V pátek jsme slavili slavnost Zjevení Páně. Do této slavnosti patří tři události, které ukazují Boží synovství Ježíše: klanění tří pohanských mudrců novorozenému Ježíši, dále událost proměnění vody ve víno a konečně křest Ježíšův v řece Jordánu z rukou Jana Křtitele. Smyslem této slavnosti je připomínka skutečnosti, že Ježíš je spasitel všech lidí ze všech národů a jeho zjevení je především velkým světlem pro pohanské národy.

Dnešní slavnost je zjevení Ježíše pro Izrael. V Písmech Starého zákona je zakotveno očekávání, že Bůh pošle nového proroka, který bude pokračovat v učitelském úkolu Mojžíše. Dále to měl být prorok, totiž člověk tak blízký Bohu, že bude svému lidu tlumočit Boží slovo do jejich aktuální životní situace. A konečně se očekával nový král, který bude Davidovým potomkem a který obnoví samostatnost izraelského království. Všechna tato očekávání byla naplněna právě v Ježíši a dnes v události křtu v Jordánu se začínají tyto věci naplňovat.

Dnešní svátek stojí na rozhraní Vánoc a Mezidobí, mezi slavením Ježíšova příchodu na svět, ale také stojí na samém počátku Jeho veřejného působení. To všechno je důležité – Ježíš se začíná zjevovat jako Zachránce lidí. Zachraňuje od smrti (nemoc, hřích, smrt těla) k plnému životu a v mezidobí si to budeme velmi výrazně připomínat.

Ježíšův křest se liší od našeho zcela podstatně:

Ježíš křest nepotřeboval – přijal ho z lásky k nám, aby se s námi solidarizoval, my však nezbytně křest potřebujeme, abychom mohli žít s Bohem.

Ježíšův křest je projevem jeho vztahu k Otci a Duchu Svatému, náš křest nás do tohoto vztahu zapojuje.

Ježíšův křest znamenal počátek jeho záchrany nás, pro nás je počátkem úplné spásy.

Ježíš křtem projevuje svou totožnost Syna Božího, my ve křtu totožnost Božích dětí přijímáme.

Ve všem je On Dárce a my Obdarovaní.