Kovářov, Předbořice a Kostelec nad Vltavou | Informační nástěnka katolických farností

Kronika obcí kovářovska

Na přání a prosbu pana Jiřího Jirouška z Kovářova zde zveřejňujeme výsledek mnohaleté práce, kterou spolu s panem Karlem Mitískou odvedli při zpracovávání kronik obyvatel chalup jednotlivých vesnic v okolí Kovářova. Knihy procházejí jedenáct vesnic podle popisných čísel a až jimi budete listovat, ponoříte se do životů našich předků, kteří zde žili a zažívali zde – podobně jako my – věci krásné, ale i složité...

Knihy jsou produkty množství práce, kterou se této věci rozhodli věnovat, a proto by nebylo od věci, pokud načerpáte pro sebe z těchto materiálů užitečné informace, alespoň nějakou formou poděkovat. Pan Jiroušek je mezi námi a můžete tak učinit osobně, avšak pan Mitíska už je na věčnosti. Prosím tedy o krátkou modlitbu za spásu jeho duše...

Níže uvádíme odkazy ke stažení jednotlivých souborů ve formátu pdf, které můžete prohlížet ve Vašem počítači. Tato forma se nám zdá vzhledem k rozsáhlosti jakožto nejvhodnější. Pokud byste měli jakékoliv připomínky, prosím, kontaktujte nás prostřednictvím kontaktních údajů uvedených zde na webu na příslušném místě.

Řehoř J. Žáček.

Komentář pana Jiřího Jirouška

Při vyučování dějepisu ve škole se učíme znát různé události, které nemají pro nás žádný význam ani se nás netýkají. Učíme se znát jména vládců, kteří někdy nezaslouží ani vzpomínky. Rozumnější je znát dějiny svého rodu, předků, kteří utvářeli naši životní dráhu. Panovníci a šlechtici znají své rodopisy. U ostatních lidí se tyto údaje udržovaly většinou jen v ústním podání a z toho důvodu byly někdy nepřesné, neboť podrobnosti se většinou vytrácely.

Když nyní je v archivech přístup k matrikám, rozhodli jsme se, že podle zápisů v nich sestavíme rodopisy k jednotlivým rodům. Přitom pozorujeme, jak se jednotlivé rody vzájemně prolínají. Když v dřívějších dobách bylo možné spojení s okolním světem většinou jen pěšky, byly sňatky uzavírány s těmi, kteří žili v blízkém okolí. Byli to buď přímo sousedi nebo ti, kteří žili ve stejné vesnici. Pak teprve následovaly vzdálenější vesnice a spíše vyjímečně se někdo dostal opravdu daleko, i když i tam žil někdo známý. Vzhledem k těmto bližším nebo vzdálenějším příbuzenským vztahům se ještě před padesáti lety užívalo na venkově oslovení strýčku, teto místo pane, paní. Užívalo se i případech, když se jednalo o úplně cizí lidi.

Když mi bylo 9 let, tak jsme si hráli na návsi. Tu ke mně přišel kamarád a povídal: "Jirko, táta byl na stranické schůzi a tam říkali, že vy a Habartovi od váhy se budete stěhovat." Jak mi asi bylo... Ale musím přiznat, Kovářov je větší vesnice – dnes středisková a komunistů tu bylo hodně, ale ty tři tolik "důležité podpisy" nesehnali. Při zakládání jednotných zemědělských družstev se říkalo, že venkov bude jedna rodina, ale on tou jednou rodinou už byl před staletími. Režimu se tímto jednáním podařilo zlikvidovat svobodný selský stav. Násilná kolektivizace měla přípravnou fázi: vyvolání strachu. Popravy, věznění, deportace, to vše přerušilo staleté vazby rodů, rodin i sousedské vztahy, které nikdy nemohou být plně obnoveny. tím se předešlému režimu podařilo nenávratně zlikvidovat svobodný selský stav.

Jiří Jiroušek

Rodokmeny ke stažení

(řazeno kromě Kovářova abecedně)

Kovářov

Jednotlivé rody v Kovářově

Rody

Nájemníci z Kovářovska

Nájemníci

Duchovní v Kovářově

Duchovní správci farnosti Kovářov

P. Jan Šimon Diviš, farář v Kovářově v letech 1697 - + 12. 1. 1732, který r. 1722 pořídil vlastním nákladem sochu sv. Jana Nepomuckého na návsi v Kovářově poblíž vchodu na hřbitov. R. 1732 bylo postaveno sousoší Kalvarie na vršku vedle fary. Obě tato díla jsou od sochaře Brokoffa.

P. Antonín Augustus Bláha,* 5.6. 1752, syn Vojtěcha Bláhy, pekařského mistra, měšťana a radního v Netolicích, uveden v katalogu r. 1803.

P. Josef Paustka, od r. 1814

P. Jan Kalbatsch, * 9. 5. 1780, na kněze vysvěcen 24. 9. 1805, v r. 1814 byl kaplanem v Miroticích, v r. 1821 lokalistou v Těchonicích, od r. 1824 farářem v Kovářově.

P. Antonín Kypta, * 10. 2. 1810 v Miroticích, syyn Václava Kypty, učitele v Milevsku a Ludmily roz. Procházkové z Mirotic. Na kněze byl vysvěcen 25. 3. 1836, od 3. 12. 1852 byl farářem v Kovářově až do smrti 19. 11. 1884.

P. Jan Fořt (Forst), * 25. 8. 1834, otec Jan Fořt, domkář z Oslova č. 34, syn Jana Fořta, domkáře z Vusího a Marie, matka Barbora, dcera Matouše Rybáka, chalupníka z Oslova a Markéty Němcové dcery sedláka z Vlastce. Na kněze byl vysvěcen 20. 5. 1859, od 7. 3. 1884 do 24. 9. 1893 byl farářem v Kovářově a od 28. 6. 1897 farářem v Mirovicích.

P. František Bodlák, * 18. 5. 1842, otec Václav, syn Vavřince Bodláka, sedláka z Komárova a Veroniky roz. Suchanové z Komárova č. 1, matka Anna, dcera Václava Váni, sedláka z Klečat č. 13 a Veroniky roz. Kublové ze Zálší. Byl vysvěcen na kněze 24. 7. 1870, farářem v Kovářově byl od 6. 2. 1894 až do své smrti 9. 4. 1902.

P. František Xav. Paleček, * 29. 10. 1859, syn Antonína Palečka, měšťana z Miličína č. 51 (syna Antonína Palečka, krejčího z Neustupova a Veroniky roz. Chytré z Miličína) a Anny roz. Slabé z Petrovic. Na kněze vysvěcen 20. 6. 1884, od 1. 6. 1894 byl rezidenciálním kaplanem v Předbořicích, od 21. 7. 1902 až do smrti 16. 1. 1926 farářem v Kovářově. 25. 7. 1921 byl jmenován čestným kanovníkem.

P. František Prinz, * 24. 1. 1884 v Petříkově, syn Jana Prinze z Petříkova 17 a Marie Voříškové z Holzspar č. 138 u Nových Hradů. Na kněze vysvěcen 28. 6. 1907. Od 1. 6. 1913 byl expositou v Předbořicích, od 1. 7. 1926 farářem v Kovářově až do smrti 14. 2. 1948.

P. Bedřich Basilius Lang, benediktin, výpomocný duchovní - administrátor, * 27. 10. 1909 v Praze, na kněze vysvěcen 22. 9. 1934.

P. František Kubát, * 1. 10. 1916 v Praze, na kněze vysvěcen 1. 5. 1940, od 1. 12. 1948 do 30. 4. 1952 administrátor v Kovářově, pak v Žihobcích a Plánici. V roce 1969 odešel do důchodu a 4. 10. 1970 zemřel v Charitním domově pro kněze v Senohrabech.

P. Štěpán Koželuha, * 15. 12. 1913 ve Vídni, na kněze vysvěcen 29. 6. 1946, administrátor v Kovářově od 1. 5. 1952 do 25. 9. 1952, pak onemocněl. V roce 1957 odešel do olomoucké arcidiecéze. Zemřel 7. 7. 1960 v Pivíně.

P. Václav Skala, * 25. 9. 1910 v Písku ,Pražské předměstí 1. Otec Viktorin Václav Skala, syn Antonína Skaly, c.k. akcesisty u kraj, soudu v Táboře 162 a Johany roz. Dominogové z Tábora, Matka Anna Magdalena, dcera Václava Kurce barvíře Pražské předměstí 1 v Písku a Marie Brabcové z Písku.. Na kněze vysvěcen 22. 12. 1935 v Římě v Nepomucenu od kardinála Karla Kašpara,arcibiskupa Pražského. Administrátor v Kovářově od 1. 10. 1952 do 31. 12. 1991. Zemřel 29. 4. 1992 v Charitním domově pro kněze v Moravci.

Od roku 1992 spravují kovářovskou farnost , premonstráti z Milevského kláštera

P. Metoděj Zdeněk Kozubík OPraem., * 1. 11. 1951 v Kyjově, na kněze vysvěcen 25. června 1978, administrátorem farnosti v letech 1992 až 1994.

P. Quirin Ján Barník OPraem., * 19. 9. 1965 v Levoči, na kněze vysvěcen 19. 6. 1993, administrátorem farnosti byl v letech 1994 až 2002

P. Bruno Ivan Pištej OPraem., * 1972, na kněze vysvěcen 28. 6. 2002, administrátorem farnosti v letech 2002 do 31. 5. 2006

P. Řehoř Jiří Žáček OPraem., * 17. 12. 1972 v Jihlavě, na kněze vysvěcen 28. 6. 2002, administrátorem farnosti od 1. 6. 2006 dosud

Kaplani v Kovářově

P. Josef Köppel, kaplan od 18. 8. 1811

P. Josef Wozabule, * 7. 8. 1818 ve Volyni, syn Matěje Wozabule měšťana a tkalce z Volyně, matka, Voršila dcera Jana Augusta, měšťana z Volině a Voršily Krásové též z Volině, na kněze vysvěcen 8. 8. 1844, kaplanem v Kovářově od 7. 2. 1846 do 4. 6. 1847. Od r. 1865 byl farářem v Cetorazi.č.7. Mrtvicí raněn u oltáře, po mši svaté mezi ex horton klekl a zemřel 31. 3. 1867., ( IN 18)

P. Václav Pevný, * 29. 8. 1839 v Čimicích, na kněze vysvěcen 2. 8. 1863, kaplanem v Kovářově od 4. 8. 1865 do 27. 8. 1871. Od r. 1885 byl farářem ve Starém Sedle, zemřel 18. 5. 1893.

P. Josef Hroch, * 10. 10. 1870, syn Františka Hrocha, sedláka z Předbořic 1 a Františky Nohejlové ze Zduchovic 1, na kněze vysvěcen 16. 7. 1893. Od 11. 6. 1895 do 4. 3. 1898 byl kaplanem v Kovářově a od 1. 10. 1913 byl farářem v Kostelci n. Vlt. a Květově Zemřel 5. 7. 1926 v Předbořicích.

P. Josef Jan Brčák, * 27. 4. 1875 ve Voníkově, syn Františka Brčáka sedláka, Voníkova 4 a Anny dcery, Jana Bláhy sedláka z Pamětic 19. Na kněze vysvěcen 3. 10. 1897, kaplanem v Kovářově byl od 5. 3. 1898 do 31. 1. 1899. Od r. 1907 byl farářem v Častrově. Zemřel 23. 7. 1914.

P. Václav Řepa, * 16. 11. 1872 v Netolicích, syn Vojtěch Řepy mlynáře a měšťana z Netotíc 250 a Marie, dcery Antonína Pořádka chalupníka z Krtel 19, na kněze vysvěcen 21. 7. 1895. Od 1. 2. 1899 kaplanem v Kovářově, od 10. 4. do 20. 7. 1902 byl administrátorem farnosti Kovářov. Od 1. 8. 1933 byl děkanem a kanovníkem v Č. Budějovicích. 23. 11. 1933 byl jmenován biskupem. Zemřel 9. 6. 1948 v Českých Budějovicích.

Zpracoval pan Jiří Jiroušek

Ohlédnutí za ministrantským turnajem ve floorballe

V době postní se naši ministranti velice úspěšně zúčastnili ministrantského turnaje. Zde vám přinášíme krátký report z této události:

Zúčastnili jsme se 5. dijecézního ministranského miniturnaje. Sraz byl v 17:30-18:00 v pátek 23 února. Po příjezdu jsme šli na mši a potom do muzea filmových rekvizit. V sobotu jsme šli hrát do haly ZŠ Zbrojovská. Hráli vždy tři hráči a jeden brankář. Konec byl v sobotu v 16:00.Umistili jsme se na 3.místě.

Tomáš Jůza

Postní program pro rodiny

Základní motivem našeho programu je KŘÍŽ. Kříž je základním znamením všech křesťanů. Je to nejen znamení Ježíšova utrpení a smrti, ale především jeho vítězství. Promlouvá ke všem lidem, kteří trpí – k utiskovaným, nemocným, chudým, k lidem na okraji společnosti – a nabízí jim naději. Kříž mluví o Bohu, který povyšuje ponížené, dává sílu slabým, překonává rozdělení a přemáhá nenávist láskou.

V naší krajině je vidět mnoho křížů, kapliček a Božích muk. Všechny jsou znamením víry našich předků. Mnohdy kolem nich jezdíme a chodíme, aniž bychom si jich všimli. Pro letošní postní dobu jsme připravili námět, který by nám měl pomoci tyto kříže znovu objevit a zamyslet se nad tím, co pro naše předky kříž znamenal a co znamená pro nás.

Cílem této aktivity je prožít postní dobu jako čas, v němž prožíváme vděčnost za Boží lásku, která se nejvíce projevila na kříži. Objevovat kříže ve svém okolí, pořídit jejich fotografie, pátrat po historii jejich vzniku a zamyslet se nad tím, jaký význam má kříž pro nás osobně. Nepřecházet kolem křížů netečně, ale učit se v duchu poděkovat. Nebýt lhostejný ke kříži a znovu objevit jeho velký význam.

Soutěže se mohou zúčastnit rodiny, popřípadě jen děti, a jejich úkolem je objevovat kříže ve svém okolí. Když kříž najdou, zakreslí si ho do mapy, vyfotí ho včetně nápisu na něm. Zavedou si sešitek, do něhož si budou zapisovat své poznatky, případně si mohou kříž nakreslit. Bude to znamením naší sounáležitosti a víry, kterou jsme převzali od předchozích generací a kterou chceme nést dál. Objevovatelé křížů rozluští nápisy, zjistí historii kříže (kdo ho postavil a proč, v kterém roce) a v neposlední řadě se u kříže pomodlí, příp. kolem něj uklidí. Pořízené fotografie můžeme vyvěšovat ve fotogalerii na farním webu. V tom případě tedy prosím o zaslání jedné fotografie na mailovou adresu: rj.zacek(zavináč)hotmail.com.

Kdo se bude chtít zapojit se do postní soutěže o návštěvu nejvíce křížů v okolí, dostane mapu. Do mapy bude zakreslovat kříže, které navštívil, jako jednotlivec nebo jako rodina. U kříže se pomodlí např. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým svatým křížem jsi nás vykoupil… nebo jinou modlitbu, ve které se mluví o kříži. Může zazpívat i píseň, zde není nikdo omezen. Mapu na konci postního období tj. na Zelený čtvrtek odevzdá a podle zakreslených křížů a zaslaných fotografií se provede vyhodnocení. Výherci budou známi 3. neděli velikonoční a budou odměněni stolní hrou pro celou rodinu!

Odkaz ke stažení soutěžní mapy.

Motivace

1. neděle postní má evangelium: Ježíš na poušti (Mk 1,12-15)
Motto: Každý má svůj kříž na míru

Příběh: Jeden člověk si stěžoval Bohu, že nese příliš těžký kříž. Bůh ho tedy zavedl do místnosti plné křížů a řekl, ať si vybere jiný, který by se mu zdál vhodnější. Člověk se procházel místností, a tu zahlédl jeden malý kříž – sotva ho ale zvedl, zjistil, že je těžký jak olovo. Za chvíli zas narazil na další kříž, který se mu zdál vhodný. Když si ho však posadil na rameno, zjistil, že přesně v místě styku s ramenem má kříž ostrou špičku, která ho velmi bolestivě píchala. A tak se mu na každém kříži něco nelíbilo. Až úplně vzadu v místnosti našel jeden kříž, ani velký, ani malý, zkusil ho, byl tak „akorát“. „Tento si vezmu,“ řekl Bohu. Bůh se na něj s láskou podíval a řekl: „A víš, že to je přesně ten tvůj kříž, na který sis stěžoval?“

K zamyšlení: Pán Ježíš se na poušti připravoval na své poslání, které mělo vyvrcholit na kříži. Nejdříve přijal drobné kříže – pokušení. Umíme přijímat kříže, které život přináší?

2. neděle postní má evangelium: Ježíšovo proměnění (Mk 9,1–9)

Motto: Kříž člověka nese

Příběh: Jeden člověk šel životem a nesl si na zádech svůj kříž. Cestou vedle něho šla s rozmanitými kříži spousta dalších lidí. Najednou si člověk začal stěžovat: „Pane, kříž je příliš dlouhý, dovol mi ho trochu zkrátit.“ Tak vzal pilku a kříž uřezal. Za chvíli se mu zase zdálo, že už nemůže: „Pane, ten kříž je příliš těžký, dovol mi ho trochu zkrátit.“ A tak to šlo několikrát. Nakonec byl kříž docela krátký. Člověk došel až k velké propasti, za níž byl ráj. Rozhlédl se kolem sebe. Ostatní lidé pokládali své kříže na zem a po nich přecházeli přes propast. Jenže kříž toho člověka byl moc krátký. Nestačil na překlenutí propasti. Člověk zde stál zoufalý a litoval, že svůj kříž zkrátil.

K zamyšlení: Pán Ježíš se s apoštoly modlil na vysoké hoře. V modlitbě ho apoštolové uviděli jinak než doposud. Mám i já prostor pro modlitbu, abych uviděl(a) Boží lásku, která mne nese? (Svatý Jan Maria Vianney řekl: „Nejsi to ty, kdo nese kříž, ale kříž nese tebe.“)

3. neděle postní má evangelium: Vyhnání kupců z chrámu (Jan 2,13-25)

Motto: Kříž má velkou cenu

Příběh: Byla dražba. Dražily se věci nějakého bohatého muže. Byl tam taky jeden malíř, který měl našetřených jen 100 franků. Za 75 franků koupil postel a už odcházel, když v tom dražící vyvolával kříž. „Co mi za něj dáte?“ zeptal se a ukázal černý, starý, špinavý kříž. „Nic,“ ozvalo se, a vzápětí následoval smích. Malíř se obrátil a řekl: „Koupil bych ho, ale mám jen 25 franků.“ Nikdo nedal víc, a tak malíř s posměchem koupil starý kříž a odešel. Doma ho začal čistit. A pojednou zjistil, že ten kříž je zlatý. Když ho celý vyčistil, donesl do zlatnictví, kde jeho cenu vyčíslili na 60 000 franků.

K zamyšlení: Ježíš vyhnal kupce z chrámu. I my máme „vyčistit“ svůj život od nepotřebného haraburdí, od nesprávných postojů a hříchů. Kříž však patří mezi skvosty.

Nabídka pro dobu postní

Každoroční prožívání postní doby je příhodný čas pro vystoupení na posvátnou horu Velikonoc. Postní doba totiž svojí povahou připravuje věřící na slavení velikonočního tajemství. V této době jsou katechumeni uváděni k přijetí iniciačních svátostí – křtu, eucharistie a biřmování. Ti z nás, kteří jsme již křest přijali se pak horlivým pokáním připravují k obnovení křestního vyznání o velikonoční vigilii, a to horlivějším nasloucháním Božímu slovu a modlitbou. Proto vám nabízím následující aktivity pro dobu postní:

Postní duchovní obnova

Přijměte, prosím, pozvání na Postní duchovní obnovu v milevském klášteře.

V pátek 16. 2. od 18:30 je přednáška Mons. Františka Radkovského, emeritního biskupa plzeňského o Turínském plátně s promítáním v Latinské škole.

Dále se pokračuje v sobotu 17. 2. od 9:00, kdy začíná 2. přednáška otce biskupa v Latinské škole a v 10:30 je mše svatá v bazilice. Možnost svátostí smíření během dopoledne. Nenechme si ujít tuto příležitost ztišení a obnovy!

Modlitba křížové cesty

V našich farnostech se budeme pobožnost křížové cesty modlit takto:

V Kovářově ve středu od 16:30 v neděli od 15:00.

V Předbořicích ve čtvrtek po mši svaté.

V Milevsku je možné se zúčastnit modlitby křížové cesty:

V kostele sv. Bartoloměje:

ve středu a v sobotu přede mší svatou v 16:20
ve čtvrtek po ranní mši svaté (s knězem).

V pátek bude křížová cesta v přírodě za klášterem (v případě nepříznivého počasí v bazilice). Sraz před bránou kláštera vždy v 17:00.

Podpora Domácího hospice Athelas

V době postní budete mít možnost také podpořit konkrétní charitativní projekty. Kromě tradičních papírových postních pokladniček pro Charitu budete moci do pokladniček v kostelích dávat příspěvky na písecký Domácí hospic Athelas. Podle učení církevních Otců má modlitbu doprovodit půst a to, co ušetříme postem, můžeme darovat těm, kdo jsou potřební. Myslím, že je vhodné podpořit ty, kteří naši podporu potřebují a kteří se starají o naše nemocné a umírající v našich končinách a tím může být třeba i právě písecký hospic.