Příprava na první svaté přijímání 2017
Celkem patnáct dětí se začalo pravidelně připravovat na své první setkání s Ježíšem přítomným v eucharistii. Setkání obvykle probíhají ve středu po mši svaté na faře v Kovářově a v prvních setkáních jsme se snažili poznat Ježíše jako toho, s kým když se setkáme, tak nás toto setkání promění. K tomu, abychom to zakusili, se zamýšlíme nad evangelními příběhy takových setkání.
V druhé polovině přípravy se již věnujeme znamení eucharistie, který je pokrmem, který sytí náš život a umožňuje nám setkání s živým Ježíšem. V této části reflektujeme ty prvky a symboly, které tvoří eucharistii.
Z našich setkání je utvořená také postupně doplňující fotogalerie. A zde v článku si stručně připomeneme, čemu jsme se v našich setkáních postupně věnovali.
22. března – Ježíš náš přítel a bratr
V prvním setkání jsme se vydali na břehy řeky Jordánu a zde jsme prožili setkání Ježíše s Janem Křtitelem. Právě touto událostí začíná Ježíšova veřejná činnost, kdy prochází zemí a setkává se s lidmi, kteří touží po Bohu, po lásce a setkání s někým, kdo přinese do jejich smutku či nemocí své světlo.
29. března
Toto setkání odpadlo, pro mou hlasovou indispozici.
4. dubna – Ježíš uzdravuje slepého
Na příběhu slepého Bartimaia z Jericha jsme viděli, jak Ježíš přichází s konkrétní pomocí k nemocnému slepci. Jeho situace osamocení a vyloučení se skrze setkání s Ježíšem mění a on získává nejen světlo do svého života, ale také i cestu k následování. Podobně jako slepý Bartimaios i my ve mši svaté prosíme Ježíše: „Pane, smiluj se!“
12. dubna – Ježíš uzdravuje hluchoněmého
Toto setkání proběhlo v kostele formou bohoslužby. Na příběhu uzdravení hluchoněmého člověka jsme si mohli uvědomit, co znamená naslouchat a mluvit. Podobně jako hluchoněmému z našeho příběhu, i nám Ježíš říká: „Effatha! Otevři se!“
22. dubna – Dnes budu tvým hostem
Příběh celníka Zachea je krásným znázorněním toho, co je v životě člověka důležité. Celník, který měl mnoho peněz, ale nikdo ho neměl rád, bych schopný po setkání s Ježíšem otevřít své srdce a to, co nakradl rozdat. Ježíš ho uzdravil, podobně jako i nám takové uzdravení nabízí ve svátosti smíření.
26. dubna – Podobenství O ztraceném synovi a milosrdném otci
Na pozadí jednoho z nejkrásnějších příběhů Bible jsme si mohli uvědomit, že svátost smíření a oslavou radosti z návratu člověka do domu svého Otce. Hřích je přebývání v domě smutku a nedostatku. Otec člověka vyhlíží a navrací mu znovu důstojnost Božího dítěte.
3. května – Ježíš nás učí žít v tichu a modlitbě
V tomto náročném setkání jsme se pokusili zjistit, odkud Ježíš čerpal svou sílu pro setkávání s lidmi. Byla to modlitba, důvěrné setkání v tichu s Otcem. Na Ježíšovi bylo toto setkání poznat a proto i učedníci prosili, aby je naučil modlit. Ježíš nám dal jako dar modlitbu Otče náš.
10. května – Chléb náš vezdejší dej nám dnes
Při slavení eucharistie užíváme chléb. On je Božím darem a zároveň výsledkem naší práce. Chléb symbolizuje zároveň i naše spojení s Bohem a druhými lidmi. Než vznikne, je třeba dlouhého času a příznivých okolností. Podobně je to i s námi, s naším společenstvím.
17. května – Všichni jedli a všichni se nasytili
Tímto setkáním jsem prohloubili téma z předcházejícího týdne. Chléb, který je znamením a také prostředkem nasycení jsme rozjímali na pozadí biblického příběhu rozmnožení chlebů. Když chléb, který je Božím darem a také plodem naší práce nabídneme Ježíši, můžeme zakusit, že u něj není nedostatek. Ježíš láme chléb pro všechny, podobně i my můžeme lidem kolem sebe dávat a přitom nám neubude: radu, úsměv, radost...
24. května – Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny
Radostí naší víry je to, že Bůh nám v Ježíši jednou provždy dává plnost života. To, co ji ubírá je častokrát právě naše vina, když druhým ubližujeme nebo oni nám. Ježíš nás vede ke smíření a odpuštění a to jak mezi sebou, tak i vůči Bohu. Jednou z důležitých svátostí je svátost smíření, kterou nám Bůh odpouští to, čím jsme zranili náš vztah k němu. Tímto setkáním se připravujeme na setkání se s Ježíšem právě v této svátosti.
30. května – Jestliže pšeničné zrno zemře, vydá užitek
Pokračujeme dalším setkáním a naším tématem je opět obilné zrno. Obilí je základem pro chléb, ale aby ten mohl vzniknout a nasytit nás, tak musí před tím mnoho obilným zrn "zemřít" a umožnit tak vyrůst mnoha jiným zrnům, která pak semeleme na mouku pro chléb. Tento význam je skrytý i ve svátosti Eucharistie, která nám zpřítomňuje Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání. A není tedy náhodou, že se tak děje pomocí chleba, který nabízíme při mši svaté Bohu jako Boží dar, ale i jako plod naší práce, našeho vlastního "umírání" pro druhé.
8. června – Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti
V tomto setkání jsme se zamýšleli na vinným hroznem a vinným keřem. Aby víno dozrálo, je třeba živin, vody, slunce, ale hlavně čas. A také je nezbytné, aby každá větev keře zůstala spojená s kmenem. Ježíš používá obraz keře vinné révy k tomu, aby nám předal zkušenost s tím, že je nezbytné zůstat s ním ve spojení. Zároveň je zde také obsažena skutečnost, že právě spojení s Ním nám umožňuje dozrát a přinášet ovoce, které bude trvalé.
14. června – Ježíš slaví se svými přáteli poslední večeři
Tentokrát se scházíme v kostele na bohoslužbě při příležitosti připomínky Ježíšovy poslední večeře se svými přáteli. Je to den před jeho smrtí a před svým odchodem nám odkázal památku na své umučení tím, že nám přikázal slavit tutéž večeři, kterou on slavil se svými učedníky. Při této večeři Ježíš ukazuje svým přátelům jak moc je miluje, a to tím, že vstává od stolu a každému z nich umyje nohy. Ježíš vydává svůj život za nás a tehdy, když si všimneme a zakusíme jeho lásku ve svátosti eucharistie, můžeme na jeho lásku odpovědět láskou svou.
17. června – První svátost smíření
Tento den byl pro děti slavnostní: poprve uslyšely hlas Boží, který jim říkal "já ti odpouštím". A od této chvíle budou moci tento hlas děti slyšet pravidelně. Naše setkání jsme začali zamyšlením nad naším domem, kdy je světlý, otevřený a krásný a kdy je zase uzavřený, ošklivý a temný. Přečetli jsme si evangelium o návratu marnotratného syna a pak ho děti mohly prožít na sobě. U Boha je vždy šance náš ošklivý dům proměnit na dům krásný a světlý.
Děkujeme za celé období přípravy a za vše, co jsme v něm mohli prožít a dozvědět se...
Zapisuje Řehoř J. Žáček.