Četl jsem příběh o jedné dívce, jejíž snoubenec byl voják. Ke svým narozeninám od něj dostala balíček neobvyklého tvaru – byla to koule, a byl velmi těžký. Když ho nedočkavě rozbalila, našla v něm – dělovou kouli. Zklamalo jí to a rozzlobilo, a tak hodila tu černou bronzovou věc na zem. Jenže pád na zem porušil vrchní obal a objevila se o něco menší koule, celá stříbrná. Dívka ji rychle zvedla, prohlížela si ji ze všech stran a lehce tlačila na její povrch. Stříbrná vrstva na jednom místě povolila a objevilo se pouzdro zlaté… Toto pouzdro už šlo otevřít velmi lehce. Uvnitř zářil na jemném černém aksamitu nádherný prsten vykládaný lesklými brilianty, které tvořily korunu nad dvěma slovy: MILUJI TĚ.

Mnoho lidí když vezme do rukou Bibli, tak zjistí, že je pro ně těžká, že jí nerozumí a tak ji raději odloží. To není nic pro mě. Ale ten, kdo si dá práci a trpělivě denně s modlitbou odstraňuje obal toho lidského a časově podmíněného v ní, ten v ní nalezne jedno poselství: BŮH TĚ MILUJE.

Bible není jediný způsob, jak tuto Boží lásku k člověku objevit, ale je nám nejvíce po ruce. Samozřejmě totéž poselství je skryté i ve slavnosti dnešního dne. Tak jsme to také dnes četli: Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Když někdo zakusí bezpodmínečné přijetí a lásku, promění ho to. Tak i křesťané jsou lidé, kteří uvěřili v to, že jejich život není produktem náhody, nýbrž že jejich život někdo chtěl a neustále chce, kdo je doprovází a dává se jim poznat jako ten, kdo je bezpodmínečně a stále miluje. A tato láska má moc nás přetvářet v lidi, kteří postupně budou schopni tuto lásku dávat zakoušet i jiným, aby tento svět byl tím pádem stále více domovem pro všechny.