Dnešní událost nám připomíná i jiné události, které v průběhu liturgického roku slavíme. Uvědomujeme si skutečnost, že Bůh velikým způsobem zasáhl do života lidstva tím, že se daroval. Ale dnešní slavnost je i tak trochu jiná, protože na tento dar se společenství církve připravovalo modlitbou. A to jak před dvěma tisíci lety, tak i letos.

Duch Boží, který sestupuje na apoštoly se ukazuje jako ten, který vytváří. Je Stvořitelem církve, ale tentýž Duch je stvořitelem jednoty učedníků. O tom jsme slyšeli v prvním čtení. Rozdělení lidstva způsobené hříchem pýchy je nyní překonáno darem jazyků, v nichž každý z lidí slyší svoji řeč. Za druhé je Duch stvořitelem víry v srdci člověka, protože v druhém čtení slyšíme, že jen pod vlivem Ducha může někdo říci: Ježíš je Pán. V čase Starého zákona, když se četlo Písmo a objevilo se v textu Boží jméno, tak se z důvodu úcty nečetlo, ale místo něho se vyslovilo „Pán“. Říci o Ježíšovi, že je Pán, znamená tedy vyznat, že v něm se nám zjevuje Bůh sám. Evangelium konečně nám zvěstuje jasně, že tento Duch je tím stvořitelem, který v srdci hříšníka tvoří nový život. Apoštolové se stávají prostředníky tohoto nového stvoření.

Prosme bratři a sestry o to, abychom v témže Duchu, který byl dán apoštolům i my byli obnovováni působením Ducha v Boží příbytek, abychom vyznávali, že Ježíš je Pán a v tomto Duchu, abychom pokračovali v díle stvoření nového lidstva, které nebude založeno na sobectví a žárlivosti, ale na lásce a otevřenosti.