Úryvek z Listu Diognetovi (2.-3. stol.)

Křesťané se neliší od ostatních lidí ani původem, ani řečí, ani způsobem života. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způsobem. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání a jídle se přizpůsobují domácím zvykům. Co se týče života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. Mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou.

Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. Nabídnou každému sdílet s nimi stůl, ne však lůžko. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. Poslouchají dané zákony, způsobem svého života však nad zákony vítězí. Všechny milují a ode všech jsou pronásledováni. Neznají je a přece je odsuzují. Jsou zabíjeni a dostávají život. Žebrají a přece mnohé obohacují. Všeho jsou zbavováni a vším oplývají. Jsou zbavováni cti a tato bezectnost je jejich oslavou. Pomlouvají je a oni podávají důkaz své spravedlnosti. Zlořečí jim, a oni žehnají. Ubližují jim, a oni to považují za čest. Když prokazuji dobrodiní, trestají je jako zločince. Když jsou trestáni, radují se, jako by znovu dostávali život. Židé proti nim bojují jako proti cizincům. Řekové je pronásledují. A ti, kdo je nenávidí, nemají žádný důvod k nepřátelství.

Prostě řečeno: Jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě. Duše je rozptýlena ve všech údech těla a křesťané ve všech městech světa. Duše dlí v těle, avšak není z těla. Křesťané bydlí ve světě a nejsou ze světa. Neviditelná duše je chráněna ve viditelném těle. I křesťany je možné ve světě poznat, avšak jejich zbožnost zůstává neviditelná.

Před dvěma tisíci lety vešlo do tohoto světa světlo. Když se díváme do světla, zpravidla nás oslní. Totéž se však stane, když se zadíváme do tváře toho malého dítěte, které se rodí právě tuto noc v Betlémě. Tato tvář se postupem času stane tváří chlapce, pak tváří mladého muže až nakonec se stane tváří toho, který v nesmírné bolesti z nesmírné lásky k nám lidem umírá na kříži. Ježíš. Kde je možné ho i dnes spatřit? Ve slovech Písma, ale měl by být spatřitelný i v životě nás křesťanů. Je tu neviditelným způsobem skrze Ducha Svatého při této bohoslužbě mezi námi. Nikdo z nás není privilegovanější v přístupu k němu. Každý z nás má stejnou šanci se mu odevzdat do vedení a následovat jeho příklad lásky. A on nám garantuje, že na této cestě najdeme plnost svého štěstí.