Boží hod Vánoční – ranní mše

Pastýřům bylo řečeno: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel, to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích… (Lk 2,12)

Vánoce nás učí mimo jiné jedné důležité věci: Boží skutky poznáme podle jejich prostoty. Když Bůh posílá obyčejné betlémské pastýře ke Spasiteli, možná čekali něco velkolepého slavnostního, co oslní. Ale chyba: našli jen obyčejné novorozeně. Na druhou stranu: opravdu obyčejné? Vždyť víme, kdo to ve skutečnosti je…

A to je způsob Božího jednání. On nemá zapotřebí dokazovat svou moc. On prostě tu moc má a znamením jeho svrchovanosti je právě jeho pokora. Je tu malé dítě a přitom král světa. Neohromuje nás svou velikostí, protože nechce náš strach, ale chce naši lásku. Proto se také stává maličkým, abychom jej mohli pochopit. Bůh je příliš veliký pro naše myšlení. Proto se stal maličkým, abychom jej mohli chápat, abychom jej mohli následovat.

Ježíš je Syn Boží, věčný Logos. Jeho přílišné bohatství se nám předává v prosté a pokorné podobě. Tak nás učí pravému poznání, tak nás učí pravé lásce. Jsme tu, protože jsme se nechali pozvat.