Předbořice...

Nejstarší zmínka o Předbořicích je z roku 1219. Je to zpráva o jistém Ozlovi a Jůrovi z Předbořic, kteří měli doprovázet průvod Přemysla Otakara I. při jeho cestě do Milevska. Další zmínka o Předbořicích je pak z roku 1316, kdy si jistá Domoslava z Chrasčic stěžuje na jakéhosi Zachaře z Bukovan, že jí poškodil majetek založením ohně v Bukovanech. Žalobcem měl být Matěj z Předbořic. Víc není známo...

Pod kostelemV letech 1344–1350 jsou Předbořice zmiňovány jako farní osada vltavského děkanátu patřící do arcijáhenství bechyňského.

Roku 1385 je zmíněno ustanovení faráře Mikuláše z Milčína, ten byl vystřídán ve své funkci roku 1388 Janem Přeborem z Chotěřiny. Přelom 14. a 15. století uchovává zmínku o dvou předbořických rodácích – Janu z Předbořic, který se stal opatem kláštera Nezamyslicích a dále Přechu z Předbořic, který se stal konventuálem kláštera milevského.

Já Hroch z Předbořic, Pavlík ze Beitova, vystříhám se proti T. M. markrabí starý Míšeňský, žeť chceme proti tobě skutkem i radou býti, podle svého pána krále uherského svými se všemi, kohož budu moci užíti nebo použíti – toto je zápis uložený v královském archivu v Drážďanech, jež původ je datován mezi léta 1401-1420.

Roku 1413 máme dochovanou zmínku o dalším střídání na faře: farářem se stal Svatibor po rezignaci Jana... Od roku 1420 patřily Předbořice k panství hradu Zvíkova.

Hrochův statekZ dob husitských válek máme jedinou zmínku o tom, že bratři Jan Petr a Jan ze Svojšína sjednávají mír s pánem Oldřichem z Rožmberka v přítomnosti Přibíka z Předbořic, Petříka z Chotěřiny a jiných... Po válkách pak je dosvědčeno, že na předbořické faře byli vesměs ustanovováni kněží, kteří podávali eucharistii pod jednou způsobou. Roku 1497 je farářem Mikuláš Pikna z Předbořic.

Rok 1504 je pro Předbořice významný, neboť přešly do majetku Švamberků, a od roku 1534 pak dědičně k orlickému panství a to až do roku 1850. V gruntovních knihách panství hradu Orlíka je zaneseno, že v Předbořicích je k roku 1584 celkem 12 statků.

Třicetiletá válka znamenala pro Předbořice ztrátu fary, která zanikla k roku 1623. Nebyli totiž kněží, kteří by zde mohli být ustanovováni. 1.-2. března roku 1645 táhlo krajem vojsko švédského generála Torstersona. Což samozřejmě znamenalo, že vojsko opatřovalo proviant a ti, kdo buď nechtěli nebo neměli co dát byli trestáni vypálením...

Každá válka, ale zvláště Sedmiletá (1756-1763) znamenala vysoké zdanění obyvatelstva. Lid velice trpěl a předbořickem podvakráte táhla vojska. Nejprve roku 1741-2 vojska francouzská a pak roku 1744 vojska rakouská pod vedením arciknížete Karla Lotrinského.

Předbořice měly roku 1790 celkem 30 domů, roku 1840 pak 41domů a 342 obyvatel, jednu židovskou rodinu a myslivnu. Roku 1845 pak bylo domů 42, obyvatel 357 a roku 1895 domů 58, obyvatel 416, 4 židovské rodiny, faru a dvoutřídní školu.

Rok 1848 znamenal zrušení roboty. Posledním rychtářem zde byl Jan Škoch. Roku 1878 se pak Předbořice stávají samostatnou obcí s vlastním starostou, kterým byl František Kahoun. Od roku 1860 měly předbořice svou školu, která zde fungovala do roku 1975.

Odchod do válkyLéta 1914-1918 znamenají první světovou válku. Z obce bylo odvedeno celkem 102 mužů, z nichž se již zpátky 22 nevrátilo...

Předbořice byly mezi léty 1948-1960 samostatnou obcí, pak do roku 1985 spadaly pod obec Zahořany, aby pak od roku 1985 byly převedeny pod obec Kovářov...


Pouť se v Přebořicích koná vždy první neděli v květnu a posvícení o neděli po sv. Václavu.

Kostel v Předbořicích je zasvěcen svatým apoštolům Filipu a Jakubovi. Jako farní je připomínán již roku 1365. Jde o raně gotickou stavbu.

Věž

Kostel v Předbořicích

Byla přistavěna až roku 1812. Je čtyřhranná, přikrytá stanovou střechou. Dříve byla dřevěná a stávala opodál, byly v ní umístěny zvony, které po dostavbě byly přeneseny do nové věže. Věžní hodiny byly pořízeny roku 1909 nákladem 348 korun.

Loď

je dlouhá 11 metrů, 6,8 m široká a 5,7 m vysoká. Zakrytá je plochým dřevěným stropem omítnutým na rákos. Podbití je provedeno přímo na vazné trámy krovu. Osvětlena je nepravidelně rozloženými třemi okny. Pozoruhodný je vstupní portál z jižní strany, který je lemován kamenným ostěním s bohatým profilováním. Triumfální oblouk rozdělující loď od presbytáře je 4,2 metrů široký a vysoký 5 metrů, síla zdi je téměř 1 m. 

Presbytář

má rozměry 5.3×4.7 m a nepřiléhá k lodi v přímce, ale je mírně k jižní straně skosen. Síla zdi v lodi i presbytáři činí 1,2 metru. Osvětlen je dvěma bočními okny novodobého tvaru. Okno za oltářem si jako jediné zachovalo původní podobu. Na půdě, v místě štítové zdi oddělující presbytář od lodi se zachovalo krásné gotické okénko s hrotitým obloukem, které má šířku 0,78 m a výšku 1,6 m.

Náhrobky

Jsou vloženy v podlaze kostela, mají značně setřelé nápisy, přičemž ten na jižní straně je překryt novodobou úpravou.  Na náhrobku před sakristií je náhrobní deska o velikosti 80×180 cm se znakovým štítkem uprostřed a otřelým nápisem, z něhož lze rozluštit jen:

. . . ENI GILGI ZAHRADESKI Z W | LCZI HORI |
      A POCHOVAN LETA P. MDL . . .

Protější náhrobek má tento nápis: Leta Páně MDXLVI Adam Zahrádecký umřel. Dnes překryt novodobou úpravou.

Zvony

Oba zvony původně visely v dřevěné věži stojící mimo kostel. Při stavbě věže roku 1812 byly oba zvony sejmuty a přeneseny do věže nové. Zde byla v horním patře vyrobena dubová zvonová stolice, přičemž se zachovalo jméno tesařského mistra, kterým byl Jakub Chanovský.

Větší (sv. Václav) má průměr 82 cm a výšku 76 cm, ladění c2. Ulit roku 1515. U koruny je tento nápis:

Anno MCCCCCXV. En ego campana nunquam pronuntio vana, ignem vel festum, bellum aut funus honestum. Qui me fecit magister Bartholomeus nomen habet, in nova civitate Pragensi, sit laus Deo. (Léta 1515. Hle, já zvon nikdy marnosti nehlásám, požár neb svátek, válku neb počestný pohřeb. Kdož mě udělal, mistr Bartoloměj jméno má, na Novém městě pražském, buď Bohu chvála!).

Na plášti je pak hrubě provedený reliéf sv. Václava.

Menší má průměr 61 cm a výšku 54 cm, ladění e2. Ulit byl roku 1678. U koruny je renesančním písmem vyvedený nápis tohto znění:

ANNO 1678: GOS MICH NICALAVS LÖW IN PRAG
(Léta 1678, Mikuláš Löw starší v Praze)

Na plášti pak je nápis S. PHILIPI V. IACOBI (Sv. Filipa a Jakuba). Za první světové války byl tento zvon rekvírován a měl být použit pro válečné účely. Po válce však byl jakožto neupotřebený znovu navrácen a zavěšen na své původní místo. Prvně se s ním zvonilo o masopustní neděli roku 1919.

Sanktusová věžička

byla postavena roku 1891 a je v ní umístěn malý zvonek.

Varhany

jsou z roku 1852 a byly pořízeny nákladem 600 zlatých. Postavila je firma F. Jüstl z Českého Krumlova.

Mobiliář

je novodobý. Hlavní oltář je dílem řezbáře M. Neubauera z Jindřichova Hradce a byl postaven roku 1891. Na oltářním obraze jsou vyobrazeni apoštolové Filip a Jakub. Z téže dílny pochází i kazatelna, nyní zohyzděná novodobou úpravou. Původní oltář sv. Jana Křtitele postavený roku 1923 firmou V. Mráz, řezbáře z Prahy, byl při novodobých úpravách zničen a nahrazen novodobou stavbou svatostánku s křížem. Byl pořízen nákladem paní Kateřiny Smetanové z Předbořic č. 23.

Křížová cesta byla posvěcena roku 1896 farářem Františkem Palečkem.

U kostela stojí misijní kříž, který pochází z roku 1987, jenž nahrazuje původní z roku 1928, který byl již ve špatném stavu.

Fotografie: