve, aby člověk znal svoji minulost,
  2. RNDr. Ireny Sargánkové CSc.Hranice chemie a fyziky ve vztahu k tomu, co nás obklopuje – ekologie, kosmické lety
  3. MUDr. Lucie Šmehilová a MUDr. Martin Šmehil Je dítě ze zkumavky řešením pro neplodné páry? Hranice medicíny ve světle víry – umělé oplodnění
  4. Mgr. Marie Simandlová - františkánka Škola a víra – být šedou, šikanovanou myší ve škole – nebo světlem třídy?
  5. P. Jaroslav Krajl (ADCM, ADCŽM Nazaret) Jsou v Bibli výmysly?

Následovala společná modlitba v kostele a potom oběd. Po obědě byly různé aktivity: tvoření, řezbářství, lukostřelba, malování, lanové aktivity, sport, dojení krávy a také adorace v kostele, kterou jsme zvolily my dvě – sestry Pavlína a Kateřina. Od 16. hodin následovaly další odpolední skupinky – svědectví:

  1. Manželé Lucie a Martin Šmehilovi : Období fyzické neplodnosti nám přineslo mnoho duchovní plodnosti
  2. Sestra Kateřina – Mgr. Marie Simandlová Pán mě oslovil skrze zlomenou nohu mého bratra aneb obyčejný život s neobyčejnými zážitky
  3. Manželé Dana a Marek Chytrý Cesta víry protestantky s katolíkem, aneb různé tradice, ale stejný Bůh
  4. Manželé Ivanka a Martin Čihákovi Krize víry v životě mladého člověka. 

V 18:00 vrcholilo setkání mší svatou, kterou celebroval pražský arcibiskup Mons. ThLic. Dominik Duka OP. Místo plánovaného širého nebe v Obděnicích jsme se kvůli počasí přesunuli do kostela v Petrovicích. Bylo vidět, že počasí akci narušilo. Přesto jsme měli dojem, že se vikariátní setkání vydařilo a všichni odjížděli plní zážitků a snad i povzbuzení ve víře.

Sestra Kateřina.

 

 

Začínali jsme v úterý 27. prosince ráno v 9 hodin. V tuto hodinu první dorazily holky Soukupovy s Maruškou. Hned se pustily do práce. Bylo třeba vyluxovat pokoje nahoře, kde se spalo, uklidit potraviny a udržovat oheň v kotli.

Zanedlouho dorazili taky Wudiovi, Petr, Marky a Vašek. Ti se ujali této služby. Pak jsem musel odjet s autem do servisu, takže nevím, kdy přesně přijeli z Dvora Králové Bára a Vojta, ale asi někdy po desáté. Kluci Jirka a Pavel dorazili pak s rodiči, kteří ten den vařili výborný oběd, čínu s rýží. Taky nás navštívila malá Anežka, která se moc těšila na Vojtu a skutečně se taky dočkala. Po obědě jsme pak měli biblický program. Rozebírali jsme text Abrahámovy přímluvy, která je zachycena v knize Genesis, v 18. kapitole. Zamýšleli jsme se taky nad tím, jak je to možné, že modlitba někoho může pomoci někomu jinému a také jsme slyšeli praktický příklad takové přímluvy z pera sv. Terezie z Lisieux, která popisuje, jak vyprosila milost obrácení odsouzenci Pranzinimu. V 16. hodin jsme měli v kostele mši svatou a po ní večeři. Večer pak byl věnovaný hrám, hmatová poznávačka nebo sluchové pexeso. Následovala obvyklá bilance. Pak už nevím, co se dělo, protože jsem šel spát, ale atmosféra byla živá docela dlouho.

Druhý den, ve středu, na růženec vstali Vojta, Petr a Vašek, takže jsme šli na svoji oblíbenou trasu směrem k Záluží. Následovala snídaně, během níž nám přivezli Rozhoňovi z Milevska čtyři velmi dlouhé a výborné vánočky. Pak přijela mezi nás i Pája. Od desíti biblická práce a to modlitba královy Ester. Ta se přimlouvala za sebe, protože ji čekal náročný úkol: předstoupit nepozvaná před krále Achašveróše s přímluvou za svůj lid, jenž měl být vyhlazen. Text její modlitby jsme si podtrhávali a uvědomovali si, co všechno si Ester vyprošovala a jak rozdílná byla ona doba od doby naší. Práce pak uzavřela diskuse...

Ten den oběd vařila paní Pecková a vykouzlila výbornou polévku a pečené kuře s bramborem. Všichni jsme si bezvadně pochutnali. Odpoledne pak byla pro některé chvilka procházky a pak jsme tvořili technikou filcování. Pro každého bylo k dispozici ovčí rouno a filcovací jehla s podložkou. Vznikala zajímavá díla, jako ježek v kleci (Petr), vousy a půllitr piva (Vojta), různé příšerky (Jirka), myslivec (Pavel), či dokonce šperky a ozdoby (holky), přiznám se, že úplně přehled jsem neměl… Večerní mše pak bylo o pěti hodinách, po ní pak večeře.

Večer jsme se dívali na film John Q, který vyprávěl příběh o tátovi, který nasadil svoji svobodu a byl ochoten i dát vlastní život pro svého syna, kterému bylo třeba vyměnit srdce, ale jehož pojistka tak drahou operaci nepokryla. Tato věc však byla selháním systému zdravotního pojištění, ale otec se s tím nesmířil. Sice diskutabilní metodou, ale přece jen přinutil lékaře, aby jeho synovi operaci provedl a náhodou se i našlo srdce, které v té chvíli mohl přijmout jen jeho syn mezi všemi čekateli ve Spojených státech. Všechno nakonec dobře dopadlo, i když si John Q musel odsedět dva roky vězení za omezování osobní svobody rukojmích…

Hned po filmu následovala bilance. Večerní zábava se protáhla až do tří do rána, její součástí byla i stavba lidské pyramidy, jak můžete vidět i na fotkách ve fotogalerii.

Tím více a o to příjemněji však překvapilo, že téměř všichni druhý den, ve čtrtek, vstali na růženec. Šli jsme na Záluží a po snídani pak byla drobná změna programu: někteří byli ospalí a tak se šli dospat, jiným byla nabídnuta možnost dotvoření včerejších výrobků a jiní měli volnou zábavu… Hned po snídani nás navštívili manželé Krejčí. Pan Krejčí nesl na faru dvě vynikající pocukrované bábovky, což bylo některými umělecky využito k tvorbě i veršovaných průpovědí na téma „pan Krejčí a bábovky“. Během dopoledne mezi nás přibyla i Terezka.

Oběd vařil ten den pan Marešovský a uvařil vynikající gulášovou polévku a masovou roládu, která měla tu vlastnost, že jí bylo hrozně moc. Tak nám ji zbylo hodně i na večeři, přesto jsme ji nedokázali zvládnout. Odpoledne pak následovala hra za pochodu. Téma bylo bojové, každý hráč byl odbojářem, který byl zajat a měl za úkol se nenápadně do 30 minut zbavit kompromitujícího dokumentu. Pokud se mu to povedlo, dostal deset bodů, pokud ho někdo zpozoroval a dokument sebral, naopak pět bodů ztratil. Nálezce odloženého dokumentu dostal také deset bodů. Nakonec hra skončila před Řenkovem, vítězkami se staly Maruška a Bára. Po hře jsme pokračovali cestou do Řenkova a ve Vladyčíně si prohlédli živé divočáky, které chovají na své zahradě Brůžkovi. Pak jsme se pustili cestou na Samoty a zpět přes Záluží na faru. Celkem více než dvě hodiny super procházky. Večer pak byla v kostele adorace a po ní pak jsme si promítali fotky a následovala vtipná videa. Protože jsme s tím skončili až opravdu pozdě, bilanci jsme nechali na druhý den… Jenže většina se vůbec nevyspala, zábava se protáhla až na neuvěřitelnou pátou hodinu ranní.

Přesto v pátek ráno v sedm byla opět většina připravená vyjít na ranní růženec. To ráno nás přivítalo sněhovou pokrývkou. O to více byl ranní růženec romantický. Měla následovat snídaně. Je nasnadě, že někteří na ni nezvládli vstát. Byla tedy individuální, ale nevím, jestli to bylo správné… Možná příště bude dobré se opravdu sejít. Pak následovala další biblická práce: Danielova modlitba u otevřeného okna, která mu vynesla vhození do lví jámy, ale přesto v ní zažíval vnitřní svobodu, protože Bůh byl s ním a chránil ho před nespravedlností způsobenou zbabělým královým rozhodnutím… Biblická práce byla zakončena diskusí.

Po ní jsme dali závěrečnou bilanci, během níž jsme si dohodli termíny dalšího setkání: 9.–11. března a další 27. dubna až 1. května. Už se všichni těšíme!

Po obědě, který nám tradičně uvařila paní Wudiová, jsme začli uklízet faru a udělali společné foto. Po focení nás napadlo, že by bylo dobré využít čerstvě napadaného sněhu na koulovanou a tento nápad jsme hned proměnili v čin. Zanedlouho se fasáda fary zaplnila rozpláclými koulemi a byla fajn zábava. Pak už následoval rozjezd. Pája, pak Otrubovi, nakonec Soukupovi s Maruškou a poslední pak jeli se mnou Wudiovi, protože jsem jejich mamince vracel vypůjčené auto...

Sepsal o. Řehoř

Fotogalerie 1. den:  Vstup do fotogalerie

Fotogalerie 2. den: Vstup do fotogalerie 

Fotogalerie 3. den: Vstup do fotogalerie 

Fotogalerie 4. den: Vstup do fotogalerie 

Týden, který předchází slavnosti Narození Páně je v liturgii věnován textům, které popisují události, které bezprostředně předcházely Ježíšovu narození.

První čtení pak bývají brána jako doplněk k událostem, o kterých se čte v evangeliích. Prvotní je tedy evangelium, k tomu je pak vhodně vybráno první čtení. Proto k porozumění našich textů z prvního čtení je třeba se také seznámit s událostí, kterou popisuje evangelium toho dne.

Řehoř.

Předchozí článek: Adventní rozjímání – 3. týden adventní

 


 

17. prosinec

Genesis 49,1a.2.8–10:

Duccio – Zvěstování Panně MariiJakub povolal své syny a řekl jim: „Shromážděte se a slyšte, synové Jakubovi, slyšte Izraele, svého otce! Judo, tvoji bratři tě budou chválit, tvá ruka dopadne na šíji tvých nepřátel, budou se ti klanět synové tvého otce. Lví mládě je Juda, od kořisti vstáváš, synu můj; uléhá si a odpočine jako lev, jako lvice, kdo se ho odváží rušit? Nebude odňato žezlo od Judy, vladařská hůl od jeho kolen, dokud nepřijde vládce; národy ho budou poslouchat.“

 

Dnešního dne se jako evangelium čte rodokmen Ježíše Krista, tak jak ho zachytil ve svém spisu Matouš. Rodokmen však není zachycen jako prostý historický dokument, ale je zpracován, tedy některé postavy jsou vynechány jiné zdůrazněny, s určitým teologickým záměrem, aby se ozřejmilo, že Ježíš je synem Abrahámovým a aby se také ve světle Ježíšova narození ozřejmil smysl dějin Izraele.

Naše čtení z knihy Genesis je požehnání, které dává umírající Jákob svým synům, konkrétně požehnání, které vyslovil na Judou. Toto požehnání je současně i proroctvím. Juda se osvědčil, když byl připraven se obětovat za Benjamína (srov. Gn 44,33) a tím také sám sebe povýšil. Už tedy není lvíčetem, ale dospělým lvem či lvicí, která se také dokáže bít za svá mláďata. Juda se osvědčil jako strážce svého bratra, proto mu nebude odňato žezlo. Zůstane mu prvenství a právě z něho vezme svůj původ Vykupitel, kterého budou poslouchat všechny národy. Vyplnění proroctví vidí křesťané právě v osobě Ježíše Krista.


 

18. prosinec:

Jeremiáš 23,5–8:

Evangelium sv. Matouše (pol. 13. stol.)Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bud bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

Proto hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy se nebude již říkat: „Živ je Hospodin, který vyvedl Izraelovy syny z egyptské země,“ ale „Živ je Hospodin, který vyvedl a přivedl plémě Izraelova domu ze severní země a ze všech zemí, kam jsem je vyhnal, aby zase bydleli ve své zemi.“

 

Dnešní evangelium obsahuje pokračování vypravování o „původu“ Ježíše Krista. Včera jsme slyšeli jeho rodokmen, dnes se čte příběh o jeho početí a jak to bylo v událostech kolem jeho příchodu do tohoto světa. To proto, aby se ukázalo, že Ježíš je skutečným Emanuelem, Bohem s námi. To je jedno z velikých témat Matoušova evangelia, které přece končí ujištěním: hle, já jsem s vámi až do skonání světa.

Dnešní čtení je předpovědí těchto událostí. Hospodin ujišťuje svůj lid, že pošle nového krále z Davidova rodu. Jeho vláda bude charakterizována hlavně spravedlností a moudrostí. To určitě neplatilo o vládě současníků Jeremiáše. Navíc v jeho jménu: Hospodin je naše spravedlnost, je zřejmě skryta polemická narážka na jméno posledního judského krále Sidkijáše (toto jméno znamená: „Hospodin je má spravedlnost“). Tohoto krále však nedosadil Hospodin, ale babylonský král. Od něho se nedalo očekávat, že program vyjádřený ve svém jménu dokáže skutečně naplnit.

Boží zásah bude tedy znamenat povolání nového krále, který vykoná ve prospěch lidu takový exodus, který bude mít pro lidi minimálně stejný význam, jako bylo vyvedení z Egypta.


 

19. prosinec

Soudců 13,2–7.24–25a:

Leonardo da Vinci – Sv. Jan KřtitelV těch dnech žil jeden muž ze Sorea, z kmene Danova, jmenoval se Manoach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. Té ženě se zjevil Hospodinův anděl a řekl jí: „Hle, ty jsi neplodná a nerodíš; počneš však a porodíš syna. Ale chraň se pít víno nebo jiný opojný nápoj a jíst něco obřadně nečistého. Neboť hle – počneš a porodíš syna. Nůžky se nedotknou jeho hlavy, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu. On začne vysvobozovat Izraele z moci Filišťanů.“ Žena to šla říct svému muži: „Přišel ke mně Boží muž, vzhledem se podobal Božímu andělu, byl velmi úctyhodný. Neptala jsem se, odkud je, a ani on mi neřekl své jméno. Pravil mi: »Hle počneš a porodíš syna, ale nesmíš pít víno ani jiný opojný nápoj a nejez nic obřadně nečistého, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu až do dne své smrti.«“

Žena pak porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal a duch Hospodinův ho začal povzbuzovat.

 

Dnešní evangelium zachycuje událost zvěstování narození Jana Křtitele. Tento „předchůdce“ Pána Ježíše svým narozením oznamuje dovršení času. Nastává ta doba, která bude klíčová pro celé dějiny spásy.

Tuto událost doplňuje dnes čtení o zvěstování narození soudce Samsona. Při srovnání obou čtení si můžeme povšimnout, že obě postavy mají společné rysy. Oba jsou Boží zasvěcenci, tzn. zvláštním způsobem oddělení pro Boží službu nebo lépe pro Boha samotného, oba jsou naplnění Hospodinovým duchem, narození obou bylo zvěstováno Božím andělem, oba pochází z neplodné matky. Soudce Samson přichází do snad nejdelší doby útlaku, jakou tehdejší Izrael zažil, období čtyřiceti let okupace Filišťany. Neplodnost Samsonovy matky, která není v úryvku ani jmenována, ukazuje na nečekanost Samsonova narození. Tam, kde není vůbec nic, tam si Hospodin vyvoluje své posly, aby jejich službou ukázal, že je to On, kdo dává lidem tu největší svobodu. Bůh dává to, co lidé dát nemohou.

Předpokladem pro to, aby takto Hospodin mohl skrze člověka jednat, je jeho naprostá oddanost Hospodinu a jeho věci. Proto dává Hospodin tak zvláštní pravidla pro Samsona, kdy se má varovat opojných nápojů (které uzavírají mysl člověka pro působení Hospodinova ducha), stejně i čisté pokrmy a nestříhání si vlasů (polemické znamení proti modloslužebným praktikám okolních národů).

I Samsonovo působení je Hospodinem přesně definováno: on totiž začne s vysvobozováním Izraele. Tento svatý boj pak bude pokračovat až do Davidova vítězství nad Goliášem z Gatu…


 

 

20. prosinec

Izaiáš 7,10–14:

Fra Angelico – ZvěstováníHospodin promluvil k Achazovi skrze proroka Izaiáše: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!“ Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel to je »Bůh s námi«.“

 

Dnešní evangelium je pokračováním událostí, které předcházely Kristovu narození. Mám zde událost zvěstování, kdy Gabriel je poslán k Marii a ona dává svolení k tomu, aby se stala matkou Boží.

Evangelium doplňuje velice známý a významný text z knihy proroka Izaiáše. Zaslouží si, abychom se u něj zastavili déle… Text nás zavádí do druhé poloviny 8. stol. př. Kr., kdy se roku 745 ujal vlády v Asýrii král Tiglat Pilesar III, výborný politik a vojevůdce. V krátké době začal expandovat na jihozápad, tedy do místa judského království. Palestinu tvořilo množství rozdrobených státečků, které samy o sobě nemohly obstát před tak velikou říší, proto se jejich králové začali spojovat do koalice. Severoizraelský král Pekach a Damašský král Resin vytvořili právě takovou koalici a chtěli, aby se do ní zapojil i judský král Achaz. Ten však nechtěl, naopak spoléhal na Asyřany, že tyto dva nepřátelské státy zkrotí a proto vyslal poselstvo k asyrskému králi. Pekach a Resin si však odmítavou Achazovu odpověď nenechali líbit, proto vyprovokovali tz. Syrsko-efrajimskou válku, přičemž hodlali Achaze ke spolupráci přinutit nebo jej nahradit povolným kandidátem, pro ten účel již měli připraveného Tabeala, jakéhosi cizince, který nepocházel z Davidovy dynastie. Jsme v roce 734. Duchovně viděno se Achaz dopustil nevěry, kdy spoléhal na sílu zbraní a obratnost své politiky a krom toho dosazení Tabeala na judský trůn by znamenalo zmaření Hospodinova slibu, že Davidův rod bude kralovat navždy. Izaiáš proto vzkazuje Achazovi, že Resin s Pekachem nebudou mít úspěch.

A zde jsme u našeho textu. Achazovo poselstvo odešlo do Asýrie s žádostí o zásah. Achaz tedy pokračuje ve své pochybné politice. Proto se po jisté době ujímá Hospodin slova znovu a povzbuzuje Achaza, aby si vyžádal znamení od Hospodina, které by mu dodalo jistoty. A to buď z nebe, tedy z místa, odkud přicházívá znamení nebo ze šeólu, z říše mrtvých.

Achaz odpovídá: nebudu žádat. Pokud se žádá znamení, je důležité, s jakou vnitřní dispozicí se žádá. V případě, že je žadatel připraven splnit Hospodinovu vůli (například soudce Gedeon, který žádá od Hospodina znamení s ovčím rounem), pak na tom není nic špatného, naopak. Jde o snahu dotvrdit Hospodinovo slovo, aby tazatel nabyl jistoty a tím více se na něj mohl spolehnout. Ale v případě Achaza šlo o něco úplně opačného: už předem se totiž stavěl odmítavě k tomu, že by měl udělat to, co by po něm případně Hospodin chtěl, proto znamení odmítá, protože by mu jasněji zjevilo Hospodinovu vůli, kterou on pro jistotu ani znát nechce…

Tón proroka se nyní mění. Předtím byl vyzván vyžádat si znamení od svého Boha. Nyní už nemluví jeho Bůh, ale můj Bůh... Tím se naznačuje, že svazek mezi králem a Bohem je přerušen. Už to není jeho Bůh. Prorok nyní dává nové znamení, které ale už nemá charakter dotvrzující ale soudní. Doslova: Hle mladá dívka těhotná rodící syna… Je velice významné, že proroctví neobsahuje určení času, proto je možné, že se vyplní kdykoliv.


 

 

21. prosinec

Píseň písní 2,8–14:

Domenico Ghirlandaio – Navštívení Panny MarieHlas mého miláčka!
Právě přichází,
běží po horách,
skáče po pahorcích.

Můj miláček se podobá gazele
nebo kolouchu laně.
Hle – už stojí za naší zdí,
dívá se okny,
nahlíží mřížovím.

Můj miláček se ujímá slova a říká mi:
„Vstaň, moje milá, moje krásko,
a pojď!
Hle, už přešla zima,
déšť přestal a pominul.
Květy se objevily na zemi,
přišel čas ke zpěvu,
vrkání hrdličky je slyšet po kraji.
Zrají plody fíkovníku,
poupata révy voní.
Vstaň a pojď, moje milá, moje krásko,
pojď!
Moje holubičko ve skalním úkrytu,
v dutině srázu,
ukaž mi svoji tvář,
ať slyším tvůj hlas,
vždyť tvůj hlas je líbezný
a půvabná je tvoje tvář.“

 

V evangeliu dnešního dne je zachycena scéna, kdy Matka Boží Panna Maria spěchá k Alžbětě. Od archanděla Gabriela se dozvídá, že je těhotná, proto si tuto skutečnost spěchá ověřit a také jako žena přichází sdílet radost z počatého dítěte s Alžbětou.

Úryvek z Písně písní doplňuje toto evangelium. Pokud bychom ho chtěli vnímat jako předobraz, který v evangeliu došel svého naplnění, museli bychom text Písně opravdu velice znásilňovat. Tímto způsobem se tato čtení nedoplňují. Jak tedy? Stejně jako Maria spěchala z Nazareta do judských hor, i zde miláček spěchá za svou milou po horách, po pahorcích. Ano, láska nezná překážky. Stejně jako v případě Marie a Alžběty, i zde v příběhu lásky mezi bezejmennými milenci. To je vyjádřeno slovesy, která se postupně stupňují: přichází – přeskakuje – přenáší se. Překážky se postupně stávají menšími, čím je milá blíže. A nyní se milý ocitá před příbytkem své milované a nahlíží mřížovím do příbytku své milé. Je zde jako ten, který prosí. Ale jeho prosba je slavnostním pozváním.

Čas čekání je zde ztotožněn s údobím zimy, časem chladu, po němž nastává období naplňování tužeb. Celá země je v něm ozdobena květy, je zde čas, kdy se prořezává vinná réva. Hlas hrdličky, který je poslem jara, už je možné také slyšet, je zde období plnosti života, nové naděje…


 

 

22. prosinec

1. kniha Samuelova 1,24–28:

Tintoretto – Navštívení Panny MarieAnna, když odstavila Samuela, přivedla ho s sebou do Hospodinova domu v Silo, s tříročním býčkem, s jednou měřicí mouky a s měchem vína; chlapec byl ještě malý. Porazili býka a přivedli chlapce k Helimu. Anna řekla: „Prosím, můj Pane, jako že jsi živ, můj pane, já jsem ta žena, která stála tady u tebe a modlila se k Hospodinu. Za tohoto chlapce jsem se modlila, a Hospodin vyslyšel mou žádost, jak jsem ho prosila. A proto také já ho odevzdávám Hospodinu na všechny dny, po které bude živ – je odevzdaný Hospodinu.“ I klaněli se tam Hospodinu.

 

V evangeliu čteme dnešní den Mariin chvalozpěv. V něm děkuje za nesmírná dobrodiní, která jí Bůh prokázal proto, že je „nepatrná“, neboli zcela závislá na Bohu.

Anna, o které je řeč v našem textu je také právě taková. Jako žena byla neplodná, což bylo v tehdejší době vnímáno jako veliký trest, protože taková žena nemohla předat život a tedy neměla ani budoucnost. První kapitola 1. knihy Samuelovy nám zachycuje její hořkou modlitbu. V ní zaslibuje chlapce Boží službě navždy. Její chudoba jí přivedla k poznání, o co opravdu v životě jde. Proto na velkorysou Boží štědrost odpovídá neméně velkoryse. Po odstavení chlapce, tedy asi v jeho třech letech jej odevzdává do svatyně v Šílo, kde bude chlapec sloužit.


 

 

 

23. prosinec

Malachiáš 3,1–4.23–24:

Goya – Narození sv. Jana KřtiteleToto praví Pán Bůh: „Hle pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.

Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný Hospodinův den. Obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych nemusel přijít a stihnout zemi kletbou!“

 

Dnešní evangelium zachycuje narození Jana Křtitele. Ten byl samotným Ježíšem označen za předchůdce, který mu připravil cestu.

O tomto předchůdci už mluvil prorok Malachiáš, jak to čteme v dnešním čtení. Jeho působení spadá do let 515–445 př. Kr., tedy do doby zničeného chrámu, který ještě nebyl řádně obnoven, do života lidí, kteří i v náboženské rovině podlehli určité apatii… Malachiáš tedy oznamuje příchod svého anděla, neboli posla, který má připravit cestu samotnému Hospodinu. Obraz předchůdce, který odstraňuje překážky na cestě, je převzat z toho, jak se to konávalo při cestách králů po říši. Příchod posla a Pána určitým způsobem splývají. Jeho příchod znamená pro člověka uvedení do krize a tedy i příchod soudu. V soudu je však skryta i očista. Ta se především dotkne přinášení obětí. Ta má být přinášena čistým obětníkem a tuto čistotu opět může darovat jen Bůh. Již předpisy Starého zákona pamatovaly na to, že obětující velekněz musel být nejdříve očištěn obětí, než mohl obětovat za druhé.

Tímto přicházejícím Hospodinovým poslem je na konci kapitoly uveden prorok Eliáš. To on byl tou velikou postavou, která si zasluhuje respekt především pro své neohrožené vystupování proti náboženskému synkretismu a pro to, že izraelský lid přiváděl zpět k Hospodinu. Sám za to platil mnohdy ohrožením vlastního života.


 

 

24. prosinec

Druhá kniha Samuelova 7,1–5.8b–12.14–16:

Barbara Strozzi – David s Goliášovou hlavou (1635)Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, pravil král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten.“ Nátan odpověděl králi: „Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!“

Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel?

Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal, vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království.

Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.

 

V evangeliu máme pokračování včerejší události, narození Jana Křtitele. Zachariáš zpívá chvalozpěv, v němž děkuje Bohu za dar dítěte a podává duchovní výklad této události, zároveň také ohlašuje, že tento jeho syn bude předchůdcem toho, který vychází v Výsosti.

Naše čtení je vzato z období, kdy král David už je usazen ve svém paláci v Jeruzalémě, který mu dal Hospodin dobýt, okolní nepřátelé jsou buď pobiti nebo podrobeni. David uvažuje, jak uctít Hospodina, jak mu ještě posloužit. Do té doby putoval Hospodin se svým lidem ve stanu. Nyní, když už je lid usazen, putovní svatyně ztratila své opodstatnění, a proto chce David po vzoru okolních národů, vybudovat stabilní chrám svému Bohu. Samozřejmě, že v pozadí je zvýšení prestiže Davida a jeho města, které by se, kromě politického, stalo i duchovním centrem říše. Jenže takový počin předpokládá změněné vnímání toho, kdo je Hospodin. Dosud nebyl vázán na žádné místo, stavba však v sobě obsahuje pokušení si Hospodina připoutat, jistým způsobem podmanit. Je to místo, kde může být neustále po ruce, kde se s ním David s jistotou může setkat… I samotnému proroku Nátanovi se zdá být toto Davidovo rozhodnutí dobré, proto mu odpovídá, ať udělá, co uzná za vhodné. Jenže ještě té noci se k němu ozvalo Boží slovo, které je určeno pro Davida: ne David Hospodinu, ale Hospodin Davidovi zbuduje dům. Slovo dům se zde vyskytuje v několikerém významu: jako budova, či jako chrám, jakožto rodina či rod a konečně dům jako královská dynastie. Zde tedy David dostává veliký přislib, že jeho dynastie bude mít věčné trvání. A z této dynastie vzejde jiný syn. Ten teprve zbuduje ten opravdový Boží dům, který však bude postaven proto, že Hospodin o tom rozhodl a ne proto, že ho k tomu přiměli lidé.

Tímto Davidovým synem je zajisté král Šalomoun, který pak vystavěl krásný chrám v Jeruzalémě. Ale v tom nejplnějším smyslu je jím Ježíš, syn Davidův, který vybudoval dům církve, o němž sám řekl, že přetrvá věky. Tento dům je domem modlitby a chrámem Svatého Ducha, v němž i my jsme budováni přispěním téhož Ducha v Boží příbytek.


 

Tím končí naše putování po textech adventní liturgie a nezbývá mi, než popřát vám všem, kteří jste došli až sem, požehnané Vánoce a mnoho duchovních i hmotných darů.

Řehoř.

Po delší odmlce tu máme další křesťanskou píseň, která se hodí do období našeho adventního čekání na příchod Ježíše. Píseň There Will Be A Day vyjadřuje biblickou naději na dovršení Božího království

příchodem Pána Ježíše, kdy Bůh setře slzy z každé tváře... (Iz 25,8) Překlad této písně nám laskavě poskytl otec Zdík.

 

Text a překlad

I try to hold on to this world with everything I have
But I feel the weight of what it brings, and the hurt that tries to grab
The many trials that seem to never end,
His word declares this truth,
that we will enter in this rest with wonders anew
Snažím se držet tohoto světa se vším, co mám,
ale cítím tíhu, kterou to přináší a bolest, která mě chce pohltit,
spoustu zkoušek, které jakoby neměly konce;
Jeho slovo ohlašuje pravdu,
že obnoveni zázračně vstoupíme do tohoto odpočinku
But I hold on to this hope and the promise that He brings
That there will be a place with no more suffering
There will be a day with no more tears,
no more pain, and no more fears
There will be a day when the burdens of this place, will be no more,
we’ll see Jesus face to face
But until that day, we’ll hold on to you always

Držím se této naděje a zaslíbení, které On přináší,
že bude existovat místo bez utrpení…
Jednou přijde den, ve kterém už nebude místo pro slzy,
pro bolest ani pro strach;
Nastane den, kde pominou břemena tohoto místa
a uvidíme Ježíše tváří v tvář;
Než tento den nastane, budeme se Tě stále držet…

I know the journey seems so long
You feel your walking on your own
But there has never been a step
Where you’ve walked out all alone
Troubled soul don’t lose your heart
Cause joy and peace he brings
And the beauty that’s in store
Outweighs the hurt of life’s sting

Vím, že cesta se zdá být dlouhá
cítíš tíhu každého svého kroku;
Při žádném z nich
jsi však nebyl úplně sám
Zkoušená duše neztrácej odvahu,
přinášej radost a pokoj jako On;
Krása, která na nás čeká,
převáží každou životní bolest.

But I hold on to this hope…

Držím se této naděje…

I can’t wait until that day where the very one I’ve lived for always
will wipe away the sorrow that I’ve faced
To touch the scars that rescued me from a life of shame and misery
this is why this is why I sing….

Nemůžu se dočkat toho dne, kdy Ten, pro nějž jsem vždycky žil,
uzdraví každý můj smutek,
až se dotknu ran, které mě zachránily ze života hanby a bídy…
proto zpívám…

There will be a day…

There will be a day, He’ll wipe away the stains,
He’ll wipe away the tears, He’ll wipe away the tears…

Přijde den…

Přijde den, kdy smyje skvrny hříchu,
osuší slzy, osuší slzy…

 

Stránky