Malá osada Dobrá voda se nachází vlevo od silnice spojující Vepice a Hrazany. Kdysi bývala dvorcem, který patřil k petrovickému velkostatku.

Později zde byly vytvořeny tři statky a tři chalupy. Jméno osady se odvozuje od dobré pramenité vody. Pod lesem Horychová byla na louce studánka, která měla velmi dobrou vodu a někteří jí připisovali léčivou moc. Z bývalé vsi se dodnes zachovalo jen několik domů, které slouží již jen k rekreačním účelům. Poslední starousedlíci zemřeli počátkem devadesátých let 20. století.

Ve středu obce stojí na kamenné podezdívce výklenková kaplička zasvěcená Panně Marii, pochází podle údaje na fasádě, z roku 1935.

Nedaleko kapličky pak stojí zvonice z roku 1895, je krásně tvarovaná a vyrobená z kamene.

Další fotografie:

Vepice leží na silnici vedoucí z Hrazan do Kovářova. Původně se jmenovala Epice, od křestního jména staročeského Epa. Sídlil zde na místní tvrzi rod vladyků, kteří ve svém znaku měli psí hlavu, tvz. psa věžníka. První zmínka o těchto pánech z Vepic se týká Jaroslava z Vepic, který roku 1373 měl spor s milevským klášterem o hranice svcýh polí, který pak byl skončen smlouvou a položením hraničních kamenů.

V roce 1382 pak hájila vdova paní Gertruda z Vepic nárok svých dcer Anky, Markéty a Kateřiny na jmění Msticha z Vepic, který krátce před tím zemřel a to proti panu Purkartu z Janovic. Okolo roku 1389 odkázala tato paní kostelu v Předbořicích před svou smrtí větší sumu peněz.

Známým je obzvlášť František z Vepic, kterým byl v letech 1383-1404 opatem milevského kláštera. Přestavěl chrám sv. Jiljí do podoby, kterou má dnes. Jeho erb se psem věžníkem můžeme vidět na fasádě sv. Jiljí na štítové zdi mezi střechou lodi a střechou presbytáře. Opat František byl pak pohřben v milevském klášteře. Polovina náhrobního kamene z jeho hrobu se zachovala a s krásně provedeným znakem byl umístěn v klášterním kostele. Jeho hrob byl při vpádu husitů zničen a tento náhrobní kámen přeražen.

Bratr řečeného Františka v Vepic – Odolen – se připomíná v pamětech roku 1388 a byl na živu ještě roku 1412.

V roce 1418 se připomíná Burian z Vepic, který v roce 1437 se svým bratrem Fraňkem zrušil spolek s vladyky rakovickými a obdrželi za svůj díl od Jirovce z Rakovic a Bořivoje z Orlišovic tvrz Vepice, poplužní dvůr a část vesnice Březí. Vladyka Franěk se v roce 1452 zúčastnil tažení proti císaři Bedřichovi. Kolem roku 1460 bratři Jan a Odolen z Vepic měli ve vlastnictví Melicharovský dvůr v Kovářově. V roce 1485 se milevský opat Mikuláš zmiňuje o Fraňkovi z Vepic, od něhož dostával jako farář desátky. V roce 1497 Vaněk z Vepic, syn Fraňka, spravoval s Eliškou z Jetřichovic vesnice v Pičíně na Moravě. Rod vladyků z Vepic i se svou tvrzí zanikl koncem 15. století.

V roce 1498 náležely Vepice Jindřichovi z Březí. V majetku vladyků břízských Vepice zůstávají až do roku 1590, kdy byly připojeny k majetku kovářovskému a s ním pak roku 1592 do majetku pana Jiřího ze Švamberka na Orlíku.

Na místě starého dvorce stojí dům s č. p. 9, z něhož se zachovala část silného zdiva u vchodu, která byla patrná ještě v roce 1940. Dnešní vchod do souboru objektů je již, bohužel, novodobý. Žulová brána s ostěním zalomeným do gotické špice byla zbořena již dříve, koncem 19. století.

Směrem na východ od vesnice v Novém rybníce stávala tvrz, obklopená vodou. Byla roubená z dubových trámů na kamenné podezdívce. Mnoho těchto trámů bylo nalezeno ještě v roce 1900 při čištění rybníka. Byly tehdy v zachovalém stavu a některé byly dokonce ještě spojené. Z tvrze se dodnes zachoval jen malý pahorek, který má v průměru asi 50 metrů. Nedaleko něho se zachoval ještě jeden pahorek, menší, který sloužil asi jako opora dřevěného mostu, kterým byla tato tvrz spojená s vesnicí. Z ostrůvku v rybníku, kde stávala tvrz, vedla prý podzemní chodba do panského dvora č. 9, která je však již zcela sesutá. Za sucha na vyprahlé trávě prý bývá někdy znát, kudy vedla...

Kolem tvrze bylo v nánosu nalezeno mnoho střepin, kostí, dále železné sekyry, hroty šípů, nožík se střenkami vykládanými kovem a mnoho různých odpadků. Na poli u rybníka byl pak nalezen úlomek kamenného vrtaného mlatu. Nálezy byly uloženy v Národním muzeu v Praze.

Kaple zasvěcená svatému Kříži stojí uprostřed návse. Byla vysvěcena roku 1901 kovářovským farářem F. Bodlákem. Její základ položil Jan Dolista, rolník z Vepic a nadal ji částkou 600 korun. Dalšími přispívajícími byla Marie Hlavínová, učitelka v Kladně částkou 400 korun a dále obec Vepice, která přispěla rovněž 400 korun a dále dodala materiál a práci. Kapli vymaloval malíř V. Pešička z Hostína, oltářní stůl dodal J. Kofroň, truhlář z Klisince, původní kříž a sochy Panny Marie Lurdské a Jana Nepomuckého zhotovil sochař F. V. Buk z Prahy.

Vepice měly roku 1848 21 čísel a 186 obyvatel, roku 1890 26 čísel a 182 obyvatel, v roce 1940 30 čísel a 162 obyvatel.

V okolí Vepic se dobývá modrá žula, je zde kamenolom. Okolní krajina je malebná a protkaná malými lesíky. V blízkosti obce jsou rybníky Ždír a Díl.

Březí bylo původně sídlem vladyků Břízských a Netvorských z Břízí, kteří zde měli svoji tvrz. První zmínky pocházejí z  roku 1498,

kdy se zmiňuje pan Jindřich z Březí, jenž byl zároveň majitelem Vepic. Dožil se zřejmě velmi vysokého věku, protože on sám v roce 1570 prodává tři dvory ze svého panství pánům z Lobkovic. V roce 1549 poručnice sirotků, jež pozůstali po panu Přibíkovi Břízském, jménem Kateřina spravovala v Březí tvrz, která však v té době byla již zpustlá a sešlá a také poplužní dvůr. Část Lobkovická s vsí Vepicemi pak přešla roku 1534 koupí na pana Václava Kekule ze Stradonic. Oboje statky pak prodal Jindřich z Březí zmíněné Kateřině roku 1549. Ta je později postoupila roku 1570 bratrům Břízským, Přibíkovi a Albrechtovi. Ti pak prodali ves Vepice a Březí roku 1590 Janu Šturmovi z Hyršfeldu, který jej připojil ke svému majetku v Kovářově. Tvrz přestala být obývaná a v 18. století zcela zanikla.

Ve středu obce u silnice do Předbořic stojí výklenková kaplička mezi čtyřmi lipami. Stavba pochází z roku 1854 nebo dle nápisu na kapličce z roku 1887. Z téhož roku pochází zvonek zavěšený ve věžičce.

Zajímavostí jsou Boží muka, která stojí na okraji lesa u cesty mezi Březím a Předbořicemi nad roklí Machov. Mezi místními se říká, že je v nich zazděn chléb namočený v krvi českých lidí. Má to být na paměť jedné bitvy, která se zde nedaleko odehrála mezi švédským a českým vojskem. Historickou skutečností je to, že zde švédská vojska skutečně roku 1645 táhla poté, co generál Torstenson přešel zamrzlou Vltavu a přes Zahořany a okolní vsi táhl na Vysoký Chlumec.

V roce 1790 bylo v Březí 9 domů, roku 1840 12 domů a 99 obyvatel, v roce 1895 23 domů a 136 obyvatel, v roce 1930 23 domů a 108 obyvatel, dnes má obec 18 čísel a jen 27 obyvatel.

Sbor dobrovolných hasičů byl v Březí založen roku 1921.

Obec Hostín leží asi 0,5 km jihozápadně od vesnice Březí. Za třicetileté války téměř úplně zanikl. Roku 1930 čítala vesnice 9 čísel a 49 obyvatel, v roce 1940 pak 10 čísel a 48 obyvatel.

Významným rodákem Hostína je Čeněk Holas.

V obci stojí památník věnovaný rodákovi zdejší obce panu Pešičkovi, který za tragických okolností zemřel při útěku do Anglie, aby zde za druhé světové války bojoval proti hitlerovskému Německu.

Na návsi pak stojí kaplička vystavěná roku 1908. Zvonek ve věžičce byl vyroben o rok dříve.

Další fotografie:

Záluží je ves asi 1 km severozápadně od Kovářova vpravo od silnice spojující Kovářov a Předbořice. Název vznikl podle jedné verze spojením slov za luhy – za loukami. Podle jiné teorie jsou to slova – za louží (Zálužský rybník). Dříve zde byly poplužní dvory. Uprostřed osady stojí kaplička. Tato malá osada si zachovala svůj starobylý ráz, rozkládá se v těsné blízkosti Zálužského rybníka, ve kterém se nachází množství balvanů různých tvarů a velikostí. Nad Zálužským rybníkem je rybník Frank, ke kterému vede stará cesta ze Záluží. V okolí osady je opět mnoho zajímavých kamenů, které jsou pro zdejší krajinu typické.

Ve středu obce na návsi mezi čtyřmi lipami stojí výklenková kaplička se zvoničkou. Roku 1923 ji nechala postavit obec. V jejím výklenku stojí socha Panny Marie s Dítětem. Zvonek do této kapličky zakoupila rodina Dvořákova, což dosvědčuje dedikace na něm zapsaná. Tento zvonek podlehl válečné rekvizici za druhé světové války a dodnes nebyl nahrazen. Bližší informace si můžete přečíst v této knize Mgr. Pavly Šimečkové.

K roku 1869 obec čítala 71 obyvatel, roku 1940 11 popisných čísel a 64 obyvatel, dnes je zde 16 čísel a pouhých 16 obyvatel. V obci býval sbor dobrovolných hasičů založený roku 1913.

Dále se můžete podívat na stránku o Záluží na wikipedii.